23 C 207/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 42 788 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení úroku 27 % ročně z částky 17 905,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 788 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 905,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 905,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 032,46 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 793 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí: dlužnou jistinu: 17 905,54 Kč, částku dlužného poplatku: 12 682,46 Kč, smluvní pokutu: 10 000 Kč do výše limitu dle z.s.ú při sazbě 0,1 % denně z celkové dlužné částky dle přiloženého výpočtu, sankční poplatek: 1 000 Kč, poplatek za celkem 4 odeslané upomínky účtovaný po 300 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení: 1 032,46 Kč, plynoucí úrok z jistiny ve výši 56 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, plynoucí zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel zápůjčky) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] smlouvu [číslo] Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 20 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 15 488 Kč.

3. Dlužník měl zápůjčku splácet v pravidelných 52týdenních splátkách po 683 Kč. Dlužník své povinnosti nesplnil, když z celkového dluhu uhradil jen 4 900 Kč.

4. Dlužnou částku tvoří zbývající část jistiny, poplatku, zákonných a smluvních úroků, smluvní pokuta, sankční poplatek a úrok z prodlení.

5. Na den [datum] soud nařídil jednání, ke kterému se dostavil jen právní zástupce žalující strany, jednání pak bylo odročeno na den [datum] z důvodů nutnosti doplnit odkazování ohledně odeslání upomínek žalované straně. I k tomuto v pořadí již druhému jednání se dostavil rovněž jen právní zástupce žalující strany. V průběhu jednání pak vzala žalující strana žalobu co do zaplacení úroku 27 % ročně z částky 17 905,54 Kč od [datum] do zaplacení zpět. Řízení proto bylo v tomto rozsahu částečně zastaveno výrokem I., když podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela, soud pak podle odst. 2 věty řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr sepsané dne [datum] soud zjistil, že poskytovatel úvěru posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet. Žalovaná strana v tomto dokumentu nikde neuvedla své závazky z jiných smluvních vztahů. Z centrální evidence exekucí, konkrétně z evidence lustrované podle rodného čísla žalované strany dne [datum] bylo zjištěno, že v evidenci jsou k žalované straně evidovány celkem 4 exekuce, které byly do systému zapisovány postupně ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], tedy až po uzavření předmětné smlouvy a poskytovatel úvěru tak neměl možnost tuto skutečnost zjistit.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s žalovanou stranou dne [datum], jakož i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované straně poskytovatel úvěru poskytl částku 20 000 Kč v hotovosti, kdy se žalovaná strana zavázala tento úvěr splácet prostřednictvím 52 splátek po 683 Kč tak, že celkem zaplatí žalovaná strana částku 35 488 Kč. Úroková sazba ujednaná smlouvou činila 56 % Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, které zahrnovali i možnost uložení sankčního poplatku 1 000 Kč v případě prodlení s úhradou splátek, kdy splatnost poplatku nastává v okamžiku předání pohledávky k vymáhání do oddělení Centrálního vymáhání pohledávek [anonymizováno]. Součástí smluvních podmínek bylo i ujednání o možnosti účtovat dlužníku smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení s úhradou splátky. Poskytovatel úvěru byl též oprávněn podle smluvních podmínek uplatňovat nárok na úhradu nákladů spojených s každou odeslanou upomínkou k úhradě dluhu, a to v sazbě po 300 Kč za každou odeslanou upomínku. Výpočet úroků a smluvní pokuty pak dokládá evidenční tabulka obsahující též i přehled splátek.

8. Výzvami datovanými ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru o úhradu dluhu žalovanou stranu opakovaně urgoval. Dne [datum] pak bylo poskytovatelem úvěru sepsáno oznámení o zahájení inkasního řízení v rámci oddělení centrálního vymáhání pohledávek společnosti [právnická osoba], ke kterému byl připojen prázdný formulář k možnému vyplnění uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce.

9. Žalující strana uvedla, že všechny zásilky byly žalované zaslány obyčejnou poštou, a proto dokladem o odeslání nedisponuje. Za situace, kdy žalovaná strana v řízení nic nesporovala, soud vychází z toho, že zásilky byly žalované straně odeslány (§ 132 o.s.ř.).

10. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalující stranou bylo zjištěno, že na žalující stranu přešla vymáhaná pohledávka.

11. Oznámením o postoupení pohledávky sepsaného dne 1. 2. 2022 bylo žalované straně dáno na vědomí poskytovatelem úvěru, že závazek byl postoupen na žalující stranu.

12. Žalující strana žalovanou stranu o úhradu dluhu vyzvala dopisem sepsaným dne [datum]. Z potvrzení o podání bylo zjištěno, že zásilka byla podána [datum]. Opakovaně pak o úhradu dluhu vyzýval právní zástupce žalující strany, a to dopisem sepsaným dne [datum], který byl dle předloženého potvrzení o podání odeslán dne [datum] žalované straně.

13. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registru vázaných zástupců podle z.s.ú. bylo zjištěno, že osoba, která za poskytovatele úvěru smlouvu uzavřela, byla k tomu dle veřejnoprávních předpisů oprávněna.

14. Z tabulky úrokových sazeb [příjmení] [jméno] byly soudem zjištěny průměrné sazby poskytovaných finančních služeb bankami domácnostem v ČR za období prosince roku [rok] v rozsahu 3,87 % ročně – 24,04 % ročně, přičemž soud považuje za relevantní sazbu v intervalu 12,53 – 24,04 % ročně, tj. sazbu úroků za kontokorenty a revolvingové úvěry, kontokorenty, kreditní karty a úročené úvěr z kreditních karet, neboť tyto produkty se svým účelem nejblíže podobají posuzovanému spotřebitelskému úvěru (tj. bezúčelové poskytnutí peněz).

15. Po provedeném dokazování soud provedl následující skutkový a právní závěr.

16. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 a aktuálně 20 Cdo 1911/2022).

17. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky (§ 2390 o.z.). Dlužník měl zápůjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný poplatek. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li (zá) půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí (zá) půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. Nic nevylučuje (§ 1746, § 1 odst. 2 o.z.), aby pro případ nevrácení byl sjednán vedle předem kapitalizovaného úroku za zápůjčku, který ale pokrývá jen dobu, na kterou je splácení zápůjčky rozvrženo, i úrok pro případ, že zápůjčka nebude včas vrácena. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú.. Nárok na náhradu účelných nákladů věřitele spojených s prodlením dlužníka v podobě zpoplatněných upomínek, lze rovněž sjednat (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z., § 122 odst. 1 písm. a) z.s.ú.).

18. Žalující strana vzala část sazby požadovaného úroku zpět. Sazba po zpětvzetí je přiměřená, a proto ji bylo možné přiznat.

19. Z dokazování bylo rovněž zjištěno, že úvěruschopnost žalované strany byla poskytovatelem zápůjčky posouzena. Příjmy a výdaje uvedené v zákaznické kartě se v daném místě a čase zdají jako reálné. Poskytovateli zápůjčky, případně ani žalující straně nelze klást k tíži skutečnost, že exekuce žalované strany byly zjištěny až po uzavření smluvního vztahu a poskytnutí finančních prostředků, neboť exekuce žalované strany byly v evidenci exekucí zveřejněny až později a lze tak uzavřít, že žalovaná strana tyto své závazky poskytovateli zatajila.

20. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že zápůjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal.

21. Dlužník předchozímu ani současnému věřiteli platby neuhradil, a proto byla žaloba shledána po právu. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

22. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

23. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalující strana, která měla ve věci až na nepatrnou část (v rozsahu učiněného zpětvzetí části smluvního úroku z důvodů na straně žalující strany) plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.

24. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel jen z žalované dlužné jistiny, smluvní pokuty a sankčního poplatku, a nepřihlížel k částce poplatků souvisejících s poskytnutím zápůjčky (v žalobě poplatků za poskytnutí a správu úvěru). Posoudil je vcelku jako příslušenství pohledávky vedle úroků, a to na základě následující úvahy:

25. V daném případě se jedná o poskytnutí tzv. door to door loans, doorstep loans, jejichž podstata spočívá v tom, že peníze jsou poskytnuty v hotovosti, zpravidla v místě bydliště dlužníka a jsou od něj i takto v místě vybírány. U tohoto typu smluv (poskytují je [právnická osoba], [právnická osoba] a další) starší verze těchto smluv neobsahovaly rozepsání jednotlivých složek úplaty na úrok, administrativní poplatek, poplatek za inkaso a další, ale toliko„ souhrnný poplatek“. Přičemž již tehdy se na takový poplatek nahlíželo jako na úrok. Výše tohoto poplatku často dosahovala či dokonce přesahovala výši samotných poskytnutých peněz a soudy často pro rozpor ujednané výše souhrnného poplatku s dobrými mravy shledávaly v tomto rozsahu smlouvu za neplatnou. V novějších verzích smluv proto poskytovatelé přistoupili k tomu, že úplata je rozdělena do několika složek. Tvoří ji úrok, zpravidla v nízký a další poplatky, zpravidla výrazně vyšší. Vzniká otázka, jak tyto„ poplatky“ ve vztahu k úroku posoudit.

26. Smlouva o úvěru je obligatorně úročená a smlouva o zápůjčce fakultativně. Úrok představuje cenu (odměnu) za plnění (poskytnutí peněz). Ze stanoviska NS Cpjn 203/2013 se podává, že poplatek představuje úplatu za plnění (cenu za plnění). Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou i nadále použitelné, plyne, že způsob úročení lze dohodnout, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. Úrok tak může být stanoven i paušální či kapitalizovanou částkou (k tomu srov. i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4.1.2023 č.j. 35 Co 86/2022-52).

27. Promítnuto na tuto věc. Představuje-li poplatek cenu plnění a je-li možné úrok jako cenu za poskytnuté peníze stanovit i paušálně, kapitalizovanou částkou, přičemž je zcela na poskytovateli úvěru, kterou část z celkové úplaty neoddělitelně spojené s poskytnutím peněz označí jako úrok a kterou jako poplatek, je třeba na veškeré neoddělitelné platby, ke kterým je dlužník zavázán v souvislosti s poskytnutím peněz, hledět jako na úplatu za poskytnuté peníze a tedy úrok, byť nemusí být výslovně jako úrok označeny.

28. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění) byla stanovena podle § 14b AT ve výši 500 Kč a za úkony učiněné po podání návrhu (účast na jednání ve dnech 1. 11. 2022 a 3. 1. 2023) byla určena podle § 7 AT ve výši 2340 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý po podání návrhu činí dle § 13 odst. 4 AT 300 Kč. Zástupce poskytl celkem 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši. Písemné doplnění žaloby soud vyhodnotil jako neúčelný náklad, neboť doplnění mohlo být a bylo předneseno u jednání.

29. Vzhledem k tomu, že zástupci v souvislosti s poskytnutím právní služby dne 1. 11. 2022 vznikly cestovní výdeje, náleží mu podle § 13 odst. 5 AT jejich náhrada a podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náhrada za promeškaný čas cestou ze sídla zástupce do místa poskytování právní služby. Ujetá vzdálenost: 30 km (ověřeno dle [webová adresa]). Náhrada cestovních výdajů se skládá ze základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce. Tato náhrada za 1 km činí podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění od 20. 8. 2022, 4,70 Kč na 1 km. A dále se skládá z náhrady za pohonné hmoty podle § 158 odst. 2, odst. 3 zákoníku práce určené násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Výše ceny za 1 litr pohonné hmoty činí podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění od 20. 8. 2022, 47,10 Kč pro palivo motorová nafta. Spotřeba vozidla dle technického průkazu činí 5,6 l [číslo] km. Náhrada za promeškaný čas činí podle § 14 odst. 3 AT 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Počet započatých půlhodin 2. Obvyklý čas na trase činí 25 min. jedním směrem a žádné okolnosti, které by zapříčinily zpoždění, nebyly tvrzeny ani zjištěny. Protože zástupce téhož dne zastupoval u zdejšího soudu ve 2 věcech, náleží náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny, a tedy částka 210 Kč.

30. Vzhledem k tomu, že zástupci v souvislosti s poskytnutím právní služby dne [datum] vznikly cestovní výdeje, náleží mu podle § 13 odst. 5 AT jejich náhrada a podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náhrada za promeškaný čas cestou ze sídla zástupce do místa poskytování právní služby. Ujetá vzdálenost: 30 km (ověřeno dle [webová adresa]). Náhrada cestovních výdajů se skládá ze základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce. Tato náhrada za 1 km činí podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb. 5,20 Kč na 1 km. A dále se skládá z náhrady za pohonné hmoty podle § 158 odst. 2, odst. 3 zákoníku práce určené násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Výše ceny za 1 litr pohonné hmoty činí podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. 44,10 Kč pro palivo nafta. Spotřeba vozidla dle technického průkazu činí 5,6 l [číslo] km. Náhrada za promeškaný čas činí podle § 14 odst. 3 AT 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Počet započatých půlhodin 2. Obvyklý čas na trase činí 25 min. jedním směrem a žádné okolnosti, které by zapříčinily zpoždění, nebyly tvrzeny ani zjištěny. Protože zástupce téhož dne zastupoval u zdejšího soudu ve 2 věcech, náleží náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny, a tedy částka 215 Kč.

31. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

32. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčkách mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření, případně jinak konkretizovat pohledávku. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.