22 C 226/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18 480 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 1 000 Kč ode dne 24. 11. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba na zaplacení částky 4 800,- Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 4 800,- Kč ode dne 24.11. 2023 do zaplacení a částky 1 680 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 13,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 11. 06. 2024 do zaplacení a k rukám advokáta žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 427,90 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy k poslednímu dni příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se v řízení po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 800 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení a částky ve výši 1 680 Kč. Svůj nárok žalobce odůvodnil zejména tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, kde žalovaná vyplanila registrační formulář, zaslala fotokopii svého dokladu totožnosti a k dokončení registrace zadala verifikační SMS kód. Žalobce poskytl žalované úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba 1 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobcem opakovaně upomínána. Předmětem návrhu je tak pohledávka v celkové výši 16 800 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 12 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 800 Kč nejpozději splatných dne 23. 11. 2023, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V poslední upomínce byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalobce ověřil úvěruschopnost žalované lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, a že řádně zvážila své možnosti. Žalobce výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji dospěl k úvěruschopnosti žalované, kdy je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku a těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ve věci uvedla, že žalobce by měl mít nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, a to z několika důvodů. Předně žalovaná poukazuje na to, že předmětná smlouva byla uzavřena „online“ bez zajištění procesu verifikace a nezaměnitelnosti smlouvy. Nelze proto věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu uzavřela a v jakém textovém znění. Dále má žalovaná za to, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť ujednání o RPSN úvěru je 360krát vyšší než obvyklá (průměrná) sazba RPSN požadovaná poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy. Závěrem svého vyjádření žalovaná poukazuje na nedostatečné posouzení její úvěruschopnosti ze strany žalobce. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla žalobě vyhovět pouze co do zaplacení částky 11 000 Kč, kdy se jedná o částku poníženou o úhradu 1 000 Kč, kterou žalovaná provedla ještě před podáním žaloby. Současně navrhla úhradu celého dluhu vůči žalobci ve splátkách po 500 Kč měsíčně.

4. Dříve než soud začal ve věci jednat, vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 1 000 Kč ode dne 24. 11. 2023 do zaplacení. Soud proto řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v požadovaném rozsahu zastavil.

5. K nařízenému jednání soudu se dostavila žalovaná. Žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil, o jeho odročení nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobce.

6. Z předložených listinných důkazů má soud prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, kterou se žalobce zavázal žalované poskytnout revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru platit úrok ve výši 40 % p.m., který byl splatný každý měsíc k 20. dni v měsíci. K ověření identifikace žalované a prokázání zájmu smlouvu uzavřít žalovaná zaslala žalobci 1 Kč jako ověřovací platbu s tím, platba byla identifikována uvedením VS , var. symbol, , které odpovídá rodnému číslu žalované. Žalobce disponoval kopiemi občanského průkazu a rodného listu žalované, což bylo zjištěno z kopie těchto dokladů. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , název účtu: , Jméno žalobce, ., bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované byla dne , datum, vyplacena částka 10 000 Kč a dne , datum, částka 2 000 Kč. Obě platby obsahují poznámku s uvedením rodného čísla žalované , Anonymizováno, . Z listiny nadepsané jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 20.11.2023 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 35 795 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů. Z výzvy k úhradě ze dne , právnická osoba, ., Anonymizováno, , ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.

8. Prověření osoby žalované v registru ISIR, CEE, CRKI a BRKI nebylo soudu předloženo, stejně tak jiné doklady prokazující výdaje žalované. Listinnými důkazy prokazujícími příjmy žalované jsou pak výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, za období dubna 2023 až června 2023. Z výpisů bylo zjištěno, že žalovaná pobírá invalidní důchod , Anonymizováno, . stupně ve výši , částka, (měsíce duben a květen), dále ve výši , částka, (za měsíc červen). Uvedené skutečnosti byly zjištěny rovněž z Posudku o invaliditě OSSZ , adresa, ze dne , datum, a Oznámení ČSSZ o zvýšení vypláceného důchodu ze dne , datum, . Dále žalovaná pobírá pravidelnou dávku od ÚP v částce , částka, měsíčně a výživné na děti v částce , částka, měsíčně. Co se týče výdajů, z Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, vyplněné žalovanou bylo zjištěno, že její výdaje činí 10 000 Kč měsíčně, žalovaná nemá vedenou exekuci či insolvenci. Výše výdajů, jak již shora uvedeno, doložena nebyla.

9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

1. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

2. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

3. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

4. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná smlouvu uzavírala mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daném smluvním vztahu v postavení spotřebitele.

11. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně.

8. Žalobce je držitelem bankovní licence ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a předmětem její činnosti je tedy mimo jiné poskytování úvěrů. Vzhledem k předmětu své činnosti je tedy žalobce ve smyslu § 7 písm. a) z. s. ú. oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu je žalobce podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

9. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce neprokázal, že s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce měl k dispozici toliko výpisy z účtu žalované, na který byl žalované poukazován příjem (výše příjmu byla prokázána i dalšími listinami). Žalovaná dále v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedla, že bydlí ve vlastním domě bez hypotéky a její měsíční výdaje činí částku 10 000 Kč. Zda však žalobce podrobil tyto údaje řádnému zkoumání, to žalobce netvrdil ani neprokázal. Soud je toho názoru, že pokud žalovaná žalobci sdělila výši měsíčních výdajů, žalobce měl zjišťovat, zda je uvedená výše nákladů na bydlení pravdivě uvedena, když žalovanou uvedená výše se soudu jeví, jako nezvykle nízká. Taková výše měsíčních výdajů dle názoru soudu neodpovídá situaci, že žalovaná, má v péče nezletilé děti, tedy i další zvýšené náklady (vedle běžných výdajů jako náklady na energie, stravné apod.) na jejich potřeby. Údaje o vyživovacích povinnostech žadatele o úvěr nejsou zřejmé ani z formuláře žádosti o spotřebitelský úvěr, přitom z pohybů na běžném účtu žalované je zřejmé, že žalovaná pobírala výživné, o čemž svědčí přijatá platba s poznámkou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Na základě výše popsaného stavu tak soud ve věci dospěl k závěru, že žalobce neposuzoval majetkové a výdělkové poměry obezřetně a zcela rezignoval na prověření životních nákladů žalované. Žalobce tedy při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba smluvní ujednání účastníků o poskytnutí úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatná. Soud by k této neplatnosti přihlédl i bez námitky úvěrované žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

10. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobci peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalované byly na základě úvěrové (revolvingové) smlouvy žalobcem poskytnuty peníze ve výši 12 000 Kč, kdy žalovaná naopak uhradila 1 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobci splnila, že jí povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 11 000 Kč žalobci zaplatit (§ 2991 o. z.). Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobci nenáleží ani nárok na zaplacení jakéhokoliv smluvní pokuty či sjednaného úroku 40 %.

12. Žalovaná je v prodlení s plněním dluhu 11 000 Kč (§ 1968 o. z.), a proto má žalobce nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 427,90 Kč, přičemž tato částka představuje 19 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 480 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

12. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující strana podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů z úvěrových smluv, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o.s.ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. Soud vyhověl žádosti žalované a s ohledem na její poměry jí uložil uhradit dluh ve splátkách. Výši splátek soud stanovil tak, aby předmětný dluh spolu s náklady řízení byl uhrazen do dvou let. Zároveň však soud vázal možnost žalované plnit svůj dluh ve splátkách na ztrátu výhody splátek, tedy v případě, že neuhradí některou z těchto splátek řádně a včas, stane se splatným celý zbytek dluhu.