22 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 530 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 24. 9. 2017 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 250 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] se žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč s možností opakovaného čerpání již splacené částky úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,5 % ročně. Žalovaný byl povinen platit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 12,5 % z aktuálně vyčerpané částky úvěru, nejméně však ve výši 1 000 Kč. Na úvěru žalovaný celkem vyčerpal částku 6 000 Kč, avšak bez toho aby tyto peněžní prostředky původnímu věřiteli řádně a včas vrátil. Pro případ svého prodlení se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli paušální náhradu nákladů na vymáhání jakékoli částky, s níž je žalovaný v prodlení, ve výši 250 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 nejprve postoupena přechodnému věřiteli společnosti [právnická osoba], která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne. Žalobce tak nyní požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 1 530 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 24. 9. 2017 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 250 Kč (5x 250 Kč za pět dlužných splátek úvěru). Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 4. 4. 2022 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, a to formou elektronické komunikace na dálku na webové adrese [webová adresa]. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal bezhotovostně poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč s možností opakovaného čerpání (revolvingový úvěr). Úroková míra činila 8,5 % měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % z aktuálně vyčerpané jistiny úvěru nebo ve výši 1 000 Kč dle toho, která z uvedených částek je vyšší. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla sjednána paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 250 Kč Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly též [ulice] podmínky původního věřitele (viz článek I. Smlouvy). Před uzavřením Smlouvy o revolvingovém úvěru byl žalovanému poskytnut též formulář Standardních informací o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr čerpal formou dvou plateb, kdy nejprve na webovém rozhraní vyplnil žádost, která byla následně původním věřitelem schválena a poskytnuty peněžní prostředky. Takto žalovaný načerpal dne 23. 6. 2017 nejprve částku 4 000 Kč a následně později téhož dne ještě částku 2 000 Kč, jak plyne z dokumentů„ [jméno] [anonymizováno]“, přičemž požadované peněžní prostředky byly žalovanému téhož dne poskytnuty, jak plyne z částí výpisu z bankovního účtu původního věřitele. Dle platebních informací dlužil žalovaný původnímu věřiteli ke dni 23. 9. 2017 celkem částku 8 814 Kč Kč, z toho 6 000 Kč dlužná jistina úvěru, 500 Kč a 250 Kč poplatky za výběr, 2x 250 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů a 1 564 Kč smluvní úrok za dobu čerpání úvěru. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] jako postupníkem dne 20. 12. 2019 byla předmětná pohledávka postoupena přechodnému věřiteli, který tuto pohledávku postoupil žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 5. 2020. Dopisem z téhož dne vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání předmětné pohledávky. Oba dopisy byly žalovanému zaslány doporučeně, jak plyne z poštovního podacího lístku.

5. Na základě shora popsaných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel bezhotovostně poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně z vyčerpané jistiny úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % z aktuálně vyčerpané jistiny úvěru nebo ve výši 1 000 Kč dle toho, která částka je vyšší. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal v případě svého prodlení zaplatit původnímu věřiteli paušální náhradu nákladů vynaložení na vymožení pohledávky ve výši 250 Kč. Ke dni 23. 9. 2017 žalovaný dlužil původnímu věřiteli částku 8 814 Kč sestávající z dlužné jistiny, náhrady účelně vynaložených nákladů na vymáhání a smluvního úroku. Smlouvou o postoupení pohledávky následně původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Předžalobní výzva byla žalovanému taktéž zaslána.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovaným mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Část obsahu smlouvy byla určena obchodními podmínkami podle § 1751 odst. 1 o. z. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou pravidelných měsíčních splátek ve smyslu § 2399 odst. 1 o. z. V rámci smluvní volnosti se v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 o. z. žalovaný pro případ svého prodlení zavázal zaplatit poplatek jako náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, který měl poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Proto soud žalobce ohledně nároku na zaplacení dlužné jistiny úvěru, smluvního úroku a náhrady účelně vynaložených nákladů vyhověl.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

12. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.