22 C 255/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 5 876,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 876,53 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 876,53 Kč od 16. 11. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. právnická osoba anonymizováno se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu 5 876,53 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 9.10.2015 uzavřel předchůdce žalobce prostřednictvím svého zmocněnce právnická osoba ulice a právnická osoba dohodu o uznání duhu s žalovaným. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči předchůdci žalobce co do důvodu a výše celkem ve výši 11 876,53 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 25 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný se následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky číslo. Předchůdce žalobce se proto rozhodl využít svého smluvního oprávnění a v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu odeslal žalovanému dne 17.4.2018 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaný na svůj dluh do data podání žaloby uhradil celkem částku ve výši 6 000 Kč. Toto plnění bylo ve prospěch žalovaného započteno na jistinu pohledávky a žalovaný nárok v příslušné výši ponížen. Usnesením Okresního soudu v Liberci č. j. číslo jednací ze dne 9.2.2021 došlo ke změně na straně žalobce, když místo původního žalobce příjmení jméno, jiné registrační číslo anonymizováno číslo, sídlem rue jméno příjmení anonymizována čtyři slova, vstoupil žalobce. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Žalovaný uznal dne 9.10.2015 svůj dluh co do důvodu i výše, a to z titulu dlužných závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy číslo uzavřené mezi žalovaným a společností anonymizováno právnická osoba Žalovaný se zavázal předmětný dluh uhradit v 25 pravidelných měsíčních splátkách počínaje 15.10.2015 s tím, že pokud se ocitne v prodlení s jejich hrazením, stane se celý dluh okamžitě splatným. Žalovaný uhradil toliko první tři splátky, od splátek č. 13 a 14 se dostal do prodlení. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen obč.z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznáním dluhu podle ustanovení § 2053 obč.z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a tyto skutečnosti netvrdil, ani neprokázal. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřených smluv o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 obč.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 876,53 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.