22 C 81/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno o zaplacení částky 39 406,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39 406,41 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 765,99 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 3 755 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 39 406,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr 80 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 4,40 % p.a. v 60 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce ve výši dle smlouvy. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni 10.8.2023. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 36 765,99 Kč a úrok z úvěru do zesplatnění 2 640,42 Kč. Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného dopisem odeslaným dne 17.6.2024 k tomu, aby svůj závazek uhradil.

2. Předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný vyplnil žádost o úvěr, kde uvedl údaje nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti, zejména informace o jeho zaměstnání či podnikání a výši příjmů a výdajů, které byl povinen předchůdci žalobce doložit. Předchůdce žalobce dále získával informace o úvěruschopnosti žalovaného z registrů Sdružení SOLUS (Pozitivní registru a Registr FO), Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací. Předchůdce žalobce dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jím požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná.

3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

5. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, _CZ_, Anonymizováno, . Nedílnou součástí smlouvy byly Obecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro úvěry a Sazebník poplatků. Žalovaný o úvěr požádal tím způsobem, že si vybral parametry úvěru na webových stránkách předchůdce žalobce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, a následně vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že v žádosti o úvěr byly vyplněny údaje o zaměstnání žalovaného, jeho příjmech a výdajích. Žalobce rovněž opatřil výpis z bankovního registru a registru SOLUS. Předchůdce žalobce vyplatil žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 500 Kč, úhrada pojištění 11 736 Kč. Úvěr, včetně úroku 4,40 % ročně měl být splácen a splacen celkem , hodnota, pravidelnými měsíčními splátkami po 1 734 Kč, které byly splatné každého 20. dne v měsíci, počínaje , datum, , o čemž byl žalovaný informován v akceptačním dopise ze dne , datum, . Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný řádně nehradil splátky úvěru. Žalovanému bylo proto předchůdcem žalobce dopisem ze dne 10.8.2023 oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 24.8.2023. Ze výpisu úvěrového účtu je zřejmé, že žalovaný dluží ke dni zesplatnění na jistině úvěru 36 765,99 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , jejíž součástí byla příloha seznam pohledávek, postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 17.6.2024 označeném jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ byl žalovaný žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Současně mu byla oznámena změna v osobě věřitele. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 17.6.2024.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Dle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem.

13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 419 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy se na danou věc aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před poskytnutím úvěru byla ze strany předchůdce žalobce dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. Předchůdce žalobce jako úvěrující svoji povinnost ze smlouvy o úvěru řádně splnil, když poskytl žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný jej měl smluveným způsobem spolu se sjednaným úrokem a poplatky předchůdci žalobce vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Aktivní legitimace žalobce byla prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil, vrácení úvěru neprokázal, a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, § 1970 o. z.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 755 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 577 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 406,41 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

16. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.

17. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.