22 C 138/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Kopalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že žalovaná byla přijata dne 18.11.2017 ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kde žalované bylo poskytnuto ošetření s následnou hospitalizací. Žalobkyně současně provedla u žalované vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem. Dále bylo žalované provedeno toxikologické vyšetření na přítomnost psychoaktivní látky v moči. K propuštění žalované došlo dne 19.11.2017. Vzhledem k tomu, že u žalované byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, je žalovaná povinna žalobkyni uhradit vyšetření, jakož i dopravu, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Podle ceníku žalobkyně je poplatek za dané úkony stanoven paušální částkou 3 500 Kč, dále částkou 500 Kč (toxikologické vyšetření - chromatografie), který žalobkyně vyúčtovala fakturou číslo splatnou ke dni 6.12.2017. Jelikož však žalovaná ničeho neuhradila, a to ačkoliv byla k úhradě dluhu upomínána, domáhá se žalobkyně úhrady této částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaná zůstal v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci; žalovaná byla dne 18.11.2017 ve 22:15 hod. přijata na protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, kde bylo žalované poskytnuto ošetření. Současně bylo u žalované provedeno vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem. Dále bylo žalované provedeno toxikologické vyšetření na přítomnost psychoaktivní látky v moči - tzv. plynová chromatografie. Na záchytné stanici byla žalovaná hospitalizována od do 19.11.2017 - 09:15 hod. Pobyt a vyšetření žalobkyně řádně v souladu s ceníkem vyúčtovala fakturou číslo znějící celkem na částku 4 000 Kč, splatnou ke dni 6.12.2017. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Po právní stránce v souladu s výše citovanými vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované náklady na dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt žalované na záchytné stanici, neboť žalované byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky. Žalobkyně ošetření a pobyt žalované v protialkoholní záchytné stanici řádně vyúčtovala v souladu s ceníkem. Žalovaná přitom netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni účtovanou částku uhradila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalované povinnost k její úhradě. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě fakturované částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.