22 C 41/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 9 392 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 392 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9 392 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 6. 2021 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaný jako úvěrovaným. K uzavření Smlouvy došlo prostřednictvím elektronické komunikace na dálku na webové stránce [webová adresa] provozované žalobcem. Nedílnou součástí smlouvy byly též Úvěrové podmínky, s nimiž se žalovaný rovněž seznámil. Na základě předmětné smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit formou jednorázové platby. Úrok, resp. poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán. Po uzavření smlouvy účastníci sjednali prodloužení splatnosti smlouvy do 28. 6. 2021, přičemž ani poplatek za prodloužení splatnosti nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením peněžních prostředků byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky. Žalovaný svůj závazek vůči žalobci nesplnil řádně a včas, když ke dni splatnosti ani později poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobci tak vedle nároku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč vznikl též nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 8 000 Kč kapitalizované za dobu od 8. 6. 2021 do 28. 11. 2021 v částce 1 392 Kč.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 7. 3. 2022 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Na základě žalobcem označených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci mezi sebou prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne 27. 4. 2021 uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet, jak plyne z potvrzení o platbě, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou jednorázové platby nejpozději do 14 dnů od poskytnutí peněžních prostředků. Úrok ani poplatek za poskytnutí úvěru sjednán nebyl, resp. byl sjednán ve výši 0 % ročně (0 Kč). Pro případ svého prodlení s vrácením peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuálně dlužné částky. Součástí Smlouvy o úvěru byly též Úvěrové podmínky, dle nichž není zaplacením smluvní pokuty dotčen nárok žalobce na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy ze strany žalovaného. Žalovaný ovšem žalobci poskytnuté peněžní prostředky ke dni splatnosti ani později nevrátil.

5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

7. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Ačkoli účastníci nazvali svůj závazek jako Smlouvu o úvěru, soud dle obsahu smlouvy ze dne 27. 4. 2021 dospěl k odlišnému právnímu posouzení tohoto závazkového právního vztahu. Vzhledem k tomu, že v předmětné smlouvě nebyl sjednán úrok z poskytnutých peněžních prostředků, resp. byl sjednán ve výši 0 % (0 Kč), tedy zde absentuje jeden z esenciálních znaků smlouvy o úvěru, tj. povinnost zaplatit úrok vedle vrácení peněžních prostředků (viz § 2395 o. z.), soud závazkový právní vztah účastníků posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z., dle kterého naplněnému závazku zapůjčitele poskytnout přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc koresponduje závazek vydlužitele po čase zapůjčiteli vrátit zastupitelnou věc stejného druhu, v tomto případě peněžní prostředky. Již v samotné smlouvě byl sjednán způsob a čas vrácení předmětu zápůjčky (§ 2393 odst. 1 o. z.). Část obsahu smlouvy byla určena odkazem na všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, resp. jeho ceník (§ 1751 odst. 1 o. z.). Žalovaný nesplnil svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný úrok řádně a včas, když úvěr splatit pouze zčásti a od 1. 1. 2021 již nehradil splátky úvěru vůbec, čímž porušil jednak samotné ujednání mezi jím a původním věřitelem a jednak samotné zákonné ustanovení § 2390 a § 2393 odst. 1 o. z. Žalovaný se současně zavázal k povinnosti zaplatit původnímu věřiteli v případě svého porušení smlouvy smluvní pokutu v souladu s § 2048 o. z., ve znění účinném do 30. 6. 2021. Sjednanou výši smluvní pokuty nelze považovat za neplatnou pro extrémní rozpor s dobrými mravy (§ 588, § 2051 o. z.). Žalobce tak v řízení prokázal uzavření smlouvy o zápůjčce mezi sebou a žalovaným, jejíž součástí bylo též ujednání o povinnosti žalovaného v případě jeho prodlení se splácením zaplatit žalobci smluvní pokutu, jakož i poskytnutí peněžních prostředků žalovanému dle smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že předmět zápůjčky vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný ovšem nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a řádné a včasné splacení peněžité zápůjčky neprokázal. Proto soud podané žalobě vyhověl.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba je tak i v tomto ohledu důvodná.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

13. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné zápůjčky a souvisejících poplatků, přičemž s ohledem na předmět svého podnikání žalobce podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o zápůjčce, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.