22 C 126/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 33 176,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 33 176,50 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 239,16 Kč, úrok ve výši 2 897,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 33 176,50 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení a úrok 18,9 % ročně z částky 33 176,50 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 3 506 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 33 176,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným došlo nejprve dne 26.1.1995 k uzavření smlouvy o účtu číslo na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet, a dále na základě Smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 28.5.2012 došlo na sporožirovém účtu žalovaného k poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat kontokorent průběžně a zavázal se nepřekročit jeho sjednanou výši. V případě překročení limitu kontokorentu byl žalovaný takto vzniklý nepovolený zůstatek vyrovnat. Žalovaný porušil shora citovaná ustanovení smlouvy, přes upomínání předchůdce žalobce nepovolený debetní zůstatek jistiny ve výši 33 176,50 Kč a úrok z prodlení 43,75 Kč nevyrovnal, a proto jej právnická osoba dne 1.8.2018 převedla na účet pohledávek z nepovolených debetů a i nadále byl úročen úrokem z kontokorentu a úrokem z prodlení v zákonné výši. Smluvní strany ujednaly roční úročení kontokorentu ve výši 18,90 %. Žalovaný byl o převedení na účet pohledávek informován doporučeným dopisem ze dne 1.8.2018 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Žalobce jako postupník Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2019 ve znění Seznamu Pohledávek specifikující jednotlivé postoupené pohledávky, uzavřenou s právnická osoba, jako postupitelem, odkoupil pohledávku za žalovaným včetně veškerých práv s pohledávkou souvisejících. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný vyrozuměn doporučeným dopisem zaslaným dne 19.2.2019. Pohledávka za žalovaným ke dni postoupení činila 37 313,46 Kč a skládá se z jistiny 33 176,50 Kč, úroku z úvěru 2 897,80 Kč a úroku z prodlení 1 239,16 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 14.1.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu.

3. Soud z předložených listin zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 26.1.1995 uzavřena smlouva o běžném účtu. Na tomto účtu pak byl smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 28.5.2012 poskytnut tzv. kontokorent, tedy úvěr, když byl postupně na žádost žalovaného stanoven úvěrový rámec z původních 15 000 Kč až na 30 000 Kč. Úrok z kontokorentu činil 18,90 % ročně. Žalovanému bylo umožněno čerpat tuto částku do debetu účtu za přesně vymezených podmínek. Právu vstupovat do debetu korespondovala povinnost žalovaného zajistit, aby záporný zůstatek na účtu nebyl překračován a byl v sjednaných termínech vyrovnáván. V opačném případě byla banka (předchůdce žalobce) oprávněna smlouvu vypovědět s okamžitou platností ke dni doručení výpovědi. Protože žalovaný shora uvedené sjednané podmínky porušil, jeho účet vykazoval nepovolený debetní zůstatek, což bylo zjištěno z historického výpisu z účtu, na výzvu k jeho zaplacení nereagoval, předchůdce žalobce smlouvu o běžném účtu včetně všech sjednaných služeb dopisem ze dne 1.8.2018 vypověděl a žalovanému oznámil, že dluh k tomuto dni převedl na zvláštní účet pohledávek a vyzval ho k úhradě záporného zůstatku 33 176,50 Kč a úroku z prodlení 43,75 Kč. Skutečnost, že žalobce je aktivně legitimován k vymáhání dlužné částky soud zjistil ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28.1.2019 a jejího seznamu, kterou došlo s účinností ke dni 1.2.2019 k postoupení pohledávky za žalovaným z právnická osoba, na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.2.2019. K datu postoupení pohledávky žalovaný žalobci ani jeho předchůdci na svůj dluh ničeho neuhradil.

4. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm.d) obchodního zákoníku se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu.

5. Dle § 273 odst. 1 obch. z. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

6. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.

7. Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

8. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ust. § 502 odst. 1 věta prvá obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

10. Dle ust. § 503 odst. 1 věta prvá obch. z. závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.

11. Podle § 369 odst. 1 je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

12. Dle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. V daném případě na základě provedeného dokazování při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Předmětný závazkový vztah vzniklý mezi předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, když tímto zákonem se dle ustanovení §261 odst. 3 obchodního zákoníku řídí vztahy mezi účastníky bez ohledu na povahu účastníků tohoto závazkového vztahu. V souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku určili její účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. V řízení bylo žalobcem prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k řádnému uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru na běžném účtu. Žalobce umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr na jeho účtu do částky 30 000 Kč, mimo jiné za podmínky, že žalovaný bude hradit úrok 18,9 % ročně z čerpaných peněžních prostředků, povolený limit kontokorentu nepřekročí a splatí jej do jednoho roku od prvního čerpání. Protože však žalovaný sjednaný úvěrový limit překročil a nevyrovnal, což je zřejmé z výpisu z běžného účtu, žalobce převedl nesplacený debet na zvláštní účet pohledávek, smlouvu vypověděl a dopisem ze dne 1.8.2018 vyzval žalovaného k zaplacení aktuálního zůstatku. Protože žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho nezaplatil, dluží na jistině po splatnosti 33 176,50 Kč a úrocích z úvěru vyčíslených ke dni postoupení pohledávky tj. k 1.2.2019 částku 2 897,80 Kč. Soud tak shledal žalobu důvodnou, žalobce nabyl pohledávku za žalovaným řádnou smlouvou o postoupení pohledávky, prokázal existenci pohledávky i její výši, a žalovaný neprokázal, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem.

15. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny 33 176,50 Kč od 2.2.2019 do zaplacení, když za dobu předchozí jej vyčíslil na částku 1 239,16 Kč. Nárok žalobce je i v této části a výši v souladu se zákonem, soud proto žalobě i v tomto směru vyhověl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 506 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 328 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 176,50 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

17. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech - tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru (kontokorentu) - mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

18. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.