24 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, co do dalších 1 000 Kč jistiny, poplatku ve výši 6 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 880 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 500 Kč od 5. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 5. 6. 2026 žalobkyně nárokovala vůči žalovanému zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 880 Kč, jakož i úroku z prodlení z částky 26 500 Kč (jistina a poplatek) ve výši 14,75 % ročně od 5. 5. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, a to poté, co řádně posoudila jeho úvěruschopnost, na základě této smlouvy žalovanému poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 4. 5. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč. Účastníci ujednali také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, ta z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč za období od 5. 5. 2024 do 3. 6. 2025 činí 7 880 Kč, žalobkyně tuto ponížila o platbu žalovaného ve výši 1 000 Kč, a k zaplacení nárokuje 6 880 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky sestávají z nákladů vynaložených na písemné upomínky žalovaného ze dne 11. 5. 2024, 18. 5. 2024, 25. 5. 2024, 3. 6. 2024 a 18. 6. 2024.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíc z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno spolu se žalobou na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku tzv. fikcí s tím, že písemnosti se považují za doručené dnem 10. 2. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), která vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

5. Je-li zápůjčka poskytována spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, neboť z ničeho neplyne, že žalovaný by měl být podnikatelem, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem mj. peněžitá zápůjčka poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, vyplývá, že dne 4. 4. 2024 byly odeslány na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Z předloženého záhlaví výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vyplývá, že jde o běžný účet žalovaného.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

12. V dané věci žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím uvedených, tedy, že jeho čistý příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, činí 45 000 Kč měsíčně, jeho výdaje činí 15 000 Kč měsíčně, je rozvedený, nemá nezletilé děti, bydlí v podnájmu. Žalovaným tvrzené výdaje byly vyšší než částka nezabavitelného minima (12 705 Kč), žalobkyně tudíž vycházela z částky jím uvedené. Po odečtení výdajů od příjmů žalovanému zbývalo 31 678 Kč dostačujících pro poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. V centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam.

13. K důkazům žalobkyně předložila mzdové listy žalovaného za měsíc říjen a listopad 2023, z nichž se podává čistá mzda v říjnu ve výši 43 849 Kč a v listopadu ve výši 49 508 Kč, a dále náhled do exekučního a insolvenčního rejstříku bez záznamu ve vztahu k žalovanému. Pokud jde o výdaje žalovaného, neplyne z tvrzení žalobkyně, že tyto jakkoli ověřovala. Žalovaný uvedl své výdaje souhrnnou částkou ve výši 15 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, kolik činí výdaje spojené s nájemním bydlením a kolik činí výdaje na ostatní základní životní potřeby (jídlo, ošacení apod.). V případě výdajů spojených s bydlením jde přitom o snadno zjistitelné a ověřitelné údaje, např. z nájemní smlouvy, z vyúčtování dodavatelů služeb. Netvrdila žalobkyně ani, že by měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož lze ověřit jakým způsobem žalovaný skutečně se svými příjmy hospodařil (nakládal). Skutečnost, že žalovaný neměl záznamy v evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku, nejsou-li řádným způsobem zjištěny a ověřeny jeho reálné výdaje, k prokázání toho, že je schopna splácet další úvěr, nestačí. Poskytovatelem úvěru (zápůjčky) přitom musí být prověřeny nejen příjmy, ale i výdaje spotřebitele, a to výdaje reálné, nelze spoléhat jen na údaje spotřebitelem uvedené ani vycházet toliko z porovnání s výší nezabavitelné částky.

14. Na základě výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyně s dostatečnou odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně uplatňuje své nároky, hodnotí jako neplatnou, a to absolutně § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Je-li smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru (zápůjčky) v době přiměřené možnostem žalovaného (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Je-li spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

16. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně žalovaný vrátil 1 000 Kč. Žalovaný na svoji obranu netvrdil a neprokazoval, že tomu bylo jinak a žalobkyni vrátil více. Soud tudíž uložil žalovanému zaplatit (vrátit) žalobkyni poskytnutou jistinu ve zbývající výši 19 000 Kč a co do dalších nárokovaných 1 000 Kč na jistině žalobu zamítl včetně úroku z prodlení. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaného poplatku za poskytnutí půjčky včetně úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jakož i co do smluvní pokuty, byla proto žaloba zamítnuta.

17. Žalovaný, který v řízení zůstal nečinný, se tedy ani nevyjádřil, jaké jsou jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaný, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je koncipována v jeho prospěch a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by nějakým způsobem osvědčovaly stávající možnosti a schopnosti žalovaného a případně tak odůvodňovaly stanovení určité doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Soud tak uzavírá, že žalovaný je schopen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zaplatit žalobkyni přiznanou jistinu úvěru ve výši 19 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž při určení této hmotněprávní lhůty lze analogicky postupovat podle procesněprávní lhůtě k plnění zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.

18. V rozsahu žalovaného úroku z prodlení mj. z částky 19 000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaný být s plněním v prodlení.

19. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle citovaného § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy ve věci zcela úspěšnějšímu žalovanému, který by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu žádné nevznikly. Předmětem řízení bylo peněžité plnění včetně úroku z prodlení vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku v celkové výši 42 940 Kč, úspěch žalobkyně tak činil 44 %.