22 C 82/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč, a k rukám advokáta žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatným vždy do 20. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 12 % ročně od 20. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Liberci doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Liberci.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 20. 6. 2025 do zaplacení. Uvedl, že pohledávku nabyl postoupením od společnosti právnická osoba (dále jen „původní věřitel“), která se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na jejím základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, splatný dne 19. 6. 2025. Žalobce tvrdil, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.

2. Žalobce dále tvrdil, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registrech SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie. Současně však výslovně uvedl, že nemá k dispozici dokumentaci o těchto lustracích ani podklady o tvrzených příjmech a výdajích žalovaného.

3. Žalovaný při jednání nezpochybnil, že mu původní věřitel dne datum poskytl částku 12 000 Kč. Nárok uznal co do jistiny 12 000 Kč; v ostatním navrhl žalobu zamítnout. Současně s ohledem na své osobní a majetkové poměry navrhl, aby mu soud umožnil dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč.

4. Soud provedl dokazování návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu včetně elektronicky připojených příloh, vyjádřením žalobce ze dne 27. 4. 2026, obchodními podmínkami původního věřitele na čl. 11 až 20, výpisem z běžného účtu na čl. 22 a omluvou žalobce ze dne 9. 7. 2026. Z těchto důkazů zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému dne datum částku 12 000 Kč a že žalobce nabyl pohledávku postoupením. Ze skutkových tvrzení samotného žalobce i z jím předložených listin přitom vyplývá, že při posouzení úvěruschopnosti měl původní věřitel vycházet z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, z lustrací v registrech a z úvěrové historie, žalobce však současně výslovně uvedl, že nedisponuje dokumentací k provedeným lustracím ani podklady ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalovaného.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Důkazní břemeno o řádném posouzení úvěruschopnosti nese věřitel, zde žalobce jako právní nástupce původního věřitele. Obecné tvrzení o vycházení z prohlášení žalovaného, z úvěrové historie a z lustrací v registrech samo o sobě neprokazuje, že před poskytnutím úvěru došlo k důkladnému posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobce nepředložil ani konkrétně netvrdil, jaké údaje o příjmech, pravidelných výdajích, závazcích a dosavadním splácení dluhů byly zjištěny, z jakých konkrétních podkladů původní věřitel vycházel a jaké byly výsledky tvrzených lustrací. Samotné prohlášení žalovaného obsažené v obchodních podmínkách nemohlo nahradit zákonem vyžadované posouzení jeho skutečné schopnosti úvěr splácet.

8. Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal splnění povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona neplatná. Žalovaný je však povinen vrátit částku, kterou od původního věřitele skutečně obdržel. Tato částka činí 12 000 Kč a mezi účastníky nebyla sporná.

9. Žalovaný navrhl, aby mu byla povinnost vrátit jistinu uložena ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, a odůvodnil to svými osobními a majetkovými poměry. Soud tomuto návrhu vyhověl. Uložení povinnosti ve splátkách odpovídá § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a představuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného i spravedlivému uspořádání poměrů účastníků. Pro případ prodlení s některou splátkou soud stanovil ztrátu výhody splátek. Výroku I proto soud vyhověl co do povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, nikoli jako plnění z platné úvěrové smlouvy, ale jako důsledek její neplatnosti.

10. Žalobce požadoval též úrok z prodlení od 20. 6. 2025, tedy od dne následujícího po smluvně sjednané splatnosti úvěru. Protože smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nelze vycházet ze smluvně sjednané splatnosti. Žalobce netvrdil ani neprokázal skutečnosti rozhodné pro vznik prodlení žalovaného s povinností vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok na požadovaný úrok z prodlení proto není důvodný a soud jej ve výroku II zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobce měl úspěch v rozhodující části věci, totiž co do celé žalované jistiny; jeho neúspěch se týkal pouze příslušenství. Soud mu proto přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 2 815 Kč. Tvoří ji soudní poplatek v celkové výši 1 000 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby po 400 Kč podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč. Z částky soudního poplatku žalobce již uhradil 800 Kč; doplatek 200 Kč je mu uložen ve výroku III tohoto rozsudku.

12. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů z úvěrových smluv, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b.

13. O doplatku soudního poplatku rozhodl soud podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Poplatková povinnost za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu činila 800 Kč, zatímco za návrh na zahájení řízení o peněžité plnění do 20 000 Kč činí soudní poplatek 1 000 Kč. Jelikož věc neskončila vydáním elektronického platebního rozkazu, nýbrž rozsudkem, uložil soud žalobci doplatit rozdíl, tj. 200 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Odvolání nemůže podat účastník řízení, který se vzdal práva odvolání, a to jak písemně, tak i ústně do protokolu. Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.