22 C 634/2019

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení žalované částky 20 000 Kč a příslušenství z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne datum, a to distančně prostřednictvím internetových stránek webová adresa, když žalobce poskytl žalovanému dne datum převodem na jeho běžný účet č. bankovní účet částku 20 000 Kč, která měla být vrácena nejpozději dne datum. Žalovaný nesplnil svůj závazek z uvedené smlouvy o úvěru a dlužnou jistinu žalobci ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k dobrovolné úhradě dluhu naposledy výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby odeslanou dne datum. Žalovaný neuhradil žalobci na dlužnou částku ničeho. K jednání nařízenému na den datum se právní zástupce žalobce omluvil a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl o věci v nepřítomnosti žalovaného na základě obsahu spisu a provedených důkazů. Z obsahu žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobcem (dříve názvem„ Kreditech Česká republika“) a žalovaným došlo dne datum k uzavření rámcové úvěrové smlouvy a na ni navazující smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do datum včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Vyplacení úvěru na účet žalovaného uvedený ve smlouvě pak dokládá potvrzení o provedené platbě z účtu žalobce. Žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil ničeho, došlo proto k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem doporučené pošty bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ či„ o.z.“). Předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Žalovanému byl úvěr poskytnut bezhotovostním převodem a žalovaný jej měl ve smluvenou dobu spolu se sjednaným poplatkem žalobci vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil, vrácení úvěru neprokázal, a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

1. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru - mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

2. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.