23 C 73/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: zaplacení částky 11 530 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 11 530 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 226,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 605,89 Kč, úroku z prodlení z částky 9 649,49 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 23,72 % ročně z částky 9 649,49 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí: jistinu zápůjčky: 9649,49 Kč, částku dlužného poplatku: 2880,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny od 30.8.2017 do zapalcení a úrok 23,72 % ročně z jistiny od 23.8.2017 do zapalcení.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel nebo poskytovatel zápůjčky) tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] smlouvu o„ půjčce“ [číslo] Touto smlouvou přenechal věřitel dlužníku částku 17000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 12580 Kč.

3. Dlužník měl zápůjčku splácet v pravidelných 58 týdenních splátkách po 510 Kč Poslední splátka byla splatná [datum]. Dlužník své povinnosti nesplnil, uhradil jen jednu splátku.

4. Žalovaná strana vznesla námitku promlčení.

5. Listinou zachycující obsah smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o zápůjčce, její výši, výši úroku, jednotlivých poplatků a souhrnného poplatku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit tak, jak je uvedeno v žalobě. Bylo z ní dále zjištěno, že zápůjčka měla být splácena v pravidelných týdenních splátkách. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. Listinou bylo rovněž prokázáno přenechání uvedené částky, což dlužník stvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce.

6. Z předžalobní výzvy spolu s podacím lístkem má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta.

7. Posouzení úvěruschopnosti žalující strana doložila vyplněnou zákaznickou kartou dlužníka.

8. Nabytí pohledávky postoupením žalující strana prokázala smlouvou o postoupení ze dne [datum] spolu se seznamem pohledávek, oznámením o postoupení a podacím lístkem (§ [číslo]).

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.

10. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky (§ 2390 o.z.). Dlužník měl zápůjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li (zá) půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí (zá) půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. Přičemž s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23.4.2014 Cpjn 203/2013 soud veškeré neoddělitelné úplaty sjednané ve smlouvě vedle úroků považuje za úplatu za zápůjčku.

11. Dlužník namítl promlčení dluhu.

12. Žalující strana oponovala, že dluh promlčen není, neboť dlužník hradil splátky i po [datum], což byl termín platby poslední splátky, v období od [datum] do [datum]. Tím došlo k uznání dluhu a došlo k prodloužení promlčecí doby o 10 let. Poslední splátku žalovaná zaplatila dne [datum]. Dluh proto promlčen není.

13. Ze spisu bylo zjištěno, že žaloba byla podána dne [datum].

14. Námitka promlčení je důvodná.

15. Podle § 609 o.z. Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Podle § 619 o.z. (1) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Podle § 2054 o.z. (1) Placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. (2) Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

17. Žalující strana vyvozuje z toho, že žalovaná po [datum], kdy byl poslední den splátky zápůjčky dohodnutý ve smlouvě, hradila ještě dne [datum] 1000 Kč, dne [datum] 1000 Kč, dne [datum] 1000 Kč, dne [datum] 1500 Kč, dne [datum] 1000 Kč, dne [datum] 1000 Kč, dne [datum] 500 Kč, dne [datum] 1000 Kč, dne [datum] 500 Kč a dne [datum] 500 Kč, že došlo částečným plněním k uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z.

18. Soud se s tímto tvrzením neztotožňuje. Podle § 2054 o.z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

19. Předně je třeba uvést, že dluh žalované strany nikdy nebyl tzv. zesplatněn, a nelze proto dovozovat, že každou jednou splátkou uznávala celý dluh. Je totiž třeba odlišovat plnění ve splátkách a částečné plnění. Žalovaná totiž již ve smlouvě uzavřela dluh s plněním ve splátkách (§ 1931 o.z.). Pokud dluh nikdy zesplatněn nebyl, pak toliko z toho, že plnila i po sjednaném datu poslední splátky (byla s plněním ve splátkách v prodlení), nelze dovozovat skutečnost, že tímto uznává celý dluh nad rámec jednotlivé splátky.

20. Z ustanovení § 2054 o.z. totiž plyne, že aby bylo možné částečné plnění považovat za uznání zbytku dluhu, je třeba, aby k placení došlo za takových okolností, které nasvědčují tomu, že dlužník uznává i zbytek dluhu (srov. NS 23 Cdo 477/2008, jehož závěry jsou i nadále použitelné).

21. V tomto případě měla žalovaná zaplatit 58 plátek po 510 Kč. Žalovaná však po [datum] splácela částky 1000 Kč a třikrát 500 Kč. Pokud žalované bylo dne [datum] zasláno oznámení o postoupení pohledávky a v květnu [rok] zaslána předžalobní výzva, tak veškerá plnění, která žalovaná učinila, a ze kterých žalobkyně dovozuje uznání, žalovaná učinila před těmito daty. Poslední splátku žalovaná zaplatila [datum rozhodnutí]. Ve věci NS 33 Cdo 1377/2017 Nejvyšší soud učinil závěr, že plnil-li žalovaný žalobkyni další splátky poté, co byl vyzván k úhradě celého zbytku dluhu, aniž existenci svého dluhu jakkoliv zpochybnil, lze mít za to, že svůj závazek podle § 407 odst. 3 obch. zák. uznal. Taktomu ale v projednávané= věci nebylo, neboť dluh zepslatněn nebyl a žalovaná ani nic poté, co byla na dluh upozorněna oznámením o psotupení pohledávky a předžalobní upúomínkou ničeho nezapaltila.

22. Pokud se žalující strana dovolává rozhodnutí Nejvyššího soudu, je třeba konstatovat, že proti závěrům rozhodnutí NS 23 Cdo 2914/2015 stojí rozhodnutí NS 23 Cdo 1336/2010. Závěry rozhodnutí NS 23 Cdo 1336/2010 pak Nejvyšší soudu zopakoval i ve věci 29 NSCR 183/2017. Ve světel těchto závěrů pak neobstojí ani závěry ve věci 23 Cdo 405/2013 a rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 122 ICm 1511/2013. Ze všech těchto rozhodnutí vyplývá, že pro posouzení, zda částečným plněním došlo k uznání, je rozhodující kontext, za jakého k částečnému plnění došlo, povahu dluhu a další okolnosti případu. Sám Nejvyšší soud své závěry NS 23 Cdo 1336/2010 zrcadlově aplikuje i NS 23 Cdo 2914/2015, přičemž v jednom případě dospěl k závěru o tom, že k uznání došlo a v druhém, že nikoliv.

23. V projednávané věci soud neshledal, že žalovaná částečným plněním dluh uznala. Protože ode dne poseldní sjednané splátky do podání žaloby uplynula promlčecí dob v délce 3 let a žalovaná důvodně vnzesla námitku promlčení, je dluh pormlčen. Žalobě proto nemohlo být vyhověno.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalovaná byla v řízení úspěšná a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ji náleží paušální náhrada za vyjádření k žalobě.