22 C 439/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 6 625 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 625 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 625 Kč od 10. 12. 2017 do zaplacení, smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 10. 12. 2017 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 6 625 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 12.6.2017 poskytl žalovanému prostřednictvím elektronického formuláře uveřejněného na svých webových stránkách peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 12.6.2017. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 1 625 Kč nejpozději do 9.12.2017. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobce a Sazebník. Žalovaný v termínu splatnosti zápůjčku nevrátil, byly mu proto zaslány upomínky dne 8.1.2018 a 23.1.2018, kdy každá byla zpoplatněna v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami částkou 500 Kč. Dlužná pohledávka za žalovaným činí celkem 7 625 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 16.1.2019 výzvu k plnění. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 22.7.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi žalovaným a předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o zápůjčce a zápůjčka byla žalovanému poskytnuta za sjednaný poplatek, který představuje pevnou částku (§ 2390, § 2392 odst. 1 o. z.). Předmětná smlouva byla mezi stranami uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý poplatek. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků za upomínání. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Splněny byly i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). Žalovaný je proto povinen uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je rozepsáno shora. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 625 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.