22 C 321/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 8 083 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8 083 Kč, úrok z prodlení ve výši 335,24 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 12. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 6 060 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že s žalovaným uzavřel, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, dne 5.2.2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce se ve Smlouvě zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč splatit nejpozději dne 6.3.2019. Žalobce vyplatil žalovanému úvěr dne 5.2.2019 převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru nevrátil včas, z toho důvodu žalobce požaduje i úhradu zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru, přičemž úrok z prodlení do podání žaloby, tj. do 1.4.2020 představuje částku 335,24 Kč. Požadovaná částka 8 083 Kč představuje jistinu ve výši 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 6.3.2019 do 11.11.2019 v celkové výši 1 255 Kč Žalobce ještě před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu e-mailovou zprávou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 25.5.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 5.2.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. Pokud jde o smluvní pokutu vyčíslenou na částku 1 255 Kč, vzhledem k výši neuhrazeného zůstatku úvěru je rovněž přiměřená a soud žalobě vyhověl i v této části (§ 2048 o.z.) Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 083 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.