22 C 359/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 500 Kč od 14. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám právního zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 20. 3. 2020 se žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl přijat dne 24. 1. 2018 ve 23:40 hodin ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici provozované žalobcem, kde bylo žalovanému poskytnuto ošetření s následnou hospitalizací. Žalobce současně provedl u žalovaného vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem. K propuštění žalovaného došlo dne 25. 1. 2018 v 07:45 hodin. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu, je žalovaný povinen žalobci uhradit vyšetření, jakož i dopravu, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Podle ceníku žalobce je poplatek za dané úkony stanoven paušální částkou 3 500 Kč, který žalobce vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 30. 1. 2018 splatnou ke dni 13. 2. 2018. Jelikož však žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl k úhradě dluhu upomínán, domáhá se žalobce úhrady této částky spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ze žalobou uplatněné částky ročně od 14. 2. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, přičemž žalobce s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovaného soud usnesením ze dne 28. 8. 2020, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno do jeho datové schránky tzv. fikcí nastalou dne 19. 11. 2020 (§ 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný byl dne 24. 1. 2018 ve 23:40 hodin přijat na protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici provozovanou žalobcem kde mu bylo poskytnuto ošetření. Současně bylo u žalovaného provedeno vyšetření na přítomnost návykových látek, a to s pozitivním výsledkem na THC a amfetaminy. Na záchytné stanici byl žalovaný hospitalizován od 24. 1. 2018 23:40 hodin do 25. 1. 2018 07:45 hodin, kdy byl propuštěn. Pobyt a ošetření žalobce řádně v souladu s ceníkem vyúčtoval fakturou [číslo] na částku 3 500 Kč, splatnou ke dni 13. 2. 2018. Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 24. 5. 2019.

5. Podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění účinném od 31. 5. 2017, dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle výše uvedeného ustanovení § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, když po právní stránce v souladu s výše citovaným vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném náklady na dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného na záchytné stanici, neboť žalovanému byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky – THC a amfetaminu. Žalobce ošetření a pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici řádně vyúčtoval v souladu s ceníkem. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobci účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. Soud dále pro úplnost uvádí, že zákon č. 379/2005 Sb., na který odkazuje žalobce, je s účinností od 31. 5. 2017 zrušen.

7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě fakturované částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (§14b odst. 1 písm. c) bod 1 a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

10. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.