23 C 68/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud jde o zaplacení částky , částka, , v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, a smluvní pokutu , částka, .

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že , právnická osoba, (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne , datum, smlouvu o úvěru. Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku , částka, , přičemž dlužník se jí zavázal splatit věřiteli ve , Anonymizováno, pravidelných měsíčních splátkách ve výši , Anonymizováno, splatných vždy k 14. dni v měsíci. Celkově se tak dlužník zavázal uhradit částku , částka, . Dne , datum, uzavřel dlužník s předchozím věřitelem dodatek ke smlouvě o úvěru, přičemž závazek dlužníka byl na základě dodatku modifikován tak, že jistina úvěru nově činila částku , částka, , kterou se dlužník zavázal uhradit formou , Anonymizováno, splátek ve výši , částka, , přičemž spolu s jistinou měl dlužník splatit i kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , celkově tak částku , částka, , a to nejpozději k , datum, . Dlužník své povinnosti nesplnil, a proto předchozí věřitel využil svého práva vyplývajícího z úvěrové smlouvy a úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Žalující strana se tak domáhá úhrady částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, .

3. Žalující strana vzala žalobu co do částky , částka, představující kapitalizovaný úrok , částka, a smluvní pokutu , částka, , zpět. Řízení proto bylo v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. zastaveno.

4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“5. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

6. Pokud jde o žalovanou částku, leží na žalované straně břemeno tvrzení ohledně zpochybnění tvrzení žalující strany. Žalovaná strana, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiného způsobu zániku jejího závazku, ničeho netvrdila ani neprokazovala.

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru se zavázal poskytnutou žalované straně částku , částka, , a ta se jí zavázala vrátit spolu úrokem ve výši 66,77 % p.a. ve , Anonymizováno, splátkách ve výši , částka, .

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , kterou soud posoudil jako dodatek ke smlouvě ze dne , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že jistina úvěru byla modifikována tak, že dlužná jistina činila , částka, , přičemž žalovaná ji měla uhradit ve , Anonymizováno, splátkách ve výši , částka, .

9. Z výpisů z bankovních účtů bylo zjištěno, že žalované straně byla vyplacena celkem částka , částka, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru postoupil na žalující stranu pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávek bylo následně žalované straně oznámeno poskytovatelem úvěru v Oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , které bylo dle podacího archu odesláno žalované straně dne , datum, .

11. Další listiny soud s ohledem na dále uvedené považuje za nadbytečné.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.

13. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

14. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalující strana prohlásila, že doklady k této skutečnosti nedisponuje a vzala žalobu částečně v rozsahu výše uvedeném zpět. Požadovala nadále přiznat jistinu, úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

15. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by poskytovatel úvěru posoudil úplně, pečlivě a spolehlivě a tedy řádně schopnost dlužníka úvěr splácet.

16. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, OPR-, právnická osoba, ., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne:Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto. Proto nemohly být přiznány ani náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť na rozdíl od obecné úpravy (§ 513 o.z.), tyto lze u smluv o spotřebitelském úvěru požadovat jen tehdy, byly-li sjednány (srov. § 122 odst. 1 z.s.ú.). Úprava v zákonu o spotřebitelském úvěru je zde ve vztahu k obecné úpravě v občanském zákoníku speciální. Je-li smlouva neplatná, je třeba na případné náklady spojené s uplatněním pohledávky pohlížet jako na nesjednané.

18. Žalovaná strana byla vyzvána k vrácení peněz. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú., srov. NS 33 Cdo 3675/2021). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku vyzvání je v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT , částka, . Zástupce do podání návrhu poskytl celkem , hodnota, úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.Zástupce dále poskytl po podání návrhu jeden úkon právní služby, a to částečné zpětvzetí návrhu týkající se smluvní pokuty ve výši , částka, a příslušenství, přičemž sazba mimosmluvní odměny za tento úkon byla stanovena dle § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši , částka, , tedy v částce , částka, . Paušální částka náhrady hotových výdajů za tento úkon právní služby činí dle § 14b odst. 6 písm. b) částku , částka, .Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty.Dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), konkrétně z částky , částka, . Jelikož žalující strana měla úspěch ve věci ve výši 78 %, náleží ji po odečtení jejího neúspěchu náhrada nákladů ve výši 58 % z částky , částka, .Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).