22 C 75/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o: zaplacení částky 2 925,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 925,78 Kč, úrok z prodlení ve výši 120,24 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 925,78 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 3 062 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 27. 9. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 2 925,78 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tak, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“ nebo„ [příjmení]“) smlouvu o účtu [číslo] jejíž součástí byly také Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě smlouvy předchůdce žalobce žalovanému zřídil sporožirový účet, na kterém žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši - 2 925,78 Kč, z nějž byl žalovaný až do dne jeho vyrovnání povinen platit zákonný úrok z prodlení. Přes opakované upomínky k zaplacení žalovaný nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, a proto [příjmení] zůstatek převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 1. 6. 2017. [příjmení] postoupila pohledávku ze smlouvy o účtu za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 s účinností ke dni 1. 10. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy nyní požaduje po žalovaném zaplacení dlužného úvěru ve výši 2 925,78 Kč, úroku z prodlení v částce 120,24 Kč kapitalizovaného ke dni postoupení pohledávky a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 925,78 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení.

2. K nařízenému jednání soudu se dostavili právní zástupce žalobce a soudem ustanovený opatrovník žalovaného, který neuvedl žádné rozhodné skutečnosti ani neoznačil žádné důkazy.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. [příjmení] se žalovaným mezi sebou dne [datum] uzavřeli Rámcovou smlouvu o finančních službách, resp. Smlouvu o účtu, na jejímž základě původní věřitel zřídil žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž zřízení účtu [příjmení] bylo prokázáno. Součástí rámcové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], součástí smlouvy o účtu byl [příjmení] [příjmení]. Dle článku 9 odst. 4 [příjmení] [příjmení] v případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku vzniklého mimo jiné výběrem peněz či platbou kartou z účtu, na kterém není dostatek peněz, byl původní věřitel oprávněn tento nepovolený záporný zůstatek úročit úrokovou sazbou dle platného ceníku. Jak plyne z výpisů z předmětného bankovního účtu, žalovanému na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 295,78 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy původního věřitele k úhradě nepovoleného záporného zůstatku na svůj dluh neplnil ničeho. Doporučeným odeslaným dopisem ze dne 1. 6. 2017 zaslaným žalovanému původní věřitel svou pohledávku za žalovaným zesplatnil. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2017 původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným žalobci (pohledávka je uvedena v Seznamu postupovaných pohledávek, který je Přílohou [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek, pod bodem 139), a to s účinností ke dni 1. 10. 2017, kdy byla žalobcem uhrazena úplata za postupované pohledávky, jak plyne z potvrzení o zaplacení kupní ceny. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena doporučeně odeslaným dopisem původního věřitele ze dne 18. 10. 2017.

4. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

5. Podle ustanovení § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

6. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k jeho následujícímu právnímu posouzení. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena, v důsledku čehož je změna v osobě věřitele vůči žalovanému účinná (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Mezi původním věřitelem jako tím, kdo vede účet, a žalovaným jako majitel účtu mezi sebou sjednali ve smyslu § 2662 o. z. smlouvu o účtu, resp. rámcovou smlouvu o finančních službách, jejíž obsah částečně určili odkazem na všeobecné obchodní podmínky (§ 1751 o. z.). Žalovaný tak byl povinen na zřízeném účtu udržovat kladný debetní zůstatek, což ovšem neplnil. V důsledku neplnění této povinnosti žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek, který soud dle jeho povahy posoudil jako úvěr ve smyslu § 2395 o. z., neboť v dané věci původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky. Úvěr byl následně úročen úrokovou sazbou stanovenou v ceníku původního věřitele, s nímž žalovaný souhlasil při sjednání smlouvy o účtu (§ 2399 odst. 1 o. z.). Žalovaný byl povinen vzniklý nepovolený debetní zůstatek původnímu věřiteli vrátit, což neučinil a na svůj dluh neplnil ničeho, čímž porušil jak smluvní ujednání, tak i příslušné zákonné ustanovení upravující smlouvu o úvěru. Žalobce v řízení prokázal uzavření smlouvy o účtu, vznik nepovoleného debetního zůstatku na příslušném účtu, tj. poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, který měl tyto prostředky v ujednané lhůtě vrátit a zaplatit úrok. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že zápůjčku vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení peněžních prostředků a zaplacení úroku neprokázal. Proto soud žalobě v daném ohledu vyhověl.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Soud se zabýval též svojí pravomocí a příslušností pro rozhodnutí, neboť žalovaný je občanem cizího státu, a nemá na území ČR bydliště. V dané věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dle právních předpisů ČR a dle které bylo plněno na území ČR. Soud proto v dané věci aplikoval článek 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech č. 1215/2012, dle kterého lze osobu mající bydliště v určitém členském státě žalovat na území jiného členského státu, pokud je tento stát místem splnění závazku, přičemž místem splnění závazku se v případě poskytování služeb místo, kde byly nebo měly být služby poskytnuty, přičemž dle judikatury Soudního dvora EU se službou rozumí činnost vykonávaná za úplatu ve prospěch jiné osoby, do čehož spadá též poskytnutí úvěru.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 1 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“ a za jeden úkon à 1 000 Kč (účast při jednání soudu dne 24. 3. 2021) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 3 a. t., 600 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a za jeden úkon à 300 Kč dle § 14 b odst. 5 písm. b) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 462 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

15. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné nepovoleného debetního zůstatku – kontokorentním úvěru a sjednaného úroku za jeho poskytnutí, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s minimální skutkovou a právní argumentací, kdy jednotlivé návrhy se od ostatních odlišují jen v minimální míře. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o účtu, na kterém nepovolený debetní zůstatek vznikl, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán, stejně tak vymezení jednotlivých platebních povinností, s nimiž je žalovaná v prodlení, v jehož důsledku žalobce uplatňuje nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

16. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.