23 C 102/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 7 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 300 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč.

2. Mezi žalující stranou (dále označená též jako poskytovatel zápůjčky) a žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) byla uzavřena dne 17. 12. 2018 smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla dlužníkovi poskytnuta částka ve výši 4 000 Kč. Dlužník měl poskytnuté peníze vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí peněz ve výši 1 300 Kč, ale tuto svoji povinnost nesplnil, když zápůjčku spolu s poplatkem do 16. 1. 2019 nevrátil.

3. Z uvedené smlouvy dlužník dluží: a) na poskytnutých penězích částku: 4 000 Kč b) na poplatku za poskytnutí peněz částku: 1 300 Kč c) smluvní pokutu: 2 000 Kč d) na nákladech za upomínání částku: 2000 Kč za celkem 4 upomínky e) úrok z prodlení z částky 5 300 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, 4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 5. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná strana se nevyjádřila a je proto její souhlas předpokládán.

6. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

7. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí peněz dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí.

8. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením peněz, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peníze byly vráceny a sjednaná úplata byla zaplacena, popř. že dluh jinak zanikl.

9. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.

10. Ze smlouvy o zápůjčce má dlužník povinnost přenechané prostředky vrátit (§ 2390 o.z.). Dlužník jistinu nevrátil, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

11. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.). Úroky jsou v tomto případě vyjádřeny poplatkem za poskytnutí peněz sjednaným ve smlouvě, neboť z obsahu smlouvy se podává, že peníze byly poskytnuty za úplatu. Způsob vyjádření úplaty, ať formou procentního úroku či přepočtem úroku na poplatek, je přitom nerozhodný (k tomu srov.: Způsob úročení lze přitom dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.).

12. Pokud jde o výši poplatku, soud vyšel z následujících úvah. V projednávané věci bylo ze smlouvy zjištěno, že vedle vrácení jistiny musí dlužník zaplatit poplatek ve výši sjednané ve smlouvě. Celková úplata za zápůjčku za dobu od jejího poskytnutí do její splatnosti činí 1 300 Kč. Soudci oddělení 23 C, které je rozvrhem práce specializované na agendu bankovních smluv, jsou známa statistická data ČNB o výši obvyklé úplaty (úroku) za bankovní úvěry ([webová adresa]). Cena poskytnuté zápůjčky v tomto případě značně přesahuje výši obvyklé úplaty vzhledem k výši úvěru (zápůjčky) a délce sjednaného období jejího poskytnutí.

13. Vzhledem k tomu, že ČNB neeviduje obvyklou výši úroku požadovaného nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, soud vycházel z jiných veřejně dostupných údajů za účelem zjištění alespoň rámcového srovnání ceny na trhu, a to šetření, která provedla [právnická osoba] v tísni. [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] Přestože v projednávané věci se nejedná o zcela totožný úvěrový produkt, jaký byl testován, lze i přesto získat alespoň rámcový přehled o výši úplaty za spotřebitelské úvěry požadované nebankovními poskytovateli.

14. Na základě provedeného srovnání lze prohlásit výši poplatku za zápůjčku za nepřiměřenou, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o zápůjčku tzv. nebankovního poskytovatele, značně přesahuje úplatu (úrok), kterou lze považovat vzhledem k výši poskytnutých peněz a délce jejich poskytnutí ještě za přiměřenou a tedy mravnou.

15. Nepřiměřená úplata je shledána v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z.). Jelikož vada právního jednání spočívá v rozporu s dobrými mravy, jedná se o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.).

16. Z povahy dobrých mravů jako společenského korektivu právních jednání vyplývá, že ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy soud nemůže ani nahradit, neboť by takto fakticky zcela negoval význam korektivu dobrých mravů. Navíc, rozpor s dobrými mravy v tomto případě nespočívá v nezákonném určení, neboť výše úplaty za poskytnutí úvěru není (vyjma § 1796 o.z.) nijak zákonem určena. Proto částka poplatku nebyla žalující straně přiznána.

17. Žalující strana dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Podle § 2048 o.z. si smluvní strany pro případ porušení smluvní povinnosti mohou sjednat smluvní pokutu. Podle § 1813 o.z. jsou však ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, zakázána. Podle § 1815 o.z. se pak k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží. Smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč hodnotí soud v tomto případě jako zcela nepřiměřenou. Ve smyslu § 1815 o.z. proto soud k takovému ujednání nepřihlížel a žalobu v této části zamítl.

18. Žalující strana se dále domáhala nákladů upomínání (poplatků za zaslané výzvy) vzniklých v důsledku prodlení dlužníka. V zásadě lze sjednání práva na náhradu nákladů upomínání v důsledku prodlení dlužníka připustit (§ 1 odst. 2 o.z., § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.) za splnění dvou podmínek: Spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn a požadované náklady byly účelně vynaložené (jsou přiměřené). Nelze však připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Taktomu bylo i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že dlužník na žádnou z nich nezareagoval a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Jestliže dlužník po prvé odeslané upomínce dluh neuhradil, muselo být věřiteli zřejmé, že odeslání dalších upomínek nemůže účinně vést ke splnění funkce upomínky a dochází tak pouze k navyšování dluhu (§ 6 odst. 1 o.z.). Zaslání velkého počtu upomínek v relativně krátké době nelze považovat za přiměřené ani účelné. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana. Rovněž sjednanou výši ceny upomínky nepovažuje soud vzhledem k výši poskytnuté jistiny za přiměřenou ani účelnou (§ [číslo], § 1815 o.z.). Z těchto důvodů byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.

19. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení z jistiny. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

20. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Větší úspěch měla žalovaná strana a měla by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.