23 C 146/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 9 283,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 283,32 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 591,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 728,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 9 283,32 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,20 % ročně z částky 8 128,32 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing., [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem v [obec].

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 9 283,32 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 591,27 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 728,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 9 283,32 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,20 % ročně z částky 8 128,32 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] (dále označená též jako poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] úvěrovou smlouvu s pojištěním schopnosti splácet. Na základě této smlouvy čerpal dlužník úvěr ve výši 10 000 Kč Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala. Žalovaná strana měla úvěr splácet v 24 pravidelných splátkách ve výši 514,84 Kč měsíčně spolu s částkou odpovídající pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 51 Kč měsíčně. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 21,20 % ročně. Žalovaná strana se ve smlouvě rovněž zavázala k hrazení poplatků účtovaných poskytovatelem úvěru ve výši 600 Kč za každou písemnou upomínku odeslanou dlužníkovi a dále poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Žalovaná strana poskytnutý úvěr nesplácela, a proto poskytovatel úvěru využil oprávnění sjednaného v obchodních podmínkách a vyzval dlužníka k splacení celého úvěru včetně ostatních plateb, a to dopisem ze dne [datum]. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 8 128,32 Kč, poplatky ve výši 1 155 Kč tvořící: poplatek za zaslání písemné upomínky ze dne [datum], poplatek za prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] a dlužné poplatky za pojištění neuhrazených v měsících říjen, listopad a prosinec [rok] a dále leden a únor [rok] a dále kapitalizovaný úrok ve výši 728,10 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 591,27 Kč.

3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 4. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a má se tak za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z předložené listiny bylo zjištěno, že předchozí věřitel zaslal prostřednictvím svého zástupce, který k tomu byl zplnomocněn plnou mocí ze dne 10. 7. 2018 žalované straně dopis ze dne 30. 11. 2020, čímž ji upozornil na to, že pohledávku postoupil žalující straně (§ 1879 o.z.) a vyzval ji k uhrazení dluhu. Tím nastaly účinky dle § 1882 odst. 1 o.z. Zaslání dopisu žalované straně dokládá podací arch. Na základě toho bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, jehož závěry lze i nadále použít).

6. Předloženou smlouvou o úvěru uzavřenou mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalobce o sjednání smlouvy o úvěru, jeho výši a sazbě úroku. Součástí je i sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr za cenu 51 Kč měsíčně. Ze smlouvy rovněž bylo zjištěno, že úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž splátka zahrnuje všechny sjednané platby (jistina, úrok, poplatky). Součástí smlouvy je i doložka o začlenění obchodních podmínek poskytovatele úvěru do smlouvy.

7. Poskytnutí úvěru prokazuje opis výpisu proplacení smlouvy.

8. Celková bilance dluhu včetně jistiny, úroku, úroku z prodlení, smluvní pokuty a poplatků je pak doložena rekapitulací smlouvy a výpisem čerpání, splátek a úhrad.

9. Dopisem ze dne 15. 2. 2020 poskytovatel úvěru vyzval dlužníka k vyrovnání veškerých pohledávek ve lhůtě do 14 dnů od sepsání s tím, že celý úvěr je ihned splatný. Zaslání dopisu žalované straně dokládá podací arch.

10. Smlouva obsahuje ujednání o tom, že poskytovatel úvěru může požadovat při prodlení se splátkami zaplacení celého dluhu. V článku III. Ostatní ujednání, bod 4. Poplatky, je ohledně poplatků uvedeno, že v případě zaslání upomínky je dlužník povinen zaplatit poplatek ve výši 600 Kč. Dále je zde obsažena povinnost dlužníka zaplatit poplatek ve výši 300 za prohlášení úvěru za ihned splatný.

11. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

12. Žalující strana je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované straně. Žalovaná strana měla úvěr hradit ve splátkách a zaplatit za něj sjednaný úrok.

13. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i všeobecné obchodní podmínky poskytovatele úvěru (§ 1751 odst. 1 o.z.). Žalovaná strana tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy.

14. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále).

15. Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázala.

16. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Žalovaná strana toto nesplnila, a proto byla žaloba shledána po právu.

17. Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala k placení pojistného (§ 2868 o.z.), a nehradila je. Proto bylo žalobě vyhověno i ohledně tohoto nároku.

18. Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky (§ 1751 o.z.), což strany učinily a do obchodních podmínek zahrnuly ujednání o smluvní pokutě a důsledky prodlení se splácením dluhu. Soud tato ujednání obsažená v obchodních podmínkách o povinnosti platit sankční poplatky za upomínky, smluvní pokutu a možnost požadovat zesplatnění nepovažuje u takového druhu smlouvy za překvapivá (§ 1753 o.z.). Navíc žalovaná strana byla o sankčních následcích porušení svých povinností poučena v samotné smlouvě. Daná ujednání nelze ani hodnotit jako nepřiměřenou smluvní podmínku (§ 1813, § 1814 o.z.).

19. Předmětná smlouva je adhezní smlouvou ve smyslu § 1798 odst. 1, 2 o.z., neboť jde o formulářovou smlouvu sjednanou se spotřebitelem. Žalovaná strana doložku začleňující obchodní podmínky do smlouvy nenapadla (§ 586 odst. 1 o.z.) z důvodů, dle § 1799 a § 1800 o.z. a začlenění obchodních podmínek do smlouvy nelze hodnotit ani jako nepoctivé (§ 6 odst. 1 o.z.), jelikož žalovaná strana byla výslovně upozorněna na to, že se vztah řídí rovněž obchodními podmínkami.

20. Poskytovatel úvěru s dlužníkem sjednali v mezích § 1 odst. 2, § 1746 odst. 2 o.z. poplatky za sankční upomínky. Žalovaná strana byla na dluh upomínána, a proto žaloba byla shledána po právu i o ohledně poplatků za upomínky v částce 900 Kč.

21. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

22. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

23. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.

24. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle dle § 14b AT byla určena sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu, ve výši 200 Kč.

25. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč.

26. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým stavem).

27. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).