22 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 336,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 336,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 776 Kč od 10.5.2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10 560,15 Kč od 31.8.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se smluvním úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl tím, že mezi jeho právním předchůdcem , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalovaný se zavázal za dodávanou elektřinu uhradit řádně a včas dohodnutou cenu. Elektřinu dodanou žalovanému vyúčtovala společnost , právnická osoba, , následovně:- v období od 05.02.2022 do 11.04.2022 fakturou č. , hodnota, částkou 5 576,06 Kč (dlužná částka po odečtení přijatých zálohových plateb ve výši 5 600 Kč), splatnou ke dni 9.5.2022, uhrazeno 800,06 Kč, zbývá k úhradě 4 776 Kč,- v období od 12.04.2022 do 02.08.2022 fakturou č. , hodnota, částkou 10 560,15 Kč (dlužná částka po odečtení přijatých zálohových plateb ve výši 2 800 Kč), splatnou ke dni 30.8.2022.Žalovaný neuhradil ničeho. Dne 13.10.2017 společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobci s účinností ke dni 24.9.2024, což bylo žalovanému oznámeno dne 27.9.2024. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu žalobci. Postoupenou pohledávku žalovaný neuhradil.

2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky předchůdce žalobce. Uvedenou smlouvou se předchůdce žalobce zavázal dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobci cenu elektřiny a související služby. Žalobce žalovanému vyfakturoval dodanou elektřinu za období od 05.02.2022 do 11.04.2022, dále pak od 12.04.2022 do 02.08.2022. Z faktury VS č. , var. symbol, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 5 576,06 Kč za spotřebu elektřiny 1,503 MWh (nedoplatek po odečtení zálohových plateb), a to se splatností do 9.5.2022. Z faktury VS č. , var. symbol, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 10 560,15 Kč za spotřebu elektřiny za spotřebu elektřiny 1,708 MWh (nedoplatek po odečtení zálohových plateb), a to se splatností do 30.8.2022. Žalovaný i přes upomínku žalobce zaslanou dne 27.9.2024 uhradil pouze 800,06 Kč na fakturu č. , hodnota, .

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 458/2000 Sb.“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějšcích předpisů (dále jen „občanský zákoník“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1882 odst. 2 občanského zákoníku, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

6. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou společnosti , právnická osoba, vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalovaného za dodanou elektřinu zaplatit. , právnická osoba, svoji povinnost splnila a dodaný elektřinu řádně vyúčtovala. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Předmětem postoupení byla mimo jiné pohledávka za žalovaným v celkové výši postupované pohledávky 15 336,15 Kč. Uvedenou částku proto soud uložil žalovanému uhradit, když žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by předmětnou pohledávku zaplatil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti.

7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nedoplatku nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 573 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 336,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. ze dne 1.1.2024, z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 1.1.2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.

9. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze Smluv o sdružených službách dodávky elektřiny – mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného, odběrné místo a výši fakturované pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.