23 C 326/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro žaloba na určení dědického práva

I. Změna žaloby spočívající v alternativním výroku: Určuje se, že žalobci jsou dědici ze zákona po zesnulé Anonymizováno jméno FO, nar. datum, zemřelé datum, kdy dědictví je projednáváno u Okresního soudu v Anonymizováno, pod č.j. spisová značka, se nepřipouští.

II. Žaloba spočívající v určení, že žalobci i žalovaný jsou dědici ze zákona po zesnulé Anonymizováno jméno FO, nar. datum, zemřelé dne datum, kdy dědictví je projednáváno u OS v Anonymizováno pod č.j.: spisová značka, se zamítá.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému částku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem v Anonymizováno 1. Žalobci se žalobou domáhali určení, že žalobci i žalovaný jsou dědici ze zákona po zesnulé Anonymizováno jméno FO, nar. datum, zemřelé dne datum, kdy dědictví je projednáváno u OS v Anonymizováno pod č.j.: spisová značka.

2. Usnesením Okresního soudu v Anonymizováno, č.j.: spisová značka, ze dne datum, bylo notářkou projednávající dědictví po zesnulé Anonymizováno jméno FO, nar. datum, zemřelé datum uloženo podat první žalobkyni do dvou měsíců žalobu o určení, že je dědičkou ze zákona. S ohledem na skutečnost, že na straně první žalobkyně stojí i druhý žalobce, který má i shodný zájem a shodná tvrzení, je žaloba podávána oběma žalobci.

3. Účastníci jsou sourozenci. Zůstavitelka vlastní rukou sepsala závěť. Od sepisu závěti do doby smrti došlo k zásadním změnám a zejména k určitému srovnání vztahů mezi ní a synem Anonymizováno. Skutečnost, že žalobce neměl k matce i otci negativní vztah, pak je zřejmá i z toho, že před smrtí otce s otcem komunikoval, stejně jako s matkou a rovněž i to, že přestože po otci závěť nebyla, souhlasil s tím, že po otci nebude dědit a svůj podíl přenechal matce.

4. Matka – zůstavitelka, se proto rozhodla, že závěť nechá zničit a nechá vyhotovit novou závěť, kde budou dědit všechny tři děti – účastníci shodně. Pokyn ke zničení závěti a místo, kde se závěť nachází, pak dala právě žalovanému, který o této skutečnosti informoval první žalobkyni. Nicméně s ohledem na skutečnost, že druhý žalovaný chtěl namítat neplatnost vydědění s tím, že nechá svůj podíl dětem, rozhodl se žalovaný, že závěť, která již nebyla poslední vůlí, předloží.

5. Dle žalobců pokud dá zůstavitel pokyn ke zničení závěti, ale osoba, která ji má v držení, závěť nezničí a předloží jí jako pravou, musí soud posuzovat tuto závěť i z hlediska toho, zda se jedná skutečně o poslední vůli. Tj. klíčovým bodem je, zda zůstavitel projevil svou vůli, aby závěť byla zničena, nebo prokázal svou vůli závěť odvolat. V daném případě jsou splněny obě podmínky, neboť zůstavitelka svou vůli ke zničení závěti jednoznačně projevila, a dokonce chtěla sepsat novou závěť, k čemuž však již bohužel nedošlo.

6. Z toho důvodu žalobci navrhují, aby bylo určeno, že jsou dědici ze zákona, neboť závěti zde není.

7. Vzhledem k tomu, že tvrzení v žalobě jsou poměrně obšírná, vyzval soud žalobce k upřesnění, čeho se žalobou domáhají. Na jednání dne datum (čl. 51 p.v.) žalobci uvedli, že v žalobě požadují, aby bylo pouze rozhodnuto o tom, že zůstavitelka dala pokyn ke zničení závěti, který žalovaný nevykonal. Další skutečnosti žalobci vymezovali jen k dokreslení žaloby. Není to žaloba na vydání povinného dílu z titulu vydědění, popřípadě zkrácení povinného dílu (§ 1650 věta prvá a věta druhá o.z.). Soud proto rozhodoval o tom, zda došlo k odvolání závěti (slovy žalobce zabýval se neplatností závěti).

8. Dále žalobci u jednání dne datum potom, co byli poučeni dle § 118b a 119a odst. 1 o.s.ř., když po těchto poučeních žádné další skutečnosti ani důkazy neuvedli, až v závěrečném návrhu uvedli: „V daném případě se tedy jedná o to, aby soud posoudil v podstatě několik právních otázek, kdy z toho mohou vyplývat různé alternativy, které jsou i v úvodu specifikovány. První je otázka, zda soud bude posuzovat závěť jako odvolanou, kdy je zřejmé, že pokyn ke zničení závěti byl dán, nicméně závěť fyzicky zničena nebyla, přesto, že byla v dispozici toho, kdo jí měl zničit, tj. žalovaného. Zde mám zato, že přichází v úvahu akceptace právě prokázaného pokynu ke zničení, případně postup soudu v tom směru, aby posoudil, zda k závěti, která měla být dle pokynu zničena, přihlížet, neboť fakticky jediným dědicem se tak stává žalovaný a žalovaný byl právě tou osobou, která téměř jediná má ze závěti prospěch. V úvahu pak přichází i námitka, která byla rovněž specifikována, a to vyloučení žalovaného z dědění s odkazem na § 1481 o.z., kdy se jedná o tzv. nehodného dědice. Jednoznačné je, že žalovaný byl právě předmětným dědicem, který by dle závěti získal fakticky veškerý, nebo alespoň převážný majetek zůstavitelky, bez toho, že by měl další povinnost vůči ostatním dědicům, zejména vůči jméno FO, které by fakticky nezůstal ani povinný díl a proti které zůstavitelka nevznášela naprosto žádné výhrady. V tomto případě pak přichází právě druhá alternativa petitu bez uvedení žalovaného.“ Alternativní petit (správně by se přitom mělo jednat o uplatnění nového skutku a petitu) pak žalobci formulovali následovně: Určuje se, že žalobci jsou dědici ze zákona po zesnulé Anonymizováno jméno FO, nar. datum, zemřelé datum, kdy dědictví je projednáváno u Okresního soudu v Anonymizováno, pod č.j. spisová značka.

9. Žalovaní se tak kromě posouzení, zda došlo k odvolání závěti, domáhají i určení (zřejmě určovací žalobou dle § 80 o.s.ř., neboť otázka, zda žalovaný je tzv. nehodný dědic a je vyloučen z dědického práva podle § 1481 o.z., v řízení před notářem řešena nebyla a žalobní legitimaci proto ohledně této otázky z usnesení podle § 170 odst. 1 z.ř.s. dovodit nelze, srov. NS 30 Cdo 940/2004, 24 Cdo 2592/2021), že žalovaný je z dědického práva vyloučen (nedědí).

10. K uvedenému postupu žalobců soud uvádí následující: - Předně se jedná o uplatnění nového skutku a nového žalobního nároku. Jedná se tak o nový nárok, který v této fázi řízení už uplatnit nelze, neboť stav řízení brání tomu, aby o něm bylo jednáno. Žalovaný již nemá možnost (vzhledem k pravidlům koncentrace jednání před nalézacím i odvolacím soudem) se k návrhu vyjádřit. Nelze případně k věci uplatnit nové skutečnosti ani důkazy. Z těchto důvodů není ani možné ve vztahu k tomuto určení zkoumat naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.). - Vyloučení z dědického práva dle § 1481 o.z. a otázka existence a odvolání závěti dle § 1577 a násl. o.z. nejsou ve vztahu alternativy ani eventuality, ale jedná se o samostatné skutečnosti, se kterými je spojeno dědické právo. - Formulace petitu, že v případě odvolání závěti dědí všichni účastníci řízení ze zákonné posloupnosti a v případě dědické nezpůsobilosti dědí jen žalobci ze zákonné posloupnosti, není správná. Primárně má být otázka dědické nezpůsobilosti řešena v řízení podle § 170 odst. 1 z.ř.s. Je-li řešena na základě jinak zahájeného řízení, pak formulace výroku zvolená žalobci, má-li být převzata do výroku rozhodnutí, které je potom závazné co do určení dědického práva pro další postup, nedává odpověď na otázku, zda žalovaný je dědicem, nebo není. - Čistě hypoteticky, bylo-li by v řízení zjištěno, že nastala skutečnost, že některý z dědiců je nezpůsobilý a z dědického práva je vyloučen, pak pokud bude tato otázka mezi dědici sporná, nastane situace předvídaná v § 170 odst. 1 z.ř.s. Dědic, jehož právo se bude jevit jako nejslabší (v tomto případě to bude ten, ohledně něhož budou svědčit skutečnosti o tom, že je nezpůsobilý), bude odkázán k podání nové žaloby, ve které soud o jeho dědickém právu rozhodne. Určí, zda je z dědického práva vyloučen, nebo není.

11. Soudní praxe dospěla k závěru, že změna návrhu, kterou žalobce uplatňuje nový nárok, se posoudí jako změna žaloby dle § 95 o.s.ř. (srov. NS 26 Cdo 2778/2009). Vzhledem k výše uvedenému tak soud takovou změnu žaloby připustit nemohl.

12. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Potvrdil, že účastníci jsou sourozenci. Usnesením Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí podala žalobu proti žalovanému jméno FO a žalobci jméno FO o určení, že je dědičkou ze zákona.

13. Žalovaný se společně se svou manželkou jméno FO starali o zůstavitelku, pomáhal jí s údržbou domu a dalšími pracemi. Činil tak i za doby života svého otce, manželka zůstavitelky jméno FO. O rodiče po celou dobu jejich života projevoval skutečný synovský zájem. V Anonymizováno byla zůstavitelka podezřelý výraz v právnická osoba. v terminálním stadiu Anonymizováno podezřelý výraz, v podezřelý výraz dne datum zemřela.

14. Připustil, že zůstavitelka ho tehdy požádala, aby zajistil notáře, že by chtěla pořídit závěť. Co mělo být obsahem závěti, ale žalovanému nesdělila. Zdravotní stav zůstavitelky se rychle zhoršoval, a proto žalovaný dne datum kontaktoval žalobce, svého bratra, aby za zůstavitelkou přijel do podezřelý výraz.

15. Žalobci namítají, že holografní závěť zůstavitelky je sice pravá, ale nikoli platná, protože neobsahuje její skutečnou poslední vůli. O existenci závěti se žalovaný a od něj i žalobci dozvěděli několik málo dní před úmrtím zůstavitelky, resp. až po úmrtí zůstavitelky. Závěť byla nalezena v domě ve vlastnictví zůstavitelky v době její podezřelý výraz.

16. Krátce před smrtí zůstavitelka manželce žalovaného sdělila, že neví, zda by závěť neměla být zničena (spálena). Takové vyjádření zůstavitelky nelze považovat za výslovné odvolání závěti ve smyslu § 1577, nebo příkaz třetí osobě, aby závěť zničila.

17. Mezi účastníky je spor o dědické právo. Žalobci tvrdí, že závěť, podle které má dědit žalovaný, byla odvolána tak, že zůstavitelka dala pokyn žalovanému ke zničení závěti, neboť chtěla pořídit jinou, podle které by dědili i žalobci. Je na soudu, aby posoudil, zda závěť byla odvolána, či nikoliv.

18. Pro věc jsou rozhodná následující ustanovení občanského zákoníku: § 1496 o.z. Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele. Zůstavitel nemůže povolání dědice svěřit jinému, ani pořídit společně s jinou osobou. § 1575 o.z. (1) Zůstavitel má právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit. (2) Závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. § 1577 o.z. K výslovnému odvolání závěti se vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané pro pořízení závěti. § 1578 o.z. (1) K odvolání závěti mlčky se vyžaduje zničení listiny, na níž byla závěť napsána. Zničí-li zůstavitel jen jeden z několika stejnopisů závěti, nelze z toho ještě usuzovat na její odvolání. (2) Porušil-li zůstavitel listinu jiným způsobem, nebo neobnovil-li závěť, ač ví, že listina byla zničena nebo ztracena, závěť se tím ruší, plyne-li z okolností nepochybně zůstavitelův zrušovací úmysl.

19. Dokazováním bylo provedeno:

20. Z listiny nadepsané „Závěť“ datum soud zjistil, že se jedná o vlastnoručně sepsanou závěť jméno FO. Listina splňuje náležitosti dle § 1532, § 1533 o.z. a jedná se o platnou závěť.

21. Z protokolu ze dne datum sepsaného u notáře bylo zjištěno, že žalobkyně uváděla, že se dozvěděla od manželky žalovaného, že závěť měla být spálena na pokyn zůstavitelky daný v podezřelý výraz.

22. Z protokolu ze dne datum sepsaného u notáře bylo zjištěno, že zůstavitelka Anonymizováno.jméno FO ani jméno FO ohledně existence nebo odvolání závěti nic neřekla.

23. Z usnesení Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum č.j. spisová značka bylo zjištěno, že Anonymizováno.jméno FO bylo uloženo podat do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí žalobu na určení, že je zákonnou dědičkou po zůstavitelce proti jméno FO a jméno FO. Usnesení nabylo právní moci dne datum a žaloba byla podána datum a tedy včas.

24. Z Anonymizováno komunikace bylo zjištěno, že žalobkyně píše žalovanému, že jméno FO říkala, že zůstavitelka chtěla závěť spálit. Žalovaný odpovídá, že ji chtěla zničit.

25. Ze zápisu ze dne datum jméno FO Anonymizováno bylo zjištěno, že jde o zajištění dluhu vůči jméno FO ze strany jeho otce.

26. Ze zprávy od notáře tituly před jménem jméno FO bylo zjištěno, že je možné, že bylo u něj sjednáno sepsání závěti, ale protože evidenci takových požadavků nevedou, tak to nemůže potvrdit.

27. Z komunikace na síti Anonymizováno mezi jméno FO a jméno FO bylo zjištěno, že mezi sebou řeší sepsání případné nové závěti a jaký by měl být její obsah.

28. Soud provedl výslech svědků navržených stranami. K hodnocení svědků je třeba říci, že všichni vyslechnutí svědci jsou příbuznými jednotlivých účastníků. Mezi sebou se znají. Spor probíhá v rámci rodiny.

29. V rámci dokazování není rozhodující, jaká byla poslední vůle zůstavitelky ohledně toho, jak má být naloženo s pozůstalostí, přesto obě strany dokazování vedly směrem ke zjišťování vůle zůstavitelky, jak mělo být naloženo s majetkem.

30. V rámci výslechu jméno FO, manželka žalovaného, vypovídala, že zůstavitelka chtěla závěť změnit. V jednom okamžiku se ale podřekla a uvedla, že ji chtěla zničit. K doplňujícím dotazům to pak vysvětlovala jako přeřeknutí.

31. V tomto je třeba ale upozornit, že i sám žalovaný uváděl ve svém vyjádření na čl. 28, že závěť chtěla zůstavitelka zničit konkrétně spálením. Přitom žalovaný tuto informaci měl od svědkyně, která je jeho manželka. Uvedený rozpor nelze vysvětlit jako pouhé přeřeknutí nebo slovní mýlku. 32. jméno FO, dcera žalobce, zase o závěti vůbec nevěděla, ačkoliv měla být vyslechnuta ve vztahu k ní. K dotazům zástupkyně žalovaného uvedla, že neví, jaké bylo přání zůstavitelky, jak má byl naloženo s pozůstalostí. Když však byla konfrontována s komunikací na Anonymizováno, kterou si psala se svědkyní adresa, kde uvádí, jak má být s majetkem naloženo, nedokázala tento rozpor ve své výpovědi vysvětlit.

33. Na základě toho soud činí závěr, že obě svědkyně nelze hodnotit jako věrohodné. Uváděly skutečnosti, které považovaly z hlediska vývoje sporu příznivé pro tu stranu, ke které měly vazby.

34. Ani svědka Anonymizováno soud nehodnotí jako věrohodného. V úvodu svého výslechu uváděl, že se s ním zůstavitelka bavila o závěti a měla být sepsána závěť ve prospěch všech tří potomků (byť dle vyjádření na čl. 34 p.v. i přednesu u jednání datum žalobci uváděli, že svědek se zůstavitelkou ohledně závěti nekomunikoval). Některé skutečnosti si pamatoval velmi přesně (zničení závěti, sepisování nové závěti). Na otázky ohledně časové, místní a věcné souvislosti, kdy se tyto informace měl dozvědět, však odpovídal neurčitě nebo nevěděl. Na závěr svého výslechu uvedl, že závěť měla být sepsána ve prospěch všech tří potomků, mu zůstavitelka nesdělila.

35. Pokud jde o navržený výslech žalobkyně Anonymizováno.jméno FO, vzhledem k tomu, že má veškeré informace ve věci získané zprostředkovaně (viz protokol z řízení před notářem ze dne datum) a svědci, kteří přímo tyto skutečnosti vnímali, vyslechnuti byli, soud její výslech neprováděl. Pokud jde o výslech jméno FO, přítelkyně zůstavitelky, navržený žalovaným, okolnosti soužití zůstavitelky se svými potomky, stejně tak, jaký byl její pořizovací úmysl v zamýšlené závěti, nejsou předmětem tohoto řízení, a tento výslech by proto byl neúčelný.

36. Z provedeného dokazování vyplynulo, že první komunikaci ohledně závěti zůstavitelka vedla s manželkou žalovaného. Z výpovědi žádného ze svědků nevyplynulo, že by zůstavitelka přímo nezprostředkovaně dala pokyn žalovanému, aby závěť zničil. Z výpovědi Anonymizováno.jméno FO i Anonymizováno.jméno FO plyne, že požadavek na zničení závěti zůstavitelka sdělila jméno FO (navíc zřejmě telefonicky), která tuto informaci postupně předala dál. Je vyloučeno, aby pokyn k odvolání závěti zničením třetí osobou byl udělen tímto způsobem, tj. bez současné přítomnosti zůstavitele a této osoby.

37. Dále platí. Právní nauka i soudní praxe jsou ustáleny v závěru, že pořízení zůstavitele stejně jako změna či zrušení takového pořízení je výsostným právem zůstavitele, které může učinit pouze zůstavitel osobně a nemůže toto učinit jiná osoba, a to ani na základě pověření zůstavitele. Zůstavitel musí zrušení (odvolání) závěti provést osobně některým ze způsobů, s nimiž zákon spojuje zrušení závěti. Nestihne-li zůstavitel za svého život takto se závětí naložit, nelze jeho vůli dodatečně zjišťovat a realizovat.

38. Právní úkon pořízení nebo zrušení závěti musí být učiněn osobně pořizovatelem závěti (zůstavitelem); není možné, aby tyto úkony za zůstavitele učinil jeho zástupce (zákonný nebo na základě plné moci) – viz R 7/09, AdN 5/08, s. 182, čerpáno z databáze ASPI komentář k § 1575 o.z.

39. Pokud žalobci tvrdili (a v tomto rozsahu pak vedli dokazování), že zůstavitelka měla dát pokyn žalovanému (resp. jeho manželce) ke zničení závěti, protože chtěla pořídit jinak, pak na tomto základě žaloba nemohla obstát. Pořizovací právo je právem, které může zůstavitel vykonat jedině osobně. Tudíž i kdyby zůstavitelka skutečně chtěla dát pokyn žalovanému ke zničení závěti, nemělo by to ony zrušovací důsledky, neboť ke zrušení závěti by nedošlo zákonným způsobem (závěť by osobně nezničila zůstavitelka). Naopak ani takto zničená závěť by dědické právo žalobcům nezajistila, neboť pokud by se prokázalo, že listina měla náležitosti požadované pro závěť a byl by zjištěn i její obsah, vyvolala by přesto právní účinky (srov. NS 21 Cdo 2242/2012, 21 Cdo 1473/2015, přičemž tyto závěry jsou použitelné i za současné právní úpravy).

40. Žalobci možnost zničení závěti třetí osobou dovozovali z díla adresa, Anonymizováno Dědické právo v praxi, 1. vydání, 2014, kde na straně 82 má být uvedeno: „Jinými slovy, podstatou dokazování je úmysl zůstavitelky a její výslovný pokyn ke zničení závěti. Ke zničení závěti nemusí pak dojít formálně, stačí prokázat její jasnou vůli. Závěť může zničit i třetí osoba na výslovný pokyn.“ 41. V díle Dědické právo v praxi, 2. vydání, 2023 (ale i ve vydání prvním z roku 2014, kterého se dovolávají žalobci) však ohledně předmětné věci je uvedeno následující: „K odvolání závěti mlčky se vyžaduje zničení listiny, na níž byla závěť napsána. Zničí-li pořizovatel jen jeden z několika stejnopisů závěti, nelze z toho ještě usuzovat na její odvolání (§ 1578 odst. 1 ObčZ). Se zničením listiny, na níž je učiněn projev poslední vůle pořizovatele, lze spojovat důsledky odvolání závěti pouze a jen v případě, kdy tak učiní sám zůstavitel a učiní tak vědomě. Pokud by závěť bez vědomí jejího pořizovatele zničila jiná osoba než její pořizovatel, byl by to nepochybně důvod k dědické nezpůsobilosti takové osoby. Aby zničením závěti došlo k jejímu platnému odvolání, muselo by k jejímu zničení dojít na výslovný příkaz pořizovatele závěti, který by závěť třetí osobě předal s úmyslem, aby tato třetí osoba závěť zničila. Není dostačující, pokud tato třetí osoba se sama obrátí na pořizovatele závěti s dotazem, zda může listinu se závětí zničit, neboť takové jednání by nepochybně bylo v rozporu se zákonem (§ 1497 ObčZ); vůle zůstavitele totiž musí být učiněna tak určitě, že nestačí, aby pořizovatel závěti jen přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn.“ (jméno FO. Dědické právo v praxi. 2. vydání. adresa: právnická osoba. Anonymizováno. hodnota.Anonymizováno 42. Je tak zřejmé, že pouhý úmysl zůstavitelky zničit závěť a pokyn v tomto směru daný třetí osobě k odvolání závěti mlčky nevedou. Je třeba, aby kumulativně byla splněna i druhá podmínka, a to, že zůstavitel závěť třetí osobě za účelem zničení závěti předal. Nejsou-li současně obě podmínky splněny, k odvolání závěti nedojde.

43. Soud se tedy v rámci dokazování zaměřil na otázku, zda zůstavitelka požadovala, aby jí byla závěť donesena do podezřelý výraz, aby ji mohla odevzdat ke zničení. Ačkoliv pořizovací právo je výslovně osobním právem zůstavitele, lze připustit, že ve výjimečných situacích zůstavitel může zničení listiny provést prostřednictvím třetí osoby (nikoliv vlastní rukou). K takovému odevzdání závěti však nemůže dojít tzv. longa manu („dlouhou rukou“, pouhým odkazem na listinu, zprostředkovaně), ale toliko tzv. brevi manu (krátkou rukou, z ruky zůstavitele do ruky třetí osoby). Pouze tímto způsobem (tj. vlastním předáním listiny ke zničení třetí osobě zůstavitelem) lze zajistit a zjistit, že vůle zůstavitele směřuje k odvolání konkrétní závěti (srov. § 1497 o.z.).

44. Již ze shodného tvrzení účastníků (v podstatě o tom, že zůstavitelka pojala úmysl sepsat novou závěť, žalobci ví od žalovaného) se podává, že jedinou osobou, která přímo v této věci hovořila se zůstavitelkou je jméno FO, manželka žalovaného. adresa Anonymizováno ohledně této závěti od zůstavitelky nic nevěděla. Veškeré informace čerpá zprostředkovaně od ostatních účastníků řízení. To samé platí i o druhovi žalobkyně i žalobkyni samotné, která zase informace čerpá od žalovaného a jeho manželky. Svědkyně jméno FO nic o tom, že by zůstavitelka požadovala, aby jí závěť byla donesena do podezřelý výraz, aby ji mohla předat třetí osobě ke zničení, nevěděla. O tom, kde se závěť nachází, se dozvěděli náhodou. Byla nalezena na domě při přestavbě přízemí, kam se měla vrátit zůstavitelka po propuštění z podezřelý výraz. Závěť se tak do moci žalovaného dostala náhodou, nikoliv z vůle zůstavitelky. Naproti tomu adresa Anonymizováno vypověděla, že jméno FO se o závěti měla dozvědět od babičky. Svědek Anonymizováno pak spekuloval, že pokud by zůstavitelka nesdělila, kde závěť je, tak že by se nenašla.

45. Právě z důvodu předejití těmto sporům platí tzv. závětní přísnost. Všichni svědci se shodují v tom, že zůstavitelka závěť žalovanému sama ke zničení neodevzdala, ani mu přímo neudělila pokyn ke zničení. V této záležitosti komunikovala prvotně s jeho manželkou. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že zůstavitelka neodevzdala závěť žalovanému ke zničení, ani současně neudělila žalovanému pokyn ke zničení, k odvolání závěti nemohlo dojít.

46. Pokud jde o námitku nemožnosti použití závěti pro rozpor s dobrými mravy, pak lze odkázat na rozhodnutí NS 24 Cdo 2343/2024, kterého se žalobci sami dovolávají. To, že žalobkyně zřejmě byla zkrácena na svém povinném dílu, nelze touto žalobou řešit (viz bod 43 odůvodnění rozhodnutí NS). 47. „Neplatnost použití závěti pro rozpor s dobrými mravy z důvodu, že použitím závěti by došlo k povolání závětního dědice, který neprovedl zničení závěti z pokynu zůstavitelky a závěť za účelem dědění předložil“ (viz podání žalobců čl. 24), není námitkou, kterou se žalobci dovolávají neplatnosti samotné závěti, ale napadají výkon dědického práva žalovaného, který shledávají rozporným s § 6 o.z. (nepoctivé jednání). Jak ale bylo vysvětleno, taková situace v řízení prokázána nebyla.

48. Lze tedy uzavřít. Pořízení zůstavitele stejně jako změna či zrušení takového pořízení je výsostným právem zůstavitele, které může učinit pouze zůstavitel osobně a nemůže toto učinit jiná osoba, a to ani na základě pověření zůstavitele (§ 1496 o.z.). Má-li být výjimečně připuštěno, aby zničení závěti provedla třetí osoba, pak s ohledem na požadavek, aby vůle zůstavitele byla projevena dostatečně určitě a nebyla žádná pochybnost o tom, co zůstavitel chtěl projevit (§ 1497 o.z.), musí k takovému pokynu i vlastnímu odevzdání závěti dojít přímo a bezprostředně mezi zůstavitelem a třetí osobou. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že zůstavitelka takto v tomto případě nepostupovala, k odvolání závěti nemohlo dojít a žaloba tudíž nemohla být úspěšná.

49. Žalobkyně ad a) byla k podání žaloby odkázána usnesením soudní komisařky. Její právní zájem na určení vyplývá z tohoto rozhodnutí. Z výše uvedeného se ale podává, že jí dědické právo nesvědčí, neboť se nepodařilo dědický titul žalovaného – závěť zpochybnit. Z tohoto důvodu byla její žaloba zamítnuta.

50. Žalobce ad b) však odkázán k podání žaloby nebyl a v řízení vystupuje jako žalobce, který se domáhá určení dědického práva. Musí však prokázat, že na tomto určení má naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř., NS 30 Cdo 940/2004, 24 Cdo 2592/2021). Žalobce ad b) svůj naléhavý právní zájem odůvodňuje tím, že bude dědicem a že má stejný zájem jako žalobkyně ad a). Vzhledem k tomu, že výsledek řízení o žalobě, k jejímuž podání byla odkázána žalobkyně ad a), řeší i dědické právo žalobce ad b), a žalobkyně ad a) tuto žalobu podala, nemůže mít žalobce ad b) na žalobě naléhavý právní zájem (v podstatě žaloba žalobce ad b) je spíše žalobou vedlejšího účastníka), neboť má stejný právní zájem na výsledku sporu, ale nemá onu „naléhavost“, která je vyžadována pro podání tzv. určovací žaloby (ostatně žalobce ad b) by jinak v řízení vystupoval jako žalovaný, srov. bod 24 NS 24 Cdo 3806/2023). Výsledek sporu o dědické právo žalobkyně ad a) je vždy (ať žalobce ad b) vystupuje na straně žalující nebo žalované) závazný i ohledně dědického práva žalobce ad b). Z toho plyne, že žalobce ad b) nemá naléhavý právní zájem na určení dědického práva. A vzhledem i k tomu, že nebylo zjištěno dědické právo žalobkyně ad a), byla žaloba zamítnuta i ve vztahu k žalobci ad b), neboť nejen že nemá naléhavý právní zájem na určení dědického práva, ale ani jemu dědické právo nesvědčí.

51. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl úspěšný žalovaný. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) AT byla určena sazba mimosmluvní odměny (srov. závěry ÚS III. ÚS 1052/21). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby po podání návrhu činí dle § 7 AT částka. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý po podání návrhu činí dle § 13 odst. 4 AT částka.

52. Zástupce poskytl úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši: - Převzetí a příprava zastoupení - Vyjádření k žalobě - Účast u jednání datum 9.10-12.03 hod. – 2 úkony - Účast u jednání datum 9.10-11.42 hod. – 2 úkony 53. Vzhledem k tomu, že zástupci v souvislosti s poskytnutím právní služby vznikly cestovní výdeje, náleží mu podle § 13 odst. 5 AT jejich náhrada a podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náhrada za promeškaný čas cestou ze sídla zástupce do místa poskytování právní služby. Ujetá vzdálenost: 26 km (ověřeno dle Anonymizováno). Náhrada cestovních výdajů se skládá ze základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce. Tato náhrada za 1 km činí podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb. částka na 1 km. právnická osoba se skládá z náhrady za pohonné hmoty podle § 158 odst. 2, odst. 3 zákoníku práce určené násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Výše ceny za 1 litr pohonné hmoty činí podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. částka pro palivo benzín 95. Spotřeba vozidla dle technického průkazu činí 5,4 l/100 km.

54. Náhrada za promeškaný čas činí podle § 14 odst. 3 AT částka za každou započatou půlhodinu. Počet započatých půlhodin 2 jedna zpáteční cesta.

55. Zástupce uskutečnil cesty 17.6. a datum.

56. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože na straně žalobců vystupovaly dvě osoby, uložil jim soud zaplatit náklady společně a nerozdílně. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomu tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím nadepsaného soudu. Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.