24 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 42 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, co do 7 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 21. 5. 2025 žalobkyně nárokovala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené účastníky dne , datum, zaplacení dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 4. 2025 do zaplacení a zaplacení nákladů na „upomínkování“ ve výši 1 000 Kč, a to za upomínku ze dne 20. 10. 2024 o zaplacení dlužné splátky splatné dne 15. 10. 2024 a za opakovanou upomínku ze dne 5. 11. 2024. Tvrdila, že na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, úroky úvěru měly být placeny v měsíčních splátkách ve výši 7 500 Kč vždy k 15. dni příslušného měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 10. 2024, ta nebyla zaplacena ani přes upomínky žalobkyně, dopisem ze dne 21. 3. 2025 proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný zůstala v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., vycházejíc přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast u jednání omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednáním byla žalovanému doručena na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku tzv. fikcí s tím, že písemnosti se považují za doručené dnem 24. 11. 2025 a 29. 12. 2025 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně jakožto poskytovatel a žalovaný jakožto spotřebitel ujednali poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 50 000 Kč na dobu určitou v délce 12 měsíců, tedy, že celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni 15. 8. 2025, s tím, že zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba měsíční a její výše činí 15,00 % p.m., roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činí 436 % p.a. Smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny spotřebitelem poskytovateli hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny. Výše každé jednotlivé splátky činí 7 200 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru.

5. Částka 50 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho běžný účet u , právnická osoba, . dne 10. 9. 2024, jak plyne z detailu pohybu (bezhotovostní platba) na bankovním účtu žalobkyně. Skutečnost, že bankovní účet, na nějž byly peněžní prostředky poukázány, patří žalovanému, vyplývá ze sdělení banky, která jeho účet vede, ze dne 7. 12. 2025.

6. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

13. Žalobkyně v dané věci uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokumentace předané žalovaným a jejího prohlášení, jakož i na základě informací získaných z externích zdrojů. Žalobkyně si vyžádala doklad totožnosti žalovaného a kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce. Dále uvedla, že analýzu úvěruschopnosti získává za pomoci nástrojů společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Klient při vyřizování úvěru v online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi svou bankou a mezi společností , právnická osoba, ., která vystupuje jako zpracovatel osobních dat a veškerá data předává žalobkyni, podoba těchto strojově čitelných dat je ve formátu JSON, po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně z těchto dat vychází při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. Prostřednictvím strojové kontroly , právnická osoba, . zajistila údaje z insolvenčního rejstříku (žalovaný se v insolvenci nenacházela), databáze odcizených dokladů (doklad žalovaného zde nebyl evidován), centrální evidence exekucí (proti žalovanému nebyla vedena exekuce) a registru SOLUS (s výsledkem, že žalovaný nemá žádné závazky a má výbornou platební morálku). Žalovaný přitom uvedl, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, má příjem ve výši 50 000 Kč, na bankovním účtu byl nalezen příjem ve výši 64 500 Kč, výsledný příjem činil 50 000 Kč, náklady na bydlení žalovaný deklaroval ve výši 10 000 Kč, na bankovním účtu byly nalezeny takové náklady ve výši 0 Kč, výsledné náklady činily 10 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti žalovaný deklaroval ve výši 5 000 Kč, na bankovním účtu byly nalezeny takové náklady (včetně nákladů navíc na děti) ve výši 2 455 Kč, výsledné náklady činily 5 000 Kč, finanční závazky žalovaný deklaroval ve výši 10 000 Kč, na bankovním účtu byly tyto nalezeny ve výši 250 Kč, žalobkyně uvažovala rovněž s náklady na sázení a hazardní hry ve výši 0 Kč a extra zůstatkem na cokoli ve výši 1 000 Kč. Finanční zůstatek žalované činil 24 000 Kč a byl tak dostatečný ke splácení měsíční splátky podle smlouvy o úvěru ve výši 7 500 Kč.

14. K výzvě, aby soudu předložila rovněž listiny, z nichž vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, soubor obsahující JSON data – podklad pro posouzení úvěruschopnosti z internetového bankovnictví a datový výstup z Credit Info CEE.

15. Účastník ve sporném řízení nese nejen povinnost tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí věci, nýbrž i břemeno důkazní, tj. prokázat jím tvrzené skutečnosti. V daném případě žalobkyně soudu předloženými důkazy svá tvrzení o zjištěných poměrech žalovaného neprokázala. Data, jež mají podle tvrzení žalobkyně vycházet z výpisů z bankovního účtu žalovaného, byla předložena toliko ve strojově čitelném formátu jako tzv. JSON data, z nichž však nelze vyčíst žádné určité a srozumitelné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jakož i o zůstatcích na účtu, a ověřit tak údaje o tom, s jakými finančními prostředky a jakým způsobem žalovaná skutečně hospodařil (nakládal). Příjem žalovaného žádným jiným způsobem doložen nebyl. U nákladů na bydlení pak není ani tvrzeno, jakým konkrétním způsobem má žalovaný své bydlení zajištěno, náklady na bydlení na bankovním účtu žalovaného nalezeny nebyly, přesto jejich žalovaným uvedená výše doložena nebyla, např. nájemní smlouvou, nebylo doloženo ani, že žalovaný bydlí ve vlastním domě či bytě (např. výpisem z katastru nemovitostí). Náklady na bydlení, včetně nákladů na služby s tím spojené, přitom představují náklady, které reálně lze jednoduchým způsobem doložit, na rozdíl od nákladů na ostatní životní potřeby, jako je jídlo či ošacení. Skutečnost, že žalovaný neměl záznamy v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí ani v registru SOLUS, sama o sobě k prokázání toho, že je schopen splácet další úvěr, nestačí.

16. Na základě uvedeného tak soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že dostála své povinnosti, kterou jí ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. O odpovídající poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se žalobkyně připravila svojí neúčastí u jednání soudu. Nebylo-li prokázáno, že s odbornou péči posoudila úvěruschopnost žalovaného, je na účastníky dne 10. 9. 2024 uzavřenou smlouvu o úvěru č. , hodnota, třeba nahlížet jako na neplatnou, a to absolutně (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Je-lil smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nárok žalobkyně vůči žalovanému se omezuje na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

18. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně jí žalovaný dosud zaplatil 7 500 Kč, žalovaný na svoji obranu netvrdil a neprokazoval, že žalobkyni zaplatil více bez ohledu na to, na úhradu čeho by žalobkyně takovou platbu započítala. Soud tudíž uložil žalovanému zaplatit (vrátit) žalobkyni zbývající část poskytnuté jistinu úvěru ve výši 42 500 Kč a v rozsahu dalších na jistině žalobkyní nárokovaných 7 500 Kč byla žaloba zamítnuta. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo, v rozsahu nárokovaných nákladů na upomínky byla proto žaloba zamítnuta (tj. co do částky 1 000 Kč).

19. Žalovaný, který v řízení zůstal nečinný, se tudíž ani nevyjádřil, jaké jsou jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaný, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je koncipována v jeho prospěch jakožto spotřebitele a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by nějakým způsobem osvědčovaly stávající možnosti a schopnosti žalovaného a případně tak odůvodňovaly stanovení určité doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Soud tedy uzavírá, že žalovaný je schopen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zaplatit žalobkyni přiznanou jistinu úvěru ve výši 22 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž při určení této hmotněprávní lhůty lze analogicky postupovat podle procesněprávní lhůtě k plnění zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.

20. V rozsahu nárokovaného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaný být s plněním v prodlení.

21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 76 %, přiznáno jí bylo 42 500 Kč z celkově nárokovaných 55 915 Kč (50 000 Kč + 1 000 Kč + 4 915 Kč úrok z prodlení vyčíslený ke dni vyhlášení rozsudku), po odečtení úspěchu žalovaného v rozsahu 24 % tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří 2 040 Kč soudní poplatek, 2 100 Kč odměna advokáta za zastupování žalobkyně podle § 14b bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť jde o tzv. formulářovou žalobu (obdobně viz např. sp. zn. , Anonymizováno, ), za tři úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) a 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta za uvedené tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Celkem tak jde o částku ve výši 4 440 Kč, z níž 52 % činí 2 309 Kč.

23. Povinnost k náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen splnit v obvyklé lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, údaj o místu plnění k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.