22 C 98/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 58 330,64 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 58 330,64 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58 330,64 Kč od 18. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 15 982,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 58 330,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal celkem částku ve výši 58 330,64 Kč, kterou měl splatit do 17.7.2021. Žalovaný se však dostal do prodlení, když neuhradil ani část čerpaného úvěru. Původní věřitel žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho neplnil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 postoupena na žalobce. Dlužnou částku tvoří jistina 58 330,64 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení z jistiny od 18.7.2021 do zaplacení. Žalobce zaslal dne 26.8.2021 žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků dálku (§ 1824 o.z.). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Předchůdce žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že předchůdce žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí předchůdci žalobce poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Předchůdce žalobce a žalovaný se ve smlouvě o úvěru dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno.

5. Strany sjednaly sazbu úroku. Pokud jde o ujednání o úročení úvěru, soud neshledal úrokovou sazbu jako nepřiměřenou. Poplatek za čerpání úvěru, byl sjednán v mezích § 1 odst. 2, § 1725 o.z. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, § 1970 o.z.). Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády.

6. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Žalobce je tedy věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 982,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 334 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 330,64 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč.

8. O lhůtě k plnění proto bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.