22 C 290/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 19 575 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části, tj. co do částky 9 575 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 19 575 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení. Tvrdil, že dne , datum, uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, splatnou do 20. 3. 2024. Vedle jistiny uplatnil poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za prvních 90 dnů prodlení v částce 6 075 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok ze smlouvy o úvěru, uplatnil žalobce v rozsahu jistiny rovněž nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal zejména, že žalobce nedoložil skutečný podnikatelský charakter úvěrového vztahu, že před uzavřením smlouvy řádně neposoudil jeho úvěruschopnost a že sjednaná plnění, zejména poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, jsou zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Současně namítal, že žalobce nepřípustně kumuluje více sankcí za totéž prodlení.

3. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, soud žalobce vyzval, aby doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, zejména aby uvedl, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost posuzoval, jaké údaje o příjmech, výdajích a dalších závazcích žalovaného měl k dispozici, z jakých podkladů vycházel a na základě jakých konkrétních zjištění dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Současně byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil k odporu žalovaného. Na tuto výzvu žalobce ve stanovené lhůtě věcně nereagoval a požadovaná tvrzení ani důkazy nedoplnil.

4. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobce dne , datum, poukázal částku 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem ve znění čísla úvěrové smlouvy , Anonymizováno, . Tím bylo prokázáno, že žalobce žalovanému částku 10 000 Kč skutečně poskytl.

5. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalobce evidoval u žalovaného uvedený příjem ve výši 55 000 Kč, dále částky za poslední tři měsíce ve výši 52 792 Kč, 104 438 Kč a 57 448 Kč, běžné výdaje v položce ubytování ve výši 7 000 Kč, a že v žalovaný žádal žalobce kreditní rámec označený v části „Požadovaný“ uvedena částka 30 000 Kč, zatímco v části „Nabídnutý“ částka 10 000 Kč. V listině je dále uvedeno ověření osobou označenou e-mailovou adresou „, e-mail, “. Z této listiny však není zřejmé, z jakých konkrétních podkladů žalobce při posouzení vycházel, zda šlo o údaje tvrzené žalovaným nebo o údaje objektivně ověřené, zda šlo o příjmy pravidelné a použitelné pro splácení úvěru, jaké další výdaje a závazky žalovaného žalobce zohlednil a jakým způsobem dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splatit. Listina rovněž neobsahuje žádné konkrétní vyhodnocení položky „splátky úvěrů“.

6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného ze dne 21. 11. 2023, 21. 12. 2023 a 19. 1. 2024 soud zjistil, že žalobce měl před uzavřením smlouvy k dispozici určité podklady o pohybech na účtu žalovaného. Ani z těchto listin však bez dalšího nevyplývá, jaké konkrétní závěry žalobce učinil ohledně pravidelných příjmů žalovaného, jeho obvyklých výdajů, dalších závazků a celkové finanční situace. Ve spojení s listinou o posouzení úvěruschopnosti tyto důkazy neprokazují, že by žalobce provedl důkladné a ověřitelné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil pouze ověření totožnosti žalovaného. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 4. 2025 a z podacího lístku ze dne 7. 5. 2025 soud zjistil, že žalobce žalovaného před zahájením řízení vyzval k úhradě žalované pohledávky.

8. Podle § 79 odst. 1 občanského soudního řádu musí žaloba obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce dovolává. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 153 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.

9. Podle § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 občanského zákoníku je podnikatelem ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. V projednávané věci bylo na žalobci, aby unesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutkových okolností rozhodných pro závěr, že žalovaný uzavřel předmětný úvěrový vztah jako podnikatel, tedy v rámci své podnikatelské činnosti, a že na věc proto nedopadá právní úprava spotřebitelského úvěru.

10. Žalobce však tento závěr pouze tvrdil, aniž jej v řízení dostatečně prokázal. Znění samotné smlouvy o úvěru mezi žalobními důkazy nepředložil, a soud tak neměl k dispozici listinu, z níž by bylo možno ověřit konkrétní obsah smluvních ujednání, včetně tvrzeného účelu úvěru, vymezení postavení žalovaného při uzavření smlouvy i konkrétního sjednání žalobcem uplatněných plnění. Přestože byl žalobce usnesením soudu ze dne 10. 3. 2026 výslovně vyzván k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, na tuto výzvu věcně nereagoval, žádná další skutková tvrzení neuvedl a žádné další listiny nepředložil. Za tohoto stavu žalobce neunesl důkazní břemeno ani ohledně tvrzeného podnikatelského charakteru úvěrového vztahu.

11. Nebylo-li v řízení prokázáno, že žalovaný uzavřel předmětný úvěrový vztah v rámci své podnikatelské činnosti, posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 84 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel povinen vyžádat si přiměřené a nezbytné informace a tyto informace pro účely posouzení úvěruschopnosti ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 a 2 téhož zákona je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených, zejména porovnáním jeho příjmů, výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Žalobce přes výzvu soudu nedoplnil rozhodná skutková tvrzení ani důkazní návrhy k tomu, jakým konkrétním způsobem před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, jaké konkrétní údaje o jeho příjmech, výdajích a závazcích měl k dispozici a jak tyto údaje ověřoval. Samotná listina označená jako „Posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, “ nepostačuje, neboť zachycuje jen dílčí výsledné údaje, nikoli jejich zdroj, úplnost, spolehlivost a způsob vyhodnocení. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně nároku odvozeného od úvěrové smlouvy v části přesahující poskytnutou jistinu.

14. Soud přihlédl i k judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž věřitel nedostojí své povinnosti při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nepodloženého prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění ani samotná okolnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nejvyšší soud dále dovodil, že poskytovatel smí spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti vylučují důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). Současně platí, že pro závěr o neplatnosti smlouvy nepostačuje pouhé zjištění pochybení v procesu posouzení úvěruschopnosti, nýbrž musí být postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). V projednávané věci žalobce nepředložil dostatečný skutkový podklad pro závěr, že takové pochybnosti v době uzavření smlouvy vyloučil.

15. Soud současně přihlédl i k tomu, že žalobcem uplatněná smluvní plnění vykazují znaky zjevné nepřiměřenosti. Za úvěr ve výši 10 000 Kč poskytnutý na krátkou dobu žalobce požadoval poplatek 3 500 Kč, tedy 35 % jistiny, a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně, přičemž tento smluvní úrok z prodlení byl navíc počítán z částky zahrnující i poplatek za poskytnutí úvěru. Vedle toho žalobce uplatnil ještě zákonný úrok z prodlení. Takto kumulovaná plnění se jeví jako zjevně nepřiměřená a ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku mohou být v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru soud přihlédl i k judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž odporuje dobrým mravům taková výše úplaty či úroků, která podstatně přesahuje v době sjednání míru obvyklou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

16. Ze spisu je však bezpečně prokázáno, že žalobce žalovanému skutečně poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. V rozsahu této částky je žaloba důvodná přinejmenším z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobce, aniž byl v řízení prokázán právní důvod pro ponechání si tohoto plnění bez povinnosti je vrátit. Ostatně sám žalobce tento právní základ pro případ neúspěchu se smluvním základem výslovně uplatnil.

17. Naproti tomu nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a na smluvní úrok z prodlení ve výši 6 075 Kč žalobce neprokázal jako po právu. Za daného stavu nebylo možno přiznat ani žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, neboť tento nárok byl uplatněn jako příslušenství smluvního peněžitého nároku, jehož podstatná část nebyla shledána důvodnou, a žalobce současně netvrdil ani neprokazoval skutkový základ pro přiznání úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 10 000 Kč a ve zbývající části ji zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce měl úspěch pouze částečný, a to jen co do jistiny 10 000 Kč, zatímco neuspěl s nárokem na další částku 9 575 Kč ani s celým uplatněným příslušenstvím. Žalovaný měl rovněž úspěch jen částečný. V celkovém výsledku proto soud neshledal takový zřetelný převážný úspěch některého z účastníků, který by odůvodňoval poměrné přiznání náhrady nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

20. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.