22 C 538/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 4 080 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 080 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 4. 1. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 5. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 21. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 15. 7. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 080 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že je provozovatelem městské hromadné dopravy, autobusové a tramvajové dopravy v [obec]. Žalovaná dne 3. 1. 2020 v 07:38 hodin cestovala dopravním prostředkem žalobkyně – linkou [číslo] – bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč a nemohla se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Žalovaná dále dne 4. 11. 2019 v 09:41 hodin cestovala dopravním prostředkem žalobkyně – linkou [číslo] – bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč a nemohla se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Žalovaná dále dne 21. 2. 2020 v 11:40 hodin cestovala dopravním prostředkem žalobkyně – linkou [číslo] – bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč a nemohla se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Žalovaná dále dne 20. 9. 2019 v 05:44 hodin cestovala dopravním prostředkem žalobkyně – linkou [číslo] – bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč a nemohla se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Vedle neuhrazeného jízdného ve výši 20 Kč je žalovaná dále povinna zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každou jednotlivou jízdu bez platné jízdenky.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněným nárokům nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobkyní, přičemž žalobkyně s tímto postupem již v žalobě souhlasila, a žalovanou soud usnesením ze dne 29. 12. 2020, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení dne 15. 1. 2021 doručeno do vlastních rukou na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: žalovaná cestovala dne 20. 9. 2019 v 05:44 hodin tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní bez platné jízdenky, dne 4. 11. 2019 v 09:41 hodin tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní bez platné jízdenky, dále dne 3. 1. 2020 v 07:38 hodin tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní bez platné jízdenky, a dne 21. 2. 2020 v 11:40 hodin tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní bez platné jízdenky. Ve všech případech jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 600 Kč žalovaná na místě nezaplatila a byla upozorněna, že není-li uvedená přirážka k jízdnému zaplacena v dodatečně stanovené lhůtě, činí její výše 1 000 Kč. Z důvodu neuhrazení snížené přirážky v takto stanovené lhůtě vzniklo žalobkyni právo na přirážku ve výši 4x 1 000 Kč.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle ustanovení § 2250 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

6. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o drahách“, je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

7. Podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

8. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná tím, že cestovala dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platné jízdenky, porušila smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovanou při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržela ustanovení § 2550 a násl. o. z. upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje jeho povinnost zaplatit za to jízdné. V důsledku porušení smluvní povinnosti zaplatit jízdné vznikla žalované v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 písm. d) zákona o drahách povinnost zaplatit žalobkyni přirážku, jejíž výše je odůvodněna ustanovením § 37 odst. 6 zákona o drahách. Žalovaná žalobkyni jízdné ani přirážky nezaplatila. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

9. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 080 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

11. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

12. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.