23 C 137/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 9 684,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 619,07 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 664,26 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 716,67 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení a částku ve výši 178,62 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 9 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 619,07 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 664,26 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 716,67 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení, smluvní úrok 0,1 % denně z částky 1 619,07 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, smluvní úrok 0,1 % denně z částky 1 664,26 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, smluvní úrok 0,1 % denně z částky 1 716,67 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení a částku 178,62 Kč představující smluvní pokutu.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne 9. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. KL11600834, kterou přenechala žalované straně částku 5 000 Kč. Dlužník se zavázal celý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny vrátit ve sjednaném termínu do 9. 12. 2020 a 3x poplatek 1400 Kč Celkem měl dlužník zaplatit částku 9 506 Kč tak, že první splátka ve výši 3.169,07 Kč byla splatná dne 9.10.2020 a skládala se z jistiny ve výši 1.619,07 Kč, poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 150 Kč, druhá splátka ve výši 3.169,07 Kč byla splatná dne 9.11.2020 a skládala se z jistiny ve výši 1.664,26 Kč, poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 104,81 Kč a třetí splátka ve výši 3.168,17Kč byla splatná dne 9.12.2020 a skládala se z jistiny ve výši 1.716,67 Kč, poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 51,50 Kč.

3. Dlužník ale dohodnuté splácení nesplnil a žalující strana se domáhá jejího zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou 178,62 Kč.

4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 5. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

6. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

7. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.). Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru smluvené úroky.

8. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením peněžních prostředků, jak bylo sjednáno, nedošlo a že dluh splatil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. Soud proto žalované straně uložil zaplatit jistinu.

9. Pokud jde o nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, soud vyšel z následujících úvah. Smlouva o úvěru je nutně sjednávána jako úplatná, přičemž úplata může být vyjádřena jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným úrokem, někdy označovaným jako poplatek či jiným výrazem vyjadřujícím úplatu spojenou s poskytnutím úvěru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Způsob úročení lze přitom dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li úvěr v této lhůtě vrácen), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.).

10. Vedle úroku strany někdy sjednávají i další poplatky, přičemž je třeba odlišovat, zda takto sjednané poplatky jsou úplatou za nějakou další, zpravidla doplňkovou službou, kdy však lze spotřebitelský úvěr poskytnout i bez této služby, aniž by tato služba byla nutně dlužníkem objednána (typicky se jedná např. o pojištění schopnosti splácet zápůjčku či úvěr, možnost měnit výši splátky za poplatek, možnost posunout splatnost termínu splátky apod.), nebo zda se jedná o poplatky, které dlužník musí za spotřebitelský úvěr vždy zaplatit a které v souhrnu tvoří celkový náklad spotřebitelského úvěru, byť se tak na první pohled jevit nemusí. Taktomu je například tehdy, kdy vedle úroku za poskytnutí spotřebitelského úvěru je dlužník povinen zaplatit i poplatek za jeho poskytnutí nebo poplatek za vedení účtu apod. nebo kdy celková konstrukce smlouvy je založena na specifickém způsobu poskytnutí spotřebitelského úvěru (např. door to door creadit či doorstep credit / loan). V tom případě úplata za poskytnutí spotřebitelského úvěru není vyjádřena jen jednou platbou, ale je tvořena souhrnem několika plateb, zpravidla odlišně označených a zdánlivě plnících jinou funkci. Ve výsledku však nutně a neoddělitelně tvoří celkovou úplatu a celkové náklady spotřebitelského úvěru. Nejvyšší soud ve svém stanovisku ze dne 23.4.2014 Cpjn 203/2013 (ve vztahu ke smlouvě o úvěru, avšak uvedené závěry lze vztáhnout na všechny smlouvy o spotřebitelském úvěru) uvedl:„ 20. Smyslu a účelu úvěru odpovídá pojetí tohoto bankovního produktu jako komplexu (balíčku) plnění, jehož součástí je řada vzájemně souvisejících bankovních služeb a jemuž odpovídá cena rozložená do jednotlivých sjednaných úhrad. Bankovní poplatky (včetně poplatku za správu úvěru) tak představují (vedle úroku a dalších odměn) část vícesložkové ceny celého komplexu plnění (shodně [jméno], R., [příjmení], P., [příjmení], P. [příjmení] poplatků za správu a vedení úvěrových účtů vedených pro spotřebitele. Právní rozhledy 2013, [číslo] s. 515 an., dále [příjmení], J. Ochrana spotřebitele, nebo i pokrytecky zastřená ochrana věrolomnosti? Soudce 2013, [číslo] s. 16 an.).“ Jinak řečeno, cenu spotřebitelského úvěru tvoří nikoliv jen úrok, ale i další platby s ním (pevně) spojené. V projednávaném případě bylo zjištěno, že se dlužník zavázal zaplatit ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vedle úroku i poplatek za poskytnutí a správu úvěru. Z kontextu smlouvy vyplývá, že tento poplatek se neoddělitelně platí vedle úroku a tvoří společně celkovou úplatu za poskytnutý spotřebitelský úvěr. Při hodnocení přiměřenosti sjednané úplaty je tak třeba hodnotit úplatu v celku, nikoliv jednotlivé položky samostatně.

11. Pokud jde o přiměřenost úplaty, úvaha soudu je následující: Soud posoudil výši poskytnutých peněz, délku období, na které byly poskytnuty, výši úplaty za ně, způsob poskytnutí peněz a související okolnosti uzavření smlouvy podávající se ze smlouvy.

12. Soudci oddělení 23 C, které je rozvrhem práce specializované na agendu bankovních smluv, jsou známa statistická data ČNB o výši obvyklé úplaty (úroku) za bankovní úvěry ([webová adresa]).

13. Vzhledem k tomu, že ČNB neeviduje obvyklou výši úroku požadovaného nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, soud vycházel i z jiných veřejně dostupných údajů za účelem zjištění alespoň rámcového srovnání ceny na trhu, a to šetření, která provedla [právnická osoba] v tísni. [webová adresa], [webová adresa] Přestože v projednávané věci se nejedná o zcela totožný úvěrový produkt, jaký byl testován, lze i přesto získat alespoň rámcový přehled o výši úplaty za úvěr požadované nebankovními poskytovateli.

14. Na základě údajů získaných od ČNB a z provedených srovnání soud dospěl k závěru, že výše úplaty za poskytnutý spotřebitelský úvěr je nepřiměřená, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o úvěr tzv. nebankovního poskytovatele, značně přesahuje úplatu (úrok), kterou lze považovat vzhledem k výši poskytnutých peněz, délce jejich poskytnutí a okolnostem uzavření smlouvy za přiměřenou a tedy mravnou.

15. Nepřiměřená úplata odporuje dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o.z.). Jelikož vada právního jednání spočívá v rozporu s dobrými mravy, jedná se o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.). Proto požadovanou úplatu nebylo možné žalující straně přiznat.

16. Z povahy dobrých mravů jako společenského korektivu právních jednání vyplývá, že ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy soud nemůže ani nahradit, neboť by takto fakticky zcela negoval význam korektivu dobrých mravů. Navíc, důvod neplatnosti v tomto případě nespočívá v nezákonném určení, neboť výše úplaty (úroku) není nijak zákonem upravena a je limitována toliko mimozákonným korektivem dobrých mravů a ustanovením proti lichvě (§ 1796 o.z.). Důvod neplatnosti navíc zapříčinil poskytovatel peněz, neboť ve formulářové, adhezní smlouvě se spotřebitelem požadoval nepřiměřenou úplatu za poskytnuté peníze. S ohledem na to, že ten, kdo způsobil neplatnost právního jednání, nemá právo uplatnit pro sebe z neplatného jednání výhodu (§ 579 odst. 1, § 6 odst. 2 o.z.), není ani na místě stanovit výši úplaty jinak (§ 1802 o.z., k výši plnění, které se vrací v případě neplatné smlouvy o úvěru srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), ani nelze uvažovat o bezdůvodném obohacení na straně dlužníka, neboť chybí znak spočívající v obohacení bez„ spravedlivého důvodu“ (§ 2991 odst. 1 o.z.).

17. Žalující strana dále požadovala zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 178,62 Kč, tedy 0,1% denně za každý den prodlení z neuhrazené částky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.).

18. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Pokud jde o úrok z prodlení, náleží žalující straně z částky jistiny.

19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Větší úspěch měla žalovaná strana a měla by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.