23 C 187/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 22 635 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení a částku ve výši 4 710 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud jde o zaplacení částky ve výši 5 425 Kč a úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 925 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 106 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].</b> 1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 925 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 925 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu 4 710 Kč.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o zápůjčce dne 20. 12. 2019, kterou přenechala žalované straně částku 15 000 Kč. Dlužník se zavázal v souvislosti se zápůjčkou zaplatit věřiteli poplatek ve výši 2 925 Kč a zápůjčku spolu s poplatkem vrátit ve sjednaném termínu, což ale nesplnil, jelikož zápůjčku do 27. 2. 2020 nevrátil a žalující strana se proto domáhá jejího zaplacení spolu se smluvní pokutou 4 710 Kč a náklady za odeslané upomínky ze dne 5. 3. 2020, 12. 3. 2020, 19. 3. 2020, 28. 3. 2020, 12. 4. 2020 v částce 2 000 Kč.

3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002).

5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný.

7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.

8. Listinou zachycující obsah smlouvy o zápůjčce byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o zápůjčce, její výše a výše poplatku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit tak, jak je uvedeno v žalobě. Bylo z ní dále zjištěno, že měla být splacena nejpozději do 19. 1. 2020 Součástí smlouvy jsou učiněny i všeobecné obchodní podmínky podmínky.

9. Dokladem o provedené bezhotovostní transakci bylo zjištěno, že peníze byly žalované straně poskytnuty na bankovní účet.

10. Upomínkami ze dne 5. 3. 2020, 12. 3. 2020, 19. 3. 2020, 28. 3. 2020, 12. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalující strana o úhradu dlužné částky žalovanou stranu opakovaně upomínala.

11. Výzvou před podáním exekučního návrhu ze dne 2. 11. 2020 prokázáno, že žalovaná strana byla o úhradu dluhu upomenuta i právní zástupkyní žalující strany. Skutečnost o odeslání upomínky potvrzuje předložený podací lístek z téhož dne.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.

13. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí peněz dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí.

14. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením peněz, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peníze byly vráceny a sjednaná úplata byla zaplacena, popř. že dluh jinak zanikl.

15. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.

16. Ze smlouvy o zápůjčce má dlužník povinnost přenechané prostředky vrátit (§ 2390 o.z.). Dlužník jistinu nevrátil, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

17. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.). Úroky jsou v tomto případě vyjádřeny poplatkem za poskytnutí peněz sjednaným ve smlouvě, neboť z obsahu smlouvy se podává, že peníze byly poskytnuty za úplatu. Způsob vyjádření úplaty, ať formou procentního úroku či přepočtem úroku na poplatek, je přitom nerozhodný (k tomu srov.: Způsob úročení lze přitom dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.).

18. Pokud jde o výši poplatku, soud vyšel z následujících úvah. V projednávané věci bylo ze smlouvy zjištěno, že vedle vrácení jistiny musí dlužník zaplatit poplatek ve výši sjednané ve smlouvě. Celková úplata za zápůjčku za dobu od jejího poskytnutí do její splatnosti činí 2 925 Kč. Soudci oddělení 23 C, které je rozvrhem práce specializované na agendu bankovních smluv, jsou známa statistická data ČNB o výši obvyklé úplaty (úroku) za bankovní úvěry ([webová adresa]). Cena poskytnuté zápůjčky v tomto případě značně přesahuje výši obvyklé úplaty vzhledem k výši úvěru (zápůjčky) a délce sjednaného období jejího poskytnutí.

19. Vzhledem k tomu, že ČNB neeviduje obvyklou výši úroku požadovaného nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, soud vycházel z jiných veřejně dostupných údajů za účelem zjištění alespoň rámcového srovnání ceny na trhu, a to šetření, která provedla [právnická osoba] v tísni. [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] Přestože v projednávané věci se nejedná o zcela totožný úvěrový produkt, jaký byl testován, lze i přesto získat alespoň rámcový přehled o výši úplaty za spotřebitelské úvěry požadované nebankovními poskytovateli.

20. Na základě provedeného srovnání lze prohlásit výši poplatku za zápůjčku za nepřiměřenou, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o zápůjčku tzv. nebankovního poskytovatele, značně přesahuje úplatu (úrok), kterou lze považovat vzhledem k výši poskytnutých peněz a délce jejich poskytnutí ještě za přiměřenou a tedy mravnou.

21. Nepřiměřená úplata je shledána v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z.). Jelikož vada právního jednání spočívá v rozporu s dobrými mravy, jedná se o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.).

22. Z povahy dobrých mravů jako společenského korektivu právních jednání vyplývá, že ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy soud nemůže ani nahradit, neboť by takto fakticky zcela negoval význam korektivu dobrých mravů. Navíc, rozpor s dobrými mravy v tomto případě nespočívá v nezákonném určení, neboť výše úplaty za poskytnutí úvěru není (vyjma § 1796 o.z.) nijak zákonem určena. Proto částka poplatku nebyla žalující straně přiznána.

23. Žalující strana dále požadovala zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 4 710 Kč, tedy 0,1% denně za každý den prodlení z neuhrazené částky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.).

24. Žalující strana se dále domáhala nákladů upomínání (poplatků za zaslané výzvy) vzniklých v důsledku prodlení dlužníka. V zásadě lze sjednání práva na náhradu nákladů upomínání v důsledku prodlení dlužníka připustit (§ 1 odst. 2 o.z., § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.) za splnění dvou podmínek: Spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn a požadované náklady byly účelně vynaložené (jsou přiměřené). Nelze však připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Taktomu bylo i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že dlužník na žádnou z nich nezareagoval a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Jestliže dlužník po prvé odeslané upomínce dluh neuhradil, muselo být věřiteli zřejmé, že odeslání dalších upomínek nemůže účinně vést ke splnění funkce upomínky a dochází tak pouze k navyšování dluhu (§ 6 odst. 1 o.z.). Zaslání velkého počtu upomínek v relativně krátké době nelze považovat za přiměřené ani účelné. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana. Rovněž sjednanou výši ceny upomínky nepovažuje soud vzhledem k výši poskytnuté jistiny za přiměřenou ani účelnou (§ 1813, § 1815 o.z.). Z těchto důvodů byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.

25. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení z jistiny. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

26. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť neúspěch žalující strany byl v poměrně nepatrné části. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).

28. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).