23 C 175/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 3 736 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 736 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem v [obec].

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku 3 736 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,52 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel či jako poskytovatel úvěru) tvrdila, že uzavřela se žalovanou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splatit, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč a dále s poplatky za doplňkové služby spočívající v poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, přičemž termín splatnosti byl stanoven na [datum] a hradit poplatky. Žalobkyně zaslala finanční prostředky žalované na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Jelikož žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas, věřitel v souladu se smlouvou začal prostředky po žalované vymáhat.

3. Z uvedené smlouvy dlužník dluží: a) na jistině úvěru částku: 3 000 Kč b) na nákladech na vymáhání: 200 Kč c) na smluvní pokutě: 90 Kč d) na poplatku za SMS servis: 49 Kč (18. 12. 2020) e) na poplatku za bezpečnou splátku: 99 Kč (18. 12. 2020) f) kapitalizovaný úrok ve výši 13,52 Kč od 5. 7. 2020 do 20. 7. 2021 g) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení 4. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila.

5. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

6. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002).

7. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

8. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.

9. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

10. Věřitel prokázal uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době úvěr vrátit spolu se smluveným úrokem.

11. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.

12. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Dlužník toto nesplnil, a proto byla žaloba shledána po právu.

13. Dlužník jako spotřebitel byl přímo ve smlouvě o úvěru upozorněn na práva věřitele, která mu vzniknou v případě porušení jeho povinností (§ 110 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb.). Věřiteli proto rovněž náleží nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši nebylo shledáno nepřiměřenou (zneužívající) smluvní podmínkou (§ 1813 o.z., srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007) a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o.z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o.z.), k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.4.2016 sp. zn. 23 Cdo 1749/2015. Výše smluvní pokuty odpovídá § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud byly sjednány další poplatky (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z.) a pojistné (§ 2868 o.z.), které dlužník nehradil, je povinen zaplatit i je. Věřiteli dále náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele (§ 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobě proto bylo vyhověno i co do smluvní pokuty a smluvních poplatků.

14. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

15. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.

17. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), přičemž sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT na 200 Kč za jeden úkon. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).

18. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).