22 C 93/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 5 045 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 045 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 045 Kč od 6. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 045 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 045 Kč od 6. 7. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 5. 6. 2020, na jejímž základě žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 880 Kč a poplatek za službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané poplatky nejpozději do 5. 7. 2020, což ovšem neučinila. Žalobce tak nyní po žalované nárokuje zaplacení částky 5 045 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru a smluvních poplatků a dále zákonný úrok z prodlení z téže částky od 6. 7. 2020, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 30. 12. 2020.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovanou soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřila k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 11. 4. 2022 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci mezi sebou dne [datum] formou elektronické komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] dne 5. 6. 2020. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 880 Kč a poplatek za sjednanou volitelnou službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč spočívající v expresním vyplacení úvěru a poplatek za volitelnou službu [anonymizována dvě slova] ve výši 110 Kč spočívající v možnosti prodloužení splatnosti úvěru o 2 měsíce, jak plyne z Ceníku žalobce, to vše nejpozději do 5. 7. 2020 Celkem tak měla žalovaná zaplatit částku 5 155 Kč. Žalovaná nicméně svůj dluh nesplnila řádně a včas, když ke dni splatnosti ani později žalobci již nezaplatila ničeho.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc po právní stránce posoudil následovně. Účastníci mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy závazku úvěrujícího – žalobce poskytnout úvěrovanému – žalované na její požádání peněžní prostředky na straně druhé odpovídá závazek žalované poskytnuté prostředky žalobci vrátit a zaplatit smluvní úrok, kterým je v dané věci poplatek za poskytnutí úvěru, neboť tento poplatek svojí povahou plně odpovídá povaze úroku z úvěru. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Část obsahu smlouvy byla určena obchodními podmínkami podle § 1751 odst. 1 o. z. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou jednorázové platby ve smyslu § 2399 odst. 1 o. z. V rámci smluvní volnosti se v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 o. z. žalovaná zavázala též k zaplacení poplatku za volitelnou službu. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků žalované, která měla poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Proto soud žalobce ohledně nároku na zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroku (poplatku za poskytnutí úvěru) a poplatku za volitelnou službu [anonymizováno] vyhověl, neboť ji shledal důvodnou.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nesplnila svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalované je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

12. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužného úvěru a souvisejících poplatků a zákonného úroku z prodlení, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, jakož i nabývacího titulu k uplatnění pohledávce, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.