22 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 31 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 388 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 087,86 Kč, úrok 1 074,33 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 4 138 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 34 550,19 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,00 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČO IČO, byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byl též Předpis splátek jako příloha č. hodnota. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem v pevné výši 761 Kč a dále uhradit cenu za služby související s poskytnutím úvěru, konkrétně úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka tak podle tvrzení žalobce činila 27 888 Kč, přičemž žalovaný se zavázal ji uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, se splatností poslední splátky dne 25. 7. 2024.

3. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 13. 9. 2023 ve výši 2 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky se tak podle žalobce stal splatným celý zbývající dluh, který činil: na jistině úvěru 12 941,62 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 567,63 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 284,00 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 780,46 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště žalovaného 2 314,29 Kč. Na dlužnou částku žalovaný následně podle tvrzení žalobce ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazen ani ke dni konečné splatnosti, tj. ke dni 25. 7. 2024, žalobce dále požadoval úrok z úvěru ve výši 8,00 % ročně z dlužné jistiny 12 941,62 Kč, a to za dobu od 26. 7. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 1 074,33 Kč a dále od 21. 2. 2025 do zaplacení. Současně žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 941,62 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč, a to za dobu do 20. 2. 2025 ve výši 2 087,86 Kč a dále od 21. 2. 2025 do zaplacení. Vedle toho žalobce uplatnil též nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč.

4. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla společností právnická osoba. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva na smluvní pokutu. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Z uvedeného žalobce dovozoval svou aktivní věcnou legitimaci. Za období od postoupení pohledávky do podání žaloby žalovaný podle tvrzení žalobce na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky vyzval předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025, avšak bezvýsledně.

5. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

6. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

7. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že mezi společností právnická osoba., jako věřitelem, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný převzetí této částky potvrdil svým podpisem. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč a dále uhradit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Ze smlouvy soud rovněž zjistil ujednání o úročení neuhrazené jistiny úvěru po konečné splatnosti sazbou 8,00 % ročně a ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho smluvních povinností.

8. Z Předpisu splátek soud zjistil, že celková částka k úhradě činila 27 888 Kč a že tato částka měla být hrazena ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 7. 2024.

9. Z Transakční historie soud zjistil, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas a že poslední úhrada byla provedena dne 13. 9. 2023 ve výši 2 000 Kč. Z této listiny soud dále zjistil, že po započtení provedených úhrad činil dluh žalovaného na jistině úvěru 12 941,62 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 567,63 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 284,00 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 780,46 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 2 314,29 Kč. Z provedených listin současně neplyne, že by žalovaný po 13. 9. 2023 na předmětný dluh dále cokoli uhradil.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z příslušné části přílohy č. hodnota této smlouvy soud zjistil, že pohledávka z uvedené smlouvy o úvěru byla postupitelem, společností právnická osoba., postoupena žalobci, a to s účinností ke dni datum, se všemi právy s ní spojenými. Z Oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn.

11. Z Předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 a z dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalobce žalovaného před zahájením řízení vyzval k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.

12. Soud hodnotil provedené listiny jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že jsou obsahově souladné, navazují na sebe a plně korespondují se skutkovými tvrzeními žalobce. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, skutková tvrzení žalobce nijak nepopřel a nenavrhl žádné důkazy, jimiž by zjištěný skutkový stav vyvrátil.

13. Po právní stránce soud věc posoudil především podle § 2395 a § 2396 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle nichž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky skutečně poskytl a žalovaný se zavázal je vrátit za podmínek sjednaných ve smlouvě. Současně šlo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Ze smlouvy a předpisu splátek měl soud za prokázané, že žalovaný byl povinen uhradit poskytnutou jistinu, sjednaný pevný úrok i další ve smlouvě konkrétně určené úhrady, které byly vyjádřeny určitou částkou a zahrnuty do celkové částky splatné ve sjednaných splátkách. Protože žalovaný splátkový kalendář nedodržel a dluh neuhradil ani ke dni konečné splatnosti, vzniklo věřiteli právo domáhat se zaplacení dosud neuhrazených částek soudní cestou.

15. Pokud jde o úrok z úvěru ve výši 8,00 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, ten byl mezi stranami sjednán pro případ, že jistina nebude uhrazena ani ke dni konečné splatnosti úvěru. Z provedených listin vyplynulo, že k úhradě jistiny v uvedeném rozsahu nedošlo, a žalobci proto náleží i takto uplatněné příslušenství. Ze stejného důvodu je důvodný i nárok na již vyčíslený úrok z úvěru za dobu od 26. 7. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 1 074,33 Kč.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení, jehož výši stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Žalobcem uplatněná sazba 12,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč nepřevyšuje zákonnou výši a odpovídá i omezení podle § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru. Proto je důvodný i nárok na zákonný úrok z prodlení vyčíslený do 20. 2. 2025 ve výši 2 087,86 Kč a dále od 21. 2. 2025 do zaplacení.

17. Pokud jde o smluvní pokutu, podle § 2048 občanského zákoníku lze pro případ porušení smluvené povinnosti sjednat smluvní pokutu a podle § 122 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru lze ve vztazích ze spotřebitelského úvěru pro případ prodlení spotřebitele sjednat rovněž smluvní pokutu. Z obsahu smlouvy soud zjistil, že smluvní pokuta byla mezi stranami sjednána přímo ve smlouvě pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho smluvních povinností. Protože bylo prokázáno, že žalovaný své splátkové povinnosti porušil, vzniklo žalobci právo na její uplatnění.

18. Soud se dále zabýval i výší uplatněné smluvní pokuty. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru nesmí souhrn všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Při celkové výši spotřebitelského úvěru 15 000 Kč činí tento zákonný limit 7 500 Kč. Žalobce uplatnil smluvní pokutu právě v této výši, tedy v mezích zákonného maxima. Z obsahu spisu současně neplyne, že by žalobce uplatnil další smluvní pokuty, které by uvedený limit překračovaly. Soud proto uzavřel, že žalobcem požadovaná smluvní pokuta ve výši 7 500 Kč byla uplatněna po právu.

19. Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z § 1879 a násl. občanského zákoníku. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit jiné osobě a podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku nabývá postupník s postoupenou pohledávkou i její příslušenství a práva s ní spojená. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že pohledávka byla platně postoupena žalobci a že žalovaný byl o postoupení vyrozuměn, je žalobce ve věci aktivně věcně legitimován.

20. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce prokázal vznik smluvního vztahu, poskytnutí úvěru, porušení smluvních povinností žalovaným, výši dosud neuhrazeného dluhu, vznik práva na smluvní pokutu i příslušenství pohledávky a rovněž přechod pohledávky na svou osobu. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 34 550,19 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,00 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 138 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 234 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 388 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

22. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. V projednávané věci jsou splněny podmínky pro použití snížené sazby mimosmluvní odměny podle § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť jde o občanské soudní řízení o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, a současně bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu žaloby je zřejmé, že jde o typově shodné podání, v němž se oproti jiným obdobným návrhům mění v zásadě jen individualizační údaje účastníků, označení smlouvy a jednotlivé číselné údaje vztahující se ke vzniku a výši uplatněné pohledávky. Skutkový základ i právní konstrukce uplatněného nároku jsou formulovány standardizovaně a bez významnějších individualizujících prvků. Soud proto uzavřel, že jde o návrh podaný na ustáleném vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a při stanovení náhrady nákladů řízení z tohoto ustanovení vycházel.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro určení delší lhůty ani pro povolení splátek. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.