22 C 276/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Kopalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 020 Kč od 27. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně (dále také jen„ žalobce“) se domáhala zaplacení částky 1 020 Kč a zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný dne 26. 12. 2018 v 14:06 hodin cestoval dopravním prostředkem žalobce – linkou 24 – bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč a nemohl se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušil smluvní přepravní podmínky. Vedle neuhrazeného jízdného ve výši 20 Kč je žalovaný dále povinen zaplatit žalobci přirážku k jízdnému 1 000 Kč. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný cestoval dne 26. 12. 2018 v 14:06 hodin linkou 24, provozovanou žalobcem bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 600 Kč na místě nezaplatil a byl upozorněn, že není-li uvedená přirážka k jízdnému zaplacena v dodatečně stanovené lhůtě, činí její výše 1 000 Kč. Žalovaný přirážku v takto stanovené lhůtě neuhradil. Lustrací v insolvenčním rejstříku bylo soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 17. 3. 2016, č. j. 82 INS 3679/2016-A-9, jež bylo zveřejněno dne 17. 3. 2016, byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Touto žalobou však vznikl až po skončení lhůty k přihlášení pohledávek do uvedeného insolvenčního řízení a jako takový nepodléhá omezení podle § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon). Uvedené insolvenční řízení tudíž nebylo překážkou pro projednání a rozhodnutí v této věci. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 18a odst. 1 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“) řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě je cestující povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobcem bez platné jízdenky, porušil smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovaného při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržel ustanovení § 2550 a následující občanského zákoníku upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak jeho povinnost zaplatit za to jízdné. Žalovaný žalobci pohledávku včetně přirážky neuhradil. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k uvedeným třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.