22 C 512/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 2 040 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 040 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 17. 6. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 040 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že je provozovatelem městské hromadné dopravy, autobusové a tramvajové dopravy v [obec]. Žalovaný dne 4. 9. 2019 v 05:50 hodin a znovu dne 17. 12. 2019 v 05:48 hodin cestoval dopravním prostředkem žalobkyně – linkou [číslo] v obou případech bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč a nemohl se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušil smluvní přepravní podmínky. Vedle neuhrazeného jízdného ve výši 20 Kč je žalovaný dále povinen zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každou jednotlivou jízdu bez platné jízdenky.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněným nárokům nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobkyní, přičemž žalobkyně s tímto postupem již v žalobě souhlasila, a žalovaného soud usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 18. 12. 2020 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný cestoval dne 4. 9. 2019 v 05:50 hodin a znovu dne 17. 12. 2019 v 05:48 hodin v obou případech tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní bez platné jízdenky. V obou případech jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 600 Kč žalovaný na místě nezaplatil a byl upozorněn, že není-li uvedená přirážka k jízdnému zaplacena v dodatečně stanovené lhůtě, činí její výše 1 000 Kč. Z důvodu neuhrazení snížené přirážky v takto stanovené lhůtě vzniklo žalobkyni právo na přirážku ve výši 2x 1 000 Kč.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle ustanovení § 2250 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

6. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o drahách“, je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

7. Podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

8. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platné jízdenky, porušil smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovaného při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržel ustanovení § 2550 a násl. o. z. upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje jeho povinnost zaplatit za to jízdné. V důsledku porušení smluvní povinnosti zaplatit jízdné vznikla žalovanému v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách povinnost zaplatit žalobkyni přirážku, jejíž výše je odůvodněna ustanovením § 37 odst. 6 zákona o drahách. Žalovaný žalobkyni jízdné ani přirážky nezaplatil. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

9. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 040 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

11. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

12. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.