22 C 515/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa 46 obec 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 156 113,60 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 243,80 Kč zastavuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku 153 869,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 153 869,80 Kč od 16. 04. 2019 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení v částce 64 465,14 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobce tento nárok vznikl vůči žalovanému [číslo] z titulu Leasingové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným [číslo] dne [datum], vůči žalovaným [číslo] [číslo] pak z titulu ručení na základě smluv o ručení.

2. Na základě zjištění učiněných z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce jako poskytovatel uzavřel s žalovaným [číslo] dne [datum] Leasingovou smlouvu [číslo] s právem odkupu podle § 1746/2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v rozhodném znění, dále jen „o. z.“, na základě níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] za účelem financování osobního automobilu dle čl. I. úvěrové smlouvy, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit (podle Splátkového kalendáře k Leasingové smlouvě [číslo]) v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 29.443 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce včetně sjednaných úroků a poplatků. Úroková sazba byla sjednána fixní. Nedílnou součástí této Leasingové smlouvy byly [ulice] podmínky finančního leasingu ([účinnost]), dále jen„ OPFL“. Podle čl. VII. odst. 3 písm. a) OPFL měl žalobce právo odstoupit od smlouvy v případě, že žalovaný bude v prodlení s úhradou leasingových splátek. Podle čl. VII. odst. 5 OPFL je důvodem pro ukončení smlouvy pouze tzv. totální škoda (tj. nikoli poškození předmětu leasingu). V čl. VII. odst. 8 OPFL je obsaženo oprávnění žalobce prodat předmět leasingu a tuto prodejní cenu zohlednit ve finančním vyrovnání.

3. Žalobce jako věřitel dále uzavřel s žalovanými [číslo] [číslo] jako ručiteli dne [datum] Smlouvy o ručení. Podle Smluv o ručení se žalovaný [číslo] žalovaný [číslo] jakožto ručitel zavázal uspokojit žalobce v případě, když dlužník (žalovaný [číslo]) nesplní vůči žalobci jakýkoliv peněžitý závazek včetně příslušenství, vyplývající z této leasingové smlouvy. V čl. II. těchto Smluv o ručení bylo výslovně ujednáno, že dojde-li k prodlení dlužníka s plněním zajištěného dluhu, je věřitel oprávněn vyžadovat plnění od ručitele, aniž by byl povinen poskytnout dlužníkovi přiměřenou lhůtu k plnění dluhu. Žalobce dále uzavřel s žalovaným [číslo] dne [datum] Smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvu o výpůjčce, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětu zajištění – nákladnímu automobilu, z žalovaného na žalobce, a to za účelem zajištění pohledávek z leasingové smlouvy s tím, že žalovanému [číslo] na základě výpůjčky vzniklo právo předmět zajištění po dohodnutou dobu bezplatně užívat.

4. Žalobce svoji povinnost z leasingové smlouvy splnil, když žalovanému [číslo] s ohledem na účel úvěru peněžní prostředky z leasingu poskytl. Žalovaný [číslo] však nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobce tak leasingovou smlouvu dopisem ze dne [datum] vypověděl, a to s účinností ke dni [datum]. Žalobce k výzvě soudu doplnil, že datum splatnosti pohledávky je [datum] a vyplývá z dokumentu Výpověď leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum], které bylo právě dne [datum] vráceno poštovním přepravcem žalobci. Žalobce toto datum tudíž počítá jako datum, kdy výpověď byla žalovanému [číslo] fiktivně doručena a k tomuto dni závazek žalovaného zesplatnil. Soud má za prokázané důkazem provedeným listinou Výpověď leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum] včetně doručenky, že uvedená listina byla dne [datum] vrácena poštovním přepravcem žalobci.

5. Žalobce prokázal předloženými dopisy i doručenkami, že vyzval dopisy ze dne [datum] k doplacení dlužné částky úvěru žalovaného [číslo] žalovaného [číslo] žalovaného [číslo]. Žalobce uvedl, že dlužná částka přesto nebyla žalovanými žalobci uhrazena. Žalobce uvedl, že tedy využil svého práva plynoucí ze Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvy o výpůjčce a předmět zajištění žalovanému [číslo] odebral a zpeněžil, čímž částečně ponížil dluh žalovaného z leasingové smlouvy. Soud má uvedenou skutečnost za prokázanou Protokolem o odebrání předmětu leasingu (zajištění).

6. Žalobce, k výzvě soudu při jednání [datum], podrobně vylíčil, jak dospěl k výpočtu jednotlivých nároků žalobce uplatněných v žalobě, a to v podání ze dne [datum]. Žalobce doplnil svá žalobní tvrzení následovně: - dlužná částka ve výši 117 772,00 Kč představuje čtyři (4) dlužné leasingové splátky ke dni Výpovědi leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum] podle Splátkového kalendáře k Leasingové smlouvě [číslo] ze dne [datum], který byl její nedílnou součástí: - [číslo] splatná do [datum], ve výši 29 443,00 Kč, - [číslo] splatná do [datum], ve výši 29 443,00 Kč, - [číslo] splatná do [datum], ve výši 29 443,00 Kč, - [číslo] splatná do [datum], ve výši 29 443,00 Kč. Soud má za prokázané, že podle článku V. odst. 2 OPFL se žalovaní zavázali uhradit žalobci leasingovou cenu v leasingových splátkách, jejichž výše byla určena v leasingové smlouvě nebo ve splátkovém kalendáři. - částka ve výši 1 005 684,80 Kč představuje současnou hodnotu budoucích odúročených splátek, tedy splátek, kterých se věřiteli/žalobci mělo dostat do řádného ukončení leasingové smlouvy (tj. splatných po mimořádném ukončení leasingové smlouvy) podle článku VII., odst. 10 písm. b) OPFL. Žalobce doložil její výpočet v dokumentu„ KAPITÁL A ÚROKY_PM TRANSPORT – kopie“. - [příjmení] ve výši 39 806,90 Kč představuje úroky z prodlení – za každý den prodlení z dlužné částky až do zaplacení dle čl. V. odst. 9 OPFL. Jedná se o úrok z nezaplacených splátek do výpovědi smlouvy. - Penalizační faktura [číslo] splatná do [datum], ve výši 824,40 Kč - Penalizační faktura [číslo] splatná do [datum], ve výši 38 982,50 Kč - [příjmení] ve výši [částka] představující náhradu škody činí ostatní náklady vzniklé v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy dle článku VII., odst. 10 písm. b) a 11 OPFL, jejíž vyčíslení žalobce doložil následujícími fakturami (v podrobnostech specifikovány v podání žalobce ze dne [datum]): [číslo] – servis vozidla, [číslo] – oprava vozidla, [číslo] – služby na magistrátu, [číslo] – deinstalace přístroje, [číslo] – vypracování znaleckého posudku, [číslo] – servis vozidla, [číslo] – poplatky na magistrátu, [číslo] – servis vozidla, č. [tel. číslo] – doklad o přeplatek mýtného, č. [anonymizováno] – kapalina do ostřikovačů. - částka ve výši 50 000,00 Kč, k jejímuž zaplacení žalobce vyzval žalovaného [číslo] Fakturou – daňovým dokladem [číslo] představuje smluvní pokutu podle čl. XI. odst. 2 OPFL (podle čl. XI. odst. 2 Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvy o výpůjčce) za nedodržení povinnosti přistavit předmět leasingu. - Žalobce dále doplnil, že podle bodu VII. odst. 10 OPFL byla částka [částka] (prodejní cena předmětu leasingu dle faktury – daňového dokladu [číslo] ve výši 82 644,70 Kč, [číslo] ve výši [částka] a [číslo] ve výši [částka]) započtena sestupně dle finančního vyrovnání, tedy na celkovou částku dlužných leasingových splátek, na současnou hodnotu budoucích splátek a částečně na náhradu škody. - Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení 9 % p. a. z částky 153 869,80 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl (v doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne [datum]), že požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum], na základě interních předpisů, kdy měl žalovaný možnost uhradit svůj závazek po 14denní lhůtě po vystavení Finančního vyrovnání. Tato doba od zesplatnění je žalovanému umožněna na základě vnitřních předpisů žalobce. Soud má doručení Finančního vyrovnání žalovanému [číslo] za prokázané důkazem provedeným listinou Finanční vyrovnání ze dne [datum] včetně doručenky.

7. Žalobce uvedl, že žalovaný [číslo] svůj dluh nesplnil ani po převzetí právního zastoupení a zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobce. Soud má odeslání předžalobní výzvy dopisy ze dne [datum] adresovanými žalovanému [číslo] [číslo] [číslo] za prokázané předloženými poštovní archy.

8. Žalobce dále doplnil, že z důvodu administrativního pochybení při výpočtu současné hodnoty budoucích splátek, jejíchž původní výše činila částku 1 005 684,80 Kč, došlo na základě přepočtu k zjištění správné výše částky 1 003 441,00 Kč. Žalobce vzal předmětnou žalobu o částku ve výši 2 243,80 Kč částečně zpět.

9. Žalovaný [číslo] se věci vyjádřil v podání doručeném soudu [datum]. V něm mimo jiné uvedl, že nebyl schopen zaplatit splátky za vozidlo, protože jeho bývalý zaměstnanec mu způsobil velkou škodu. Žalovaný [číslo] se proto prý s žalobcem snažil domluvit na ukončení leasingové smlouvy, resp. jak celou záležitost vyřešit. A to např. prodejem zastavených vozidle, dvě z nich prý žalobce prodal pod cenou. Žalovaný [číslo] uvedl, že pro svá tvrzení má řadu důkazů, že prý je doloží, žádné důkazy však ani později v průběhu řízení neoznačil ani nepředložil. Žalovaná [číslo] se ve věci nevyjádřila. Žalovaná [číslo] (v podání doručeném soudu 25. 8. [anonymizováno] němž žádala o odročení jednání) uvedla, že k podpisu ručitelského prohlášení prý došlo v důsledku podvodného jednání vůči její osobě a tedy neplatně, že se k tomu chce před soudem osobně vyjádřit a také k tomu navrhnout příslušné důkazy. Soud pro úplnost uvádí, že se ve věci (po několika odročeních jednání na žádost žalovaných) konala dvě jednání, a to ve dnech [datum] a [datum] (při 3. jednání dne [datum] byl již„ jen“ vyhlašován rozsudek). K prvnímu z jednání se z žalovaných dostavila pouze žalovaná [číslo]. Ta byla, stejně tak jako žalobce, soudem poučena o tom, že koncentrace řízení nastává k datu [datum]. Žalovaná [číslo] do tohoto data (ani poté) žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, jimiž se věci bránila, neoznačila ani nepředložila. Žalovaný [číslo] se z prvního jednání ve věci omlouval a žádal (opakovaně) o odročení jednání. Soud jeho žádost nepovažuje za důvodnou, žalovaný [číslo] v žádosti o odročení ze dne [datum] dle názoru soudu nesdělil žádné důležité důvody ve smyslu § 119/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v rozhodném znění, dále jen„ o. s. ř.“, opravňující soud k odročení jednání. Jím vylíčené„ pracovní důvody“, kdy žalovaný [číslo] uvádí, že se jednání nemůže zúčastnit, protože má jako řidič nasmlouvané pracovní cesty a nenašel za sebe jiného řidiče, takovýto důležitý důvod podle soudu nenaplňují. Druhého jednání ve věci se pak účastnil pouze žalobce, resp. jeho právní zástupce.

10. Soud posoudil výše zjištěný skutkový stav po právní stránce následovně. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle ustanovení § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. K tomuto:„ …citovaná ustanovení zakotvují smluvní volnost stran při vzniku jejich závazku v tom směru, že při úpravě svých vzájemných práv a povinností nejsou strany omezeny jen na smluvní typy výslovně zákonem upravené, a že jednotlivé smluvní typy včetně těch, které jsou výslovně upraveny v části čtvrté občanského zákoníku, se nerozlišují podle toho, jak je smlouva označena; rozhodující je obsah smluvního ujednání, jímž jsou vymezena práva a povinnosti stran. Možnost smluvních stran upravit obsah jejich závazkového vztahu odchylně od zákona je omezena jen tehdy, jde-li o jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud smysl a účel zákona vyžaduje jeho neplatnost (§ 580 odst. 1 o. z.) (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2608/2016).“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2954/2020).

11. Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud má za to, že žalobci se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a soud proto rozhodl s odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobce na základě provedeného dokazování prokázal, že postupoval v souladu s platně uzavřenou Leasingovou smlouvu [číslo] ze dne [datum] a Všeobecnými obchodními podmínkami. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce podle čl. VII. odst. 3 písm. a) OPFL měl právo odstoupit od smlouvy v případě, že žalovaný bude v prodlení s úhradou leasingových splátek. Poškození předmětu leasingu (kterým se žalovaný [číslo] bránil) není důvodem ukončení smlouvy, neboť podle čl. VII. odst. 5 OPFL je důvodem pro ukončení smlouvy pouze tzv. totální škoda. Podle čl. VII. odst. 8 Obchodních podmínek, ve kterém je výslovně stanoveno oprávnění žalobce prodat předmět leasingu a tuto prodejní cenu zohlednit ve finančním vyrovnání. Předmět leasingu, tj. vozidlo IVECO [anonymizováno] [číslo] bylo žalovanému odebráno dne [datum] a následně prodáno. Na finanční vyrovnání s žalovaným byla započtena částka 1.496.529 Kč. Žalobce při výpočtu dluhu žalovaného postupoval v souladu s čl. VII. odst. 10 OPFL, tak jak je uvedeno ve finančním vyrovnání. Žalobci, jelikož se žalovaní ocitli v prodlení s úhradu dluhu, byl přiznán zákonný úrok z prodlení 9 % p. a. z částky 153 869,80 Kč od [datum] do zaplacení, neboť, jak je uvedeno výše, měl žalovaný [číslo] možnost uhradit svůj závazek po 14denní lhůtě po vystavení Finančního vyrovnání. Pokud se žalovaný [číslo] ve věci bránil, tak je třeba konstatovat, že v odporu (ale ani později v průběhu řízení) neoznačil žádné důkazy, kterými by svá tvrzení jakkoli prokázal. Obdobné platí u žalované [číslo]. Ta navíc byla při prvním jednání soudu poučena o účincích koncentrace řízení. Žalovaný [číslo] se ani k jednomu z jednání nedostavil. Jak již bylo uvedeno výše, soud jeho omluvu k 1. z jednání nepovažuje za důvodnou. Platí přitom, že:„ Účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., a soud tedy nepochybil, jestliže projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž nebyl povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak ani jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Tento závěr je v souladu s názory vyslovenými odbornou literaturou (srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo]) i ustálenou judikaturou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008, nebo ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2762/2010).“ (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1277/2012).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení v majoritní části úspěšný, resp. byla neúspěšný pouze v malé části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 62 001,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 245 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 156 113,60 Kč sestávající z částky 7 380 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. za převzetí a přípravu zastoupení,„ kvalifikovanou“ výzvu k plnění, sepsání žaloby, vyjádření ve věci k výzvě soudu, účast na jednáních 12. 4. 2022 a 2. 6. 2022), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty („ DPH“) ve výši 21 % z částky 46 080 Kč ve výši 9 676,80 Kč. Žalobci dále náleží náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a. t. ve výši 1 737,34 Kč a náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a. t. za celkem 6 půlhodin po 100 Kč ve výši 726 Kč včetně DPH. Žalobci tedy náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 64 465,14 Kč. Soud o třídenní lhůtě ke splnění obou povinností rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř..