22 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 400 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 23. 6. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 23. 6. 2016 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela dne 23. 5. 2016 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaná provedla registraci zadáním osobních údajů, telefonního čísla, emailové adresy, číslem osobního dokladu, na webových stránkách původního věřitele [webová adresa], kde se současně seznámila s obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaná se vedle povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit zavázala též k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč, tj. celkem částku 6 400 Kč, to vše nejpozději do 22. 6. 2016 formou jednorázové úhrady. Žalovaná do data splatnosti poskytnutý úvěr nesplatila. Pohledávku ze Smlouvy následně původní věřitel na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 postoupil žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Žalovaná dlužnou částku žalobci do dnešního dne neuhradila. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 13. 4. 2021.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovanou soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřila k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 7. 3. 2022 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Původní věřitel se žalovanou dne 23. 5. 2016 uzavřeli úvěru smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala jednorázově vrátit nejpozději do 22. 6. 2016, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Peněžní prostředky byly žalované původním věřitelem poskytnuty bezhotovostně na její bankovní účet dne 23. 5. 2016, jak plyne z výpisu z potvrzení o odeslání finančních prostředků. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 3. 3. 2021 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou z titulu výše označené smlouvy o zápůjčce uvedená v Seznamu postupovaných pohledávek v Příloze [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobci. Dopisem původního věřitele ze dne 13. 4. 2021 byla žalovaná vyrozuměna o změně v osobě věřitele. Dopisem z téhož dne žalovanou právní zástupce žalobce vyzval k zaplacení dlužné částky a upozornil ji na možnost soudního vymáhání pohledávky.

5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

7. Podle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovanou mezi sebou sjednali smlouvu o spotřebitelském úvěru, již soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel bezhotovostním převodem na její bankovní účet poskytl žalované peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru, který soud dle jeho povahy posoudil jako úrok z peněžité zápůjčky dle § 2392 odst. 1 o. z. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou jednorázové platby (§ 2393 odst. 1 o. z.) Bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí peněžité zápůjčky žalované, která měla poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná ovšem nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Proto soud podané žalobě vyhověl.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nesplnila svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalované je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

14. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné zápůjčky a souvisejících poplatků, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o zápůjčce, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, jakož i nabývacího titulu k uplatnění pohledávce, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

15. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

17. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.