22 C 444/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 27. 2. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 19. 5. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [anonymizováno] [číslo], se sídlem [adresa], [příjmení] republika [země] (dále jako„ předchozí věřitel“) dne [datum] uzavřela jako úvěrující se žalovanou jako úvěrovaným prostřednictvím elektronické dálkové komunikace na webové stránce [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobce poskytla žalované úvěr ve výši 1 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 26. 2. 2017. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobce požaduje za žalovanou zaplacení pohledávky skládající se z nesplaceného úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Před podáním žaloby žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 22. 1. 2020. Žalobce dále požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 27. 2. 2017 do zaplacení.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese jejího trvalého pobytu (§ 46b písm. a) o. s. ř.) tzv. fikcí doručení nastalou dne 10. 6. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 25. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 1 500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 24. 2. 2017. Vyplacení úvěru na účet žalované uvedený ve smlouvě pak dokládá výpis transakce z běžného účtu původního věřitele. Žalovaná ke dni splatnosti úvěru ani poté neuhradila ničeho. Postoupení pohledávky z předchozího věřitele na žalobce je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 a skutečnost, že toto postoupení bylo žalované oznámeno je prokázána oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020 a podacím lístkem z téhož dne. Dne 22. 1. 2020 žalobce rovněž žalované zaslal předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

5. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně: původní věřitel a žalovaná mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to distančním způsobem prostřednictvím elektronické dálkové komunikace (§ 1824 o. z.). Žalované byl úvěr poskytnut bezhotovostním převodem a ta jej měla ve smluvenou dobu spolu původnímu věřiteli vrátit. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaná v řízení ničeho netvrdila, vrácení úvěru neprokázala, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl.

6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Soud tak žalobě jako důvodné i v tomto směru vyhověl.

7. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované. Tyto náklady činí celkem 1 489 Kč, a tvoří je 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ a. t.“, 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta za uvedené tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 189 Kč 21 % DPH, jejímž základem je odměna a náhrada hotových výdajů advokáta (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

8. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s minimální skutkovou a právní argumentací, kdy jednotlivé návrhy se od ostatních odlišují jen v minimální míře. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. soud v písemném vyhotovení rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.