22 C 384/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 8. 05 % ročně z částky 3 500 Kč od 20. 1. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 500 Kč a zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že žalovaný byl přijat ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kde žalovanému bylo poskytnuto ošetření s následnou hospitalizací. Žalobkyně současně provedla u žalovaného vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu, je žalovaný povinen žalobkyni uhradit vyšetření, jakož i dopravu, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Podle ceníku žalobkyně je poplatek za dané úkony stanoven paušální částkou 3 500 Kč, který žalobkyně vyúčtovala fakturou číslo splatnou ke dni 19.1.2015. Jelikož však žalovaný ničeho neuhradil, a to ačkoliv byl k úhradě dluhu upomínán dopisem ze dne 25.11.2016, domáhá se žalobkyně úhrady této částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci; žalovaný byl dne 25.12.2014 přijat na protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici provozovanou žalobkyní kde bylo žalovanému poskytnuto ošetření. Současně bylo u žalovaného provedeno vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem. Na záchytné stanici byl žalovaný hospitalizován do 26.12.2014. Pobyt a ošetření žalobkyně řádně v souladu s ceníkem vyúčtovala fakturou číslo na částku 3 500 Kč, splatnou ke dni 19.1.2015. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Po právní stránce v souladu s výše citovanými vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném náklady na dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného na záchytné stanici, neboť žalovanému byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky. Žalobkyně ošetření a pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici řádně vyúčtovala v souladu s ceníkem. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě fakturované částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.