22 C 25/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 30 565,31 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30 565,31 Kč, úrok 13,9 % ročně z částky 28 649,31 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 565,31 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 5 033,12 Kč a úrok z prodlení ve výši 2 030,42 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 3 401 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 30 565,31 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů soudního řízení s odůvodněním, že na základě Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytl žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr včetně úroků ve výši 13,9 % p. a., a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 285 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, žalobce využil svého oprávnění a úvěr prohlásil za okamžitě splatný ke dni 15.7.2019. Ke dni 20.4.2020 činí pohledávka žalobce částku 37 628,85 Kč tj. jistina úvěru po splatnosti ve výši 28 649,31 Kč, poplatky po splatnosti ve výši 1 916 Kč (pojištění 58 Kč měsíčně za období od února 2019 do března 2019, poplatky za upomínky ve výši 300 Kč ze dne 18.2.2019 a dále ve výši 500 Kč ze dne 4.3.2019, 25.3.2019 a 25.4.2019) a příslušenství pohledávky tvořené úvěrovým úrokem ve výši 13,9 % p.a. v kapitalizované výši 5 033,12 Kč za období od 16.1.2019 do 20.4.2020 a zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 030,42 Kč za období od 15.2.2019 do 20.4.2020. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván předžalobní výzvou zaslanou dne 30.4.2020. Do dnešního dne však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 31.8.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z žalobcem předložené Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne 1.3.2016 soud zjistil, že podpisem této Smlouvy žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 55 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen, o čemž svědčí doklad o čerpání úvěru - výpis z účtu žalobce – za období od 1.3.2016 do [číslo]. Součástí Smlouvy jsou [ulice] podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry, na které smlouva výslovně odkazuje a podpisem smlouvy s nimi žalovaný vyslovil svůj souhlas. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobci půjčené prostředky spolu s úrokem 13,9 % p. a. v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 285 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15.3.2016. Celková částka k zaplacení činila 79 140 Kč. Z historie úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně, dostal se tak do prodlení (trvale splátkou splatnou 15.2.2019), žalobce proto dopisem ze dne 17.7.2019 celý úvěr zesplatnil ke dni 15.7.2019 a vyzval žalovaného k zaplacení celého zůstatku dlužné částky s příslušenstvím do 24.7.2019. Ještě před zesplatněním žalobce žalovaného upomínal k úhradě dlužných částek dopisy ze dne 18.2.2019 a dále ze dne 4.3.2019, 25.3.2019 a 25.4.2019. Z historického výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný do 20.4.2020 ničeho nezaplatil. Žalovaný nic nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy k plnění zaslané právním zástupcem žalobce.

4. Dle § 2395 z. č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 2399 NOZ Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Dle § 1751 odst. 1 NOZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

7. Dle § 1802 věty prvé NOZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období (§ 1803 NOZ). Není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou, a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu (§ 1804 NOZ).

8. Dle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná. Na základě Smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, žalovaný však své povinnosti přestal plnit, nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobce proto celý úvěr dle ujednání v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, zesplatnil. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužných částek či jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny 28 649,31 Kč, poplatků ve výši 1 916 Kč, tak do úroku z úvěru 5 033,12 Kč, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry (v souladu s § 1802 a násl. o. z.), a tyto i do budoucna z nesplácené jistiny 28 649,31 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, zavázal žalovaného tyto částky žalobci zaplatit.

9. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení vyčíslený do 20.4.2020 ve výši 2 030,42 Kč a dále ve výši ve výši 10 % ročně z částky 30 565,31 Kč od 21.4.2020 do zaplacení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 401 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 223 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 565,31 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

11. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci jde o vymáhání dlužného úvěru, tedy skutkově a právně jednoduchou záležitost, kdy vyčíslení dluhu a posouzení podkladů pro jeho existenci spadá do samé podstaty činnosti žalobce, který je velkou finanční institucí s vlastním právním oddělením. Jednoduchost a typovost podání je zcela zjevná, podání žalobce jsou opakovaná, vydávaná podle stejného schématu, jsou co do jejich vyhotovení daleko méně náročná, a tedy odměna a náklady související s těmito úkony jsou obecně nižší.

12. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..