23 C 332/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 7 314 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 314 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 314 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení zahájeného dne 2. 11. 2020 učinila žalující strana částku 7 314 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ode dne 23. 9. 2020 do zaplacení. Žalující strana vyplatila otci žalované strany, [jméno] [příjmení] dne 2. 11. 2017 starobní důchod ve výši 7 380 Kč pro období od 4. 11. 2018 do 3. 12. 2017, a to na bankovní účet vedený na jméno otce, ten však dne 2. 11. 2017 zemřel. Žalující strana proto vyzvala banku k navrácení vyplacené částky, avšak bankou bylo navráceno pouze 66,04 Kč, neboť na bankovním účtu nebyl k dispozici dostatek finančních prostředků. Žalující strana se proto zahájeným řízením domáhá úhrady dosud nenavráceného rozdílu částky 7 314 Kč (7 380 – 66,04) po žalované straně, jakožto dědici po svém otci, neboť žalovaná strana nabyla v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 10 D 717/2017 na základě schválené dědické dohody veškerá aktiva i pasiva po zemřelém otci.

2. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

3. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002).

4. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

5. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný.

6. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.

7. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

8. Dle § 64 zákona č. 155/1995 Sb., zákona o důchodovém pojištění, má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, na který je důchod vyplácen, jiná osoba než oprávněný nebo je-li důchod oprávněného vyplácen na účet jeho manžela (manželky), jsou tato jiná osoba nebo manžel (manželka) povinni vrátit plátci důchodu ty splátky důchodu oprávněného, které nenáležely proto, že oprávněný zemřel přede dnem jejich splatnosti, pokud nedošlo k vrácení těchto splátek plátci důchodu bankou, u níž je tento účet veden. Není-li této jiné osoby, jsou povinny plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel (manželka), pokud mu (jí) po zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu, považují se tyto splátky důchodu za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví.

9. Podle § 1701 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Podle § 1704 věty prvé téhož zákona, neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu.

10. Jelikož se žalovaná strana stala na základě soudem schválené dědické dohody jediným dědicem, který nabyl veškerá aktiva i pasiva pozůstalosti a to bez učiněné výhrady soupisu, a současně soudu neprokázala, že dluh byl z její strany již uhrazen, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.

11. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a žalující straně vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Žalující straně podle § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží paušální náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč za jeden úkon. Žalující strana učinila celkem 2 úkony (písemné podání a výzva k plnění). Celkem jí tak náleží částka 600 Kč.

14. S ohledem na to, že žalující strana je od zaplacení soudního poplatku je dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena, byla dle § 2 odst. 3 povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalované straně, když žalující strana byla ze zákona osvobozena od jeho placení, žalobě soud zcela vyhověl, žalované straně právo na náhradu nákladů řízení proti žalující straně nevzniklo a sama není od poplatku osvobozena. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, který je přílohou zákona, tedy ve výši 1 000 Kč.

15. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.