22 C 463/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 1 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 210 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám právního zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 21. 2. 2020 se žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 210 Kč ročně od 26. 4. 2017 do zaplacení s odůvodněním, že žalobce na základě požadavku Policie ČR provedl u žalované vyšetření biologického materiálu za účelem zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky spojené s odběrem vzorku krve. Vzhledem k tomu, že ve vyšetřovaném vzorku byla zjištěna přítomnost alkoholu, byla žalovaná podle ustanovení § 16 odst. 8 zákona č. 379/2005 Sb. povinna zaplatit vyšetření biologického materiálu a jeho dopravu do zdravotnického zařízení. Provedený zdravotnický úkon označený kódem výkonu 92 141 žalobkyně ohodnotila 445 body (vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami). Žalobkyně úhradu za vyšetření biologického materiálu žalované vyúčtovala fakturou číslo v částce 1 210 Kč se splatností dne 25. 4. 2017.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, přičemž žalobce s tímto postupem souhlasil, a žalovanou soud usnesením ze dne 9. 11. 2020, č. j. číslo jednací vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, předmětné usnesení bylo žalované doručeno na adrese jejího trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku tzv. fikcí doručení nastalou dne 30. 11. 2020 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: žalobce provedl biologické vyšetření vzorku krve žalované, ve kterém byla zjištěna přítomnost alkoholu. Provedený zdravotnický úkon s kódovým označením 92 141 žalobce v souladu se Sazebníkem zdravotních výkonů bodovým ohodnocením ohodnotil celkem 445 body. Z takto zjištěného bodového ohodnocení žalobce dle svého ceníku stanovil cenu provedeného vyšetření a tuto cenu žalované vyúčtoval fakturou číslo ze dne 11. 4. 2017 splatnou dne 25. 4. 2017 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle ustanovení § 16 odst. 8 věty prvé zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem, dále jen„ zákon o opatřeních k ochraně před škodami“, vyšetření biologického materiálu a dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu, vyšetřovaná osoba.

6. Po právní stránce v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením vzniklo žalobci právo požadovat po žalované cenu vyšetření biologického materiálu a jeho dopravy do zdravotnického zařízení, neboť u žalované byla vyšetřením odebraného biologického materiálu prokázána přítomnost návykové látky (alkoholu). Žalobce stanovil cenu vyšetření dle svého ceníku za použití bodového ohodnocení tohoto zdravotnického úkonu, a tuto cenu žalované fakturou vyúčtoval. Žalovaná v řízení netvrdila, že by žalobci účtovanou částku zaplatila, že platební povinnost nevznikla nebo že by platební povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě.

7. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě fakturované částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

10. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat exekuční návrh nebo návrh na soudní výkon rozhodnutí.