22 C 92/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 824,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 824,53 Kč, úrok ve výši 1 685,40 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 636,58 Kč, úrok ve výši 12,00 % ročně z částky 22 824,53 Kč od 1. 1. 2026 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 22 824,53 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 729 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 22 824,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a žalobcem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, na základě které, byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše limitu 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit roční úrok z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu v souladu s platným sazebníkem ČS. Žalovaný se dále zavázal splatit čerpanou výši kontokorentu včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání a současně sjednaný povolený limit nepřekročit. Tuto povinnost však žalovaný porušil, překročil sjednanou výši kontokorentu, vznikl mu nepovolený debetní zůstatek. Dopisem ze dne 12.03.2025 byl žalovaný upozorněn, že je na běžném účtu dluh po splatnosti, který vznikl v důsledku porušení podmínek sjednaného kontokorentu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nepovolený debetní zůstatek ani navzdory upomínání ze strany žalobce neuhradil, žalobce ukončil možnost čerpání kontokorentu a prohlásil celou dlužnou pohledávku z kontokorentu za splatnou ke dni 1.05.2025. Zároveň došlo k převedení pohledávky na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků č. , č. účtu, . O těchto skutečnostech byl žalovaný informován dopisem. Ke dni zesplatnění úvěru tak žalobci vznikla pohledávka celkem ve výši 23 804,97 Kč. Ke dni podání žaloby žabce eviduje pohledávku sestávající se z dlužné jistiny ve výši 22 824,53 Kč, dlužných obchodních úroků ke dni 31.12.2025 ve výši 1 685,40 Kč, dlužného úroku z prodlení ke dni 2.1.2026 ve výši 2 636,58 Kč. Příslušenství jistiny pak dále představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z dlužné jistiny ode 3.1.2026 do zaplacení a obchodní úrok z úvěru ve výši 12 % p. a. z dlužné jistiny od 1.1.2026 do zaplacení. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho, a to ani po výzvě žalobcem zaslané před podáním žaloby.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu.

4. Podle § 273 odst. 1 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

5. Podle § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.

6. Podle § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

7. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

9. Podle § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.

10. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu na základě které, se žalobce zavázal pro žalovaného vést běžný účet. Následně byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na běžném účtu tzv. kontokorentu. Právní vztah mezi účastníky se řídí obchodním zákoníkem, neboť jde o tzv. absolutní obchodní závazkový vztah (§ 261 odst. 3 obchodního zákoníku), tedy vztah, který se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. V souladu s ustanovením § 273 odst. 1 určili její účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Soud vzal za prokázané, že dle platně uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu žalobce umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr na jeho účtu až do částky 20 000 Kč mimo jiné za podmínky, že žalovaný povolený kontokorent nepřekročí a splatí jej do jednoho roku od prvního čerpání. Protože však žalovaný sjednaný úvěrový limit překročil a nevyrovnal, žalobce převedl nesplacený debet na zvláštní účet pohledávek, smlouvu o kontokorentním úvěru vypověděl a vyzval žalovaného k zaplacení aktuálního zůstatku. Protože žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil ničeho, dluží ke dni 31.12.2025 na jistině po splatnosti 22 824,53 Kč a úrocích z úvěru 1 685,40 Kč. Soud tak shledal žalobu důvodnou, žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a žalovaný neprokázal, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem.

12. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny 22 824,53 Kč od 3.1.2026 do zaplacení, když za dobu předchozí jej vyčíslil na částku 2 636,58 Kč. Nárok žalobce je i v této části a výši v souladu se zákonem, soud proto žalobě i v tomto směru vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 729 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 914 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 824,53 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

14. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.