22 C 330/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 500 Kč od 27. 4. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám právního zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 20. 3. 2020 se žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil především tím, že žalovaný byl přijat dne 8. 4. 2018 ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici provozované žalobcem, kde bylo žalovanému poskytnuto ošetření s následnou hospitalizací. Žalobce současně provedl u žalovaného vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem. K propuštění žalovaného došlo dne 9. 4. 2018. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu, je žalovaný povinen žalobci uhradit vyšetření, jakož i dopravu, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Podle ceníku žalobce je poplatek za dané úkony stanoven paušální částkou 3 500 Kč, který žalobce vyúčtoval fakturou číslo ze dne 12. 4. 2018 splatnou ke dni 26. 4. 2018. Jelikož však žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl k úhradě dluhu upomínán, domáhá se žalobce úhrady této částky spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ze žalobou uplatněné částky ročně od 27. 4. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobkyní, přičemž žalobkyně s tímto postupem již v žalobě souhlasila, a žalovaného soud usnesením ze dne 17. 8. 2020, č. j. číslo jednací vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 7. 9. 2020 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci; žalovaný byl dne 8. 4. 2018 přijat na protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici provozovanou žalobcem kde mu bylo poskytnuto ošetření. Současně bylo u žalovaného provedeno vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem 1,52 ‰. Na záchytné stanici byl žalovaný anonymizováno od 8. 4. 2018 do 9. 4. 2018, kdy byl propuštěn. Pobyt a ošetření žalobce řádně v souladu s ceníkem vyúčtoval fakturou číslo na částku 3 500 Kč, splatnou ke dni 26. 4. 2018. Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 24. 5. 2019.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu.

6. Po právní stránce v souladu s výše citovaným vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném náklady na dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného na záchytné stanici, neboť žalovanému byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky. Žalobce ošetření a pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici řádně vyúčtoval v souladu s ceníkem. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobci účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě.

7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě fakturované částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

10. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat exekuční návrh nebo návrh na soudní výkon rozhodnutí.