23 C 353/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 13 609 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky jistiny 10 000 Kč, smluvní pokuty 1 130 Kč, poplatku 2 479 Kč a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 81 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2024 do 12. 2. 2025, úrok ve výši 39 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2024 do 17. 6. 2024 a úrok ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 6. 2024 do 12. 2. 2025, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Pokud jde o zaplacení částky 5 035 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 336 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalující strana (dále označená též jako věřitel nebo poskytovatel úvěru) tvrdila, že na základě žádosti žalovaného ze dne , datum, uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu, kterou byl žalovanému téhož dne poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr se stal splatný dne 18. 3. 2024. Za poskytnutí úvěru se žalovaná strana zavázala zaplatit poplatek ve výši 2 479 Kč a úrok 39 % ročně a od 18.6.2024 15 % ročně. Žalovaná strana neuhradila ničeho. Žalující strana se po žalované domáhala v souladu s uzavřenou smlouvou rovněž smluvní pokuty ve výši 1 130 Kč, a dále i náhrady vynaložených nákladů ve výši 5 116 Kč.

2. Žalovaná strana v průběhu řízení uhradila žalobkyni dne 12. 2. 2025 částku ve výši 13 690 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu jistiny 10 000 Kč, smluvní pokuty 1 130 Kč, poplatku 2 479 Kč a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 81 Kč. Podáním ze dne 12. 2. 2025 vzala žalující strana svou žalobu co do částky 13 690 Kč částečně zpět.

3. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlasu žalovaného dle § 96 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. se zastavením řízení není třeba, jestliže ke zpětvzetí došlo před prvním jednáním ve věci. S ohledem na výše uvedený procesní úkon žalobkyně rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení do částky 13 690 Kč částečně zastavil.

4. Řízení nadále pokračovalo ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2024 do 12. 2. 2025, úrok ve výši 39 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2024 do 17. 6. 2024, úrok ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 6. 2024 do 12. 2. 2025 a ohledně úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 035 Kč.

5. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“6. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval žalovanou stranu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jí lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná strana se k výzvě nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. Žalující strana vyslovila souhlas s takovým postupem již v samotném žalobním návrhu.

7. Ze smlouvy o úvěru, soud zjistil, že se žalující strana zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Dlužník se zavázal uhradit věřiteli vedle zapůjčené jistiny dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 479 Kč a úrok ve výši 39 % p.a., celkem měl tak dlužník uhradit věřiteli částku 12 800 Kč, a to do 30 dní od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení dlužníka byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů za odeslání upomínek, sms a e-mailů.

8. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 16. 11. 2023 převedla na bankovní účet , č. účtu, částku 10 000 Kč.

9. Posouzení schopnosti úvěr splácet bylo prokázáno obsahem žádosti o úvěr.

10. Z dopisu ze dne 22. 4. 2024, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že dlužník byl před zahájením soudního řízení ohledně dluhu upomenut.

11. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

12. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněz dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí.

13. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila poplatek, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále).

14. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.

15. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z., § 122 odst. 1 písm. b) z.s.ú.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

16. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit sjednané úroky a úrok z prodlení za dobu, co byl s vrácením jistiny v prodlení.

17. Pokud jde o částku 5 116 Kč, resp. její zbývající výši, představující paušální náklady na mimosoudní vymáhání (tj. za 3 odeslané upomínku, upomínací SMS, e-maily a za předání pohledávky inkasní agentuře), tak podle § 132 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), platí, že poskytovatel úvěru má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Právo poskytovatele úvěru na úhradu těchto nákladů je limitováno tím, že musí jít o náklady vynaložené účelně a výše náhrady musí být přiměřená. V posuzovaném případě šlo o prodlení se splácením úvěru ve výši 10 000 Kč, navíc již zajištěného smluvní pokutou. Stěží lze proto částku 5 116 Kč, která dosahuje více jak poloviny hodnoty úvěru, posuzovat jako účelně vynaloženou, natož přiměřenou. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana (§ 8 o.z.). Proto žaloba co do částky 5035 Kč byla zamítnuta.

18. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Jelikož žalující strana měla úspěch ve věci ve výši 71 % (žalovaná strana na dluh plnila až po podání žaloby, tudíž částečné zastavení řízení zavinila, § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.) náleží ji po odečtení jejího neúspěchu náhrada nákladů ve výši 42 %. Žalující straně vznikly náklady řízení za uhrazení soudního poplatku ve výši 800 Kč (ostatních se vzdala), náleží ji tedy náhrada nákladů ve výši 336 Kč.