22 C 318/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela a manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství, které uzavřeli , Jméno manželky, rozená , rodné přijmení, , narozená , Datum narození manželky, , a , Jméno manžela, , narozený , Datum narození manžela, , uzavřené dne , datum, před Magistrátem , Anonymizováno, , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Společným návrhem se manželé domáhali rozvodu svého manželství uzavřeného dne , datum, před Magistrátem , Anonymizováno, , adresa, . V návrhu shodně uvedli, že spolu od ledna , Anonymizováno, nežijí, každý vede samostatný život s tím, že manželka má nového partnera. Manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a jeho obnovení očekávat nelze. Současně shodně prohlásili, že mají zájem na rozvodu manželství. Spolu s návrhem předložili i listinu nazvanou „Dohoda o vypořádání společného jmění manželů“.

2. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti a rozhodného práva. Přestože jsou účastníci odlišné státní příslušnosti (manžel je státním příslušníkem , Anonymizováno, a manželka státní příslušnicí , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), z obsahu spisu plyne, že oba měli ke dni zahájení řízení poslední obvyklé bydliště na území České republiky, přičemž manžel zde nadále bydlí. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) nařízení (EU) 2019/1111 (Brusel II ter) jsou soudy členského státu příslušné k řízení o rozvodu manželství tehdy, měli-li manželé na území tohoto státu poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich dosud bydlí. Českým soudům proto v této věci svědčí mezinárodní příslušnost.

3. Pokud jde o rozhodné právo, soud vycházel z § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se osobní poměry manželů řídí právem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Rozhodným právem je proto právní řád České republiky, podle něhož soud posoudil podmínky rozvodu manželství.

4. Z listin založených ve spise soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, , že ke dni zahájení tohoto řízení jejich manželství trvalo déle než jeden rok a že z manželství nepocházejí žádné děti. Účastníci dále soudu předložili písemnou dohodu o úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, popřípadě výživného pro dobu po rozvodu.

5. Soud účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, a současně je poučil i o tom, že podle § 389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, k projednání věci soud nařídí jednání, na kterém vyslechne účastníky, přičemž od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi nebo pokud souhlas manželů s rozvodem manželství a shoda na trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu jejich manželství vyplývají z písemných podání, o jejichž pravosti a pravdivosti nemá soud pochybnosti. Oba účastníci následně k výzvě soudu výslovně písemně sdělili, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. V dané věci soud dospěl k závěru, že osobní výslech účastníků by byl spojen s velkými obtížemi. Oba účastníci jsou cizí státní příslušníci, přičemž již v návrhu na rozvod manželství účastníci oznámili, že jeden z manželů se v krátké době hodlá vrátit do své rodné vlasti mimo území České republiky. Zajištění jeho osobní účasti při jednání by proto bylo spojeno se značnými organizačními, časovými a finančními obtížemi, které by byly s ohledem na okolnosti věci neúčelné. Současně soud nemá pochybnosti o tom, že souhlas manželů s rozvodem i jejich shoda na trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu manželství vyplývají již z podání, jímž bylo řízení zahájeno, i z dalších listin založených ve spise. Za tohoto stavu soud od osobního výslechu účastníků upustil a při rozhodnutí vycházel z jejich písemných vyjádření a listinných důkazů.

7. Podle § 757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), je možné manželství rozvést tzv. smluveným rozvodem, avšak pouze tehdy, jsou-li splněny všechny v tomto ustanovení uvedené předpoklady. Soud však dospěl k závěru, že účastníky předložená dohoda nesplňuje požadavky § 757 odst. 1 písm. c) a odst. 2 občanského zákoníku, zejména pro nedostatečnou konkretizaci jednotlivých ujednání a pro absenci ověřených podpisů. Vzhledem k této skutečnosti se soud zabýval tím, zda jsou splněny podmínky obecného rozvodu manželství podle § 755 občanského zákoníku.

8. V dané věci shodná tvrzení manželů, pokud jde o hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, pokládal soud za pravdivá. Vzhledem k tomu, že účastníci nemají žádné nezletilé děti, nebylo třeba rozhodovat o úpravě poměrů dítěte pro dobu po rozvodu. Soud tak uzavřel, že jsou naplněny podmínky rozvodu podle § 755 občanského zákoníku, a proto návrhu účastníků na rozvod manželství vyhověl.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 23 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.ř.s.“), podle kterého v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V daném případě nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů vynaložených v tomto řízení, neboť okolnosti případu nijak neodůvodňují odklon od zákonem předpokládaného postupu.