23 C 206/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10 213 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 17. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud jde o zaplacení částky 1 463 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 463 Kč od 17. 2. 2019 do zaplacení a částky 4 250 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 963 Kč od 17. 2. 2019 do zaplacení, poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 463 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu 2 250 Kč.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o zápůjčce dne 17. 1. 2019, kterou přenechala žalované straně částku 4 500 Kč. Dlužník se zavázal v souvislosti se zápůjčkou zaplatit věřiteli poplatek ve výši 1 463 Kč a zápůjčku spolu s poplatkem vrátit ve sjednaném termínu, což ale nesplnil, jelikož zápůjčku do 16. 2. 2019 nevrátil a žalující strana se proto domáhá jejího zaplacení spolu se smluvní pokutou 2 250 Kč a náklady za odeslané upomínky ze dne 23. 2. 2019, 2. 3. 2019, 9. 3. 2019 a 18. 3. 2019 v částce 2 000 Kč.

3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002).

5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný.

7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.

8. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

9. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí peněz dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí.

10. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením peněz, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peníze byly vráceny a sjednaná úplata byla zaplacena, popř. že dluh jinak zanikl.

11. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.

12. Ze smlouvy o zápůjčce má dlužník povinnost přenechané prostředky vrátit (§ 2390 o.z.). Dlužník jistinu nevrátil, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

13. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.). Úroky jsou v tomto případě vyjádřeny poplatkem za poskytnutí peněz sjednaným ve smlouvě, neboť z obsahu smlouvy se podává, že peníze byly poskytnuty za úplatu. Způsob vyjádření úplaty, ať formou procentního úroku či přepočtem úroku na poplatek, je přitom nerozhodný (k tomu srov.: Způsob úročení lze přitom dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.).

14. Pokud jde o výši poplatku, soud vyšel z následujících úvah. V projednávané věci bylo ze smlouvy zjištěno, že vedle vrácení jistiny musí dlužník zaplatit poplatek ve výši sjednané ve smlouvě. Celková úplata za zápůjčku za dobu od jejího poskytnutí do její splatnosti činí 1 463 Kč. Soudci oddělení 23 C, které je rozvrhem práce specializované na agendu bankovních smluv, jsou známa statistická data ČNB o výši obvyklé úplaty (úroku) za bankovní úvěry ([webová adresa]). Cena poskytnuté zápůjčky v tomto případě značně přesahuje výši obvyklé úplaty vzhledem k výši úvěru (zápůjčky) a délce sjednaného období jejího poskytnutí.

15. Vzhledem k tomu, že ČNB neeviduje obvyklou výši úroku požadovaného nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, soud vycházel z jiných veřejně dostupných údajů za účelem zjištění alespoň rámcového srovnání ceny na trhu, a to šetření, která provedla [právnická osoba] v tísni. [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] Přestože v projednávané věci se nejedná o zcela totožný úvěrový produkt, jaký byl testován, lze i přesto získat alespoň rámcový přehled o výši úplaty za spotřebitelské úvěry požadované nebankovními poskytovateli.

16. Na základě provedeného srovnání lze prohlásit výši poplatku za zápůjčku za nepřiměřenou, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o zápůjčku tzv. nebankovního poskytovatele, značně přesahuje úplatu (úrok), kterou lze považovat vzhledem k výši poskytnutých peněz a délce jejich poskytnutí ještě za přiměřenou a tedy mravnou.

17. Nepřiměřená úplata je shledána v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z.). Jelikož vada právního jednání spočívá v rozporu s dobrými mravy, jedná se o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.).

18. Z povahy dobrých mravů jako společenského korektivu právních jednání vyplývá, že ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy soud nemůže ani nahradit, neboť by takto fakticky zcela negoval význam korektivu dobrých mravů. Navíc, rozpor s dobrými mravy v tomto případě nespočívá v nezákonném určení, neboť výše úplaty za poskytnutí úvěru není (vyjma § 1796 o.z.) nijak zákonem určena. Proto částka poplatku 19. nebyla žalující straně přiznána.

20. Žalující strana dále požadovala zaplacení smluvního poplatku 0,1% denně z jistiny od 15. 12. 2017 do zaplacení v částce 2 250 Kč. Podle § 2048 o.z. si smluvní strany pro případ porušení smluvní povinnosti mohou sjednat smluvní pokutu. Podle § 1813 o.z. jsou však ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, zakázána. Podle § 1815 o.z. se pak k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží. Smluvní poplatek 0,1% denně hodnotí soud v tomto případě jako zcela nepřiměřený. Ve smyslu § 1815 o.z. proto soud k takovému ujednání nepřihlížel a žalobu v této části zamítl.

21. Žalující strana se dále domáhala nákladů upomínání (poplatků za zaslané výzvy) vzniklých v důsledku prodlení dlužníka. V zásadě lze sjednání práva na náhradu nákladů upomínání v důsledku prodlení dlužníka připustit (§ 1 odst. 2 o.z., § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.) za splnění dvou podmínek: Spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn a požadované náklady byly účelně vynaložené (jsou přiměřené). Nelze však připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Taktomu bylo i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že dlužník na žádnou z nich nezareagoval a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Jestliže dlužník po prvé odeslané upomínce dluh neuhradil, muselo být věřiteli zřejmé, že odeslání dalších upomínek nemůže účinně vést ke splnění funkce upomínky a dochází tak pouze k navyšování dluhu (§ 6 odst. 1 o.z.). Zaslání velkého počtu upomínek v relativně krátké době nelze považovat za přiměřené ani účelné. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana. Rovněž sjednanou výši ceny upomínky nepovažuje soud vzhledem k výši poskytnuté jistiny za přiměřenou ani účelnou (§ 1813, § 1815 o.z.). Z těchto důvodů byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.

22. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení z jistiny. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

23. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Větší úspěch měla žalovaná strana a měla by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.