22 C 254/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 699 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 699 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 699 Kč od 12. 4. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Liberci soudní poplatek za žalobu (návrh na zahájení řízení) ve výši 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 699 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná byla dne 5.12.2017 z důvodu podezření, že řídila motorové vozidlo pod vlivem návykových látek, převezena příslušníky Policie ČR do zdravotnického zařízení k odbornému lékařskému vyšetření, a to v souladu s § 20 a násl. zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Převoz žalované do zdravotnického zařízení si vyžádal jízdu služebního vozidla Policie ČR, [registrační značka], když služební vozidlo najelo celkem 4,7 km. Za pohonné hmoty žalobce účtoval částku 33 Kč. Za vyžádané odborné lékařské vyšetření žalované spojené s odběrem krve provedené poskytovatelem zdravotních služeb – Krajskou nemocnicí [právnická osoba], žalobce uhradil na základě faktury [číslo] ze dne 13.12.2017 poskytovateli zdravotních služeb částku 666 Kč. U žalované byla prokázána přítomnost jiných návykových látek v organismu. Žalobce proto vyúčtoval žalované částku celkem 699 Kč, tj. dopravu do zdravotnického zařízení a náklady spojené s odborným lékařským vyšetřením, které za žalovanou poskytovateli zdravotních služeb uhradil, a to fakturou [číslo] se splatností 11.4.2018. Žalovaná však ničeho žalobci neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne 20.5.2021 se, ač řádně a včas předvolána, nedostavila. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaná o odročení jednání nepožádala, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu.

3. Soud má za zjištěné, že žalobce dne 5.12.2017 převezl žalovanou do zdravotnického zařízení za účelem vyšetření přítomnosti alkoholu v krvi, neboť vzniklo důvodné podezření, že řídila motorové vozidlo pod jeho vlivem. Při vyšetření byla prokázána u žalované přítomnost návykových látek (metamfetamin, amfetamin) v krvi. Žalobce za vyšetření uhradil částku 666 Kč, a to na základě faktury vystavené zdravotnickým zařízením. Na vyšetření byla žalovaná převezena služebním vozidlem žalobce. Služební vozidlo najelo celkem 4,7 km a žalobce vyčíslil náklady na dopravu ve výši 33 Kč. Vzhledem k tomu, že u žalované byla prokázána přítomnost návykových látek v krvi, žalobce požadoval po žalované úhradu nákladů na dopravu a vyšetření. Žalované byla k uhrazení dlužné částky zaslaná faktura vystavená žalobcem a vypočtené náklady na dopravu. Faktura byla splatná dne 11.4.2018. Žalovaná však ničeho na dlužnou částku neuhradila.

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen„ zákon o zdraví“), orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o zdraví náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle odst. 2 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Podle odst. 3 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba.

5. Po právní stránce v souladu s výše citovanými vzniklo žalobci právo požadovat po žalované náklady na dopravu a vyšetření, neboť žalované byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky. Žalovaná přitom netvrdila ani neprokázala, že by žalobci účtovanou částku uhradila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalované povinnost k její úhradě.

6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Plně úspěšnému žalobci náleží podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Žalobci přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, představující náklady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, a to podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony spočívající v podání návrhu a zaslání výzev k plnění, tedy celkem ve výši 200 Kč.

8. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byla povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalované, když žalobce byl ze zákona osvobozen od jeho placení, žalobě soud zcela vyhověl, žalované právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci nevzniklo a sama není od poplatku osvobozena. Výše poplatku 1 000 Kč byla stanovena podle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.

9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.

10. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).