23 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 21 023 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 113,63 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 884,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 819,17 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do zaplacení 5 909,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 725,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 690,31 Kč, úroku z prodlení z částky 3 448,26 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 21 % ročně z částky 3 448,26 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení zastavuje.

III. Pokud jde o zaplacení částky ve výši 4 323 Kč a úroku 21 % ročně z částky 8 819,17 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v poměrné výši 1 968 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem v [obec].

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí: jistinu půjčky: 8 819,17 Kč, částku dlužného poplatku: 6 294,46 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok: 4 323,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení: 1 884,75 Kč, smluvní úrok ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od 18. 6. 2016 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 18. 6. 2016 do zaplacení.

2. Žalující strana se dále domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí: jistinu půjčky: 3 448,26 Kč, částku dlužného poplatku: 2 461,11 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok: 1 690,31 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení: 725,52 Kč, smluvní úrok ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od 18. 6. 2016 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 18. 6. 2016 do zaplacení.

3. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel zápůjčky) na ní postoupil pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016.

4. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne 19. 10. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 12 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 10 032 Kč. Souhrnný poplatek byl složen z částky kapitalizovaných úroků při sazbě 21 % ročně: 1 532 Kč, poplatku za administrativní zpracování půjčky: 2 280 Kč a poplatku za hotovostní inkaso: 6 220 Kč. Dlužník měl půjčku splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na: 12. 12. 2012. Dlužník své povinnosti nesplnil.

5. Žalující strana dále uvedla, že předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou dne 1. 9. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Souhrnný poplatek byl složen z částky kapitalizovaných úroků při sazbě 21 % ročně: 1 277 Kč, poplatku za administrativní zpracování půjčky: 1 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso: 5 183 Kč. Dlužník měl půjčku splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 306 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na: 25. 10. 2012. Dlužník své povinnosti nesplnil.

6. Dlužné částky tvoří zbývající části jistin, souhrnných poplatků, úroků a úroků z prodlení.

7. Žalující strana vzala žalobu před zahájením jednání ve věci co do zaplacení 5 909,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 725,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 690,31 Kč, úroku z prodlení z částky 3 448,26 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 21 % ročně z částky 3 448,26 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, čili nároků plynoucích ze smlouvy [číslo] zpět. Řízení proto bylo v tomto rozsahu částečně zastaveno výrokem II, když podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela, soud pak podle odst. 2 věty řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 4 není třeba vyžadovat stanovisko protistrany, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než ve věci začalo jednání.

8. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 9. Ve věci bylo na den 29. 3. 2022 nařízeno jednání ve věci, ke kterému se nedostavila žádná ze stran. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti.

10. Smlouvou o půjčce ze dne 19. 10. 2011 označenou [variabilní symbol] bylo prokázáno, že žalovaná strana uzavřela s poskytovatelem půjčky smlouvu, na základě které jí byla poskytnuta půjčka 12 000 Kč za souhrnný poplatek 10 032 Kč, kdy žalovaná strana měla celkem uhradit částku 15 812 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 368 Kč. Předání peněz potvrzuje prohlášení žalované na formuláři smlouvy.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s přílohou Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalující strana je věřitelem pohledávky. Tato skutečnost byla žalované straně oznámena Oznámením poskytovatele půjčky ze dne 17. 6. 2016. Listina byla odeslána dne 1. 7. 2016, jak bylo zjištěno z připojeného podacího archu.

12. Z výzvy k plnění ze dne 16. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaná strana byla o úhradu dluhu vyzvána právním zástupcem žalující strany. Listina byla odeslána dne 19. 2. 2018, jak bylo zjištěno z připojeného podacího archu.

13. Žalující strana předložila i listinu„ uznáním dluhu se splátkovým kalendářem“ [číslo] ze dne 22. 4. 2014. Uvedené právní jednání je ale neurčité (§ 2048, § 553, § 554 o.z.), takže z toho nelze vycházet, protože tam není uvedeno, kolik činil každý z těch dvou dluhů, je uvedena jen souhrnná částka. Navíc ohledně druhé smlouvy vzala žalující strana žalobu zpět a dluh z první smlouvy je prokázán jinými listinnými důkazy.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.

15. Vzhledem k § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. se věc posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014. Vztah z postoupení se pak řídí zákonem č. 89/2012 Sb.

16. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

17. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o půjčce a dlužníkovi byly přenechány finanční prostředky (§ 657 OZ). Dlužník měl půjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky. Zákon připouští, aby smlouva o půjčce byla sjednána jako úplatná (§ 658 odst. 1 OZ), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.

18. Žalující strana se domáhala vedle souhrnného poplatku i dalšího úroku za dobu, po kterou je žalovaná strana v prodlení s vrácením poskytnutých peněz. Jak ale vyplývá z článku 3 obchodních podmínek, poskytovatel s dlužníkem toto úročení vyloučili. Tomuto nároku proto nemohlo být vyhověno a v tomto rozsahu byla žaloba, včetně již kapitalizovaného úroku, zmaítnuta.

19. Žalovaná strana smlouvu o půjčce nezpochybnila. Bylo na ní, aby prokázala, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že půjčku vrátila, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení předchozímu ani současnému věřiteli neprokázala, a proto byla žaloba co do nároku na úhradu dlužné jistiny a smluveného poplatku shledána po právu. Ve zbývajícím nezbylo než nároky žalující strany, konkrétně co do smluvního úroku plynoucího po splatnosti půjčky, zamítnout, neboť tento nebyl stranami sjednán a žalující straně tak nárok na něj nesvědčí.

20. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 517 odst. 1, 2 OZ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007). Úrok z prodlení náleží v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

21. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

22. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalující strana byla úspěšná v rozsahu 72 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 72 % - 28 %, tj. 44 % účelně vynaložených nákladů.

23. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel jen z jistiny. Souhrnný poplatek soud posoudil jako příslušenství pohledávky, neboť představuje úplatu za poskytnuté peníze. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění, zpětvzetí).

24. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o půjčce poskytnutých společností [právnická osoba] mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy žalující straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).