24 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 902 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, co do dalších 3 084,56 Kč na jistině, úroku ve výši 321,61 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 172 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 180,97 Kč, úhrady za placení splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 542,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, úroku ve výši 550,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 033,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 006,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 8 684,56 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 26. 8. 2026 žalobkyně nárokovala zaplacení dlužné jistiny poskytnutého úvěru ve výši 8 684,56 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 321,61 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 172 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 180,97 Kč, úhrady za placení splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 542,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, úroku vyčísleného z dlužné jistiny od 21. 9. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 550,15 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 033,40 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 684,56 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 9 006,17 Kč (dlužná jistina úvěru ve výši 8 684,56 Kč + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 321,61 Kč) od 21. 2. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok v pevné výši 609 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradu za možnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč. Spolu s jistinou úvěru jde o částku ve výši 22 302 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 20. 9. 2029. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy zaplatil 1 600 Kč dne 23. 10. 2023, dnem následujícím po splatnosti další splátky tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na úhradu celé zbývající dlužné částky. Dlužná jistina úvěru se přitom od 21. 9. 2024 (dne následujícího po splatnosti poslední splátky) úročí úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úrok z prodlení. Porušením smluvní povinnosti žalovaného hradit splátky řádně a včas jí rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Pohledávku za žalovaným společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíc z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno spolu se žalobou na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku tzv. fikcí s tím, že písemnosti se považují za doručené dnem 13. 2. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, plyne, že společnost , právnická osoba, . jakožto úvěrující (věřitel) a žalovaný jakožto úvěrovaný (dlužník) ujednali poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč (kterou spolu s jistinou tvoří úrok v pevné výši 609 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhrada za možnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč) uhradit věřiteli v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč, první splátka byla splatná do jednoho měsíce po podpisu smlouvy, každá další splátka pak do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025 žalobkyně, jakožto postupník, doložila, že nabyla pohledávku vůči žalovanému a je tudíž ve věci aktivně legitimována, tj. svědčí jí oprávnění pohledávku vůči žalovanému uplatnit u soudu.

6. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, neboť z ničeho neplyne, že žalovaný by měl být podnikatelem, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . jakožto poskytovatel úvěru byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

13. V dané věci žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že je od 24. 6. 2022 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 23 928 Kč, jeho výdaje činí 17 170 Kč, bydlí u rodičů, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost. Tyto údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání, výplatních pásek, výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Nahlédnuto bylo též do veřejných rejstříků (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Na základě zjištěných skutečností právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet měsíční splátky ve výši 1 593 Kč je dostatečná.

14. K důkazům žalobkyně předložila pracovní smlouvu žalovaného ze dne , datum, , potvrzení o zaměstnání ze dne 29. 6. 2023 a listiny o zúčtování jeho mzdy za duben, květen a červen 2023, z nichž vyplývá, že žalovanému byla v dubnu vyplacena mzda ve výši 22 907 Kč, v květnu ve výši 21 993 Kč a v červnu ve výši 21 636 Kč, tedy v průměru jde o částku ve výši 22 178 Kč, ve všech listinách jsou uvedeny rovněž srážky na „exekuce nepřednostní“, a to ve výši 3 112 Kč v dubnu, 3 525 Kč v květnu a 2 872 Kč v červnu. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl výdaje na bydlení, energie ve výši 6 500 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 6 000 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 3 170 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 500 Kč, tj. celkem ve výši 17 170 Kč. Dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá osobní bankovní účet, vyživuje jedno dítě. Dluh má vůči společnosti , Anonymizováno, , k doplacení mu zbývá 15 000 Kč.

15. Žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, co konkrétně tak bylo zjištěno, již neuvedla. Výpisy z účtu přitom představují relevantní podklad, z něhož lze učinit úsudek o tom, jakým způsobem žalovaný skutečně hospodaří (nakládá) se svým příjmem. Žádné výpisy z účtu žalovaného však soudu předloženy nebyly. Žalovaný sice v žádosti o úvěr uvedl, že žádný osobní bankovní účet nemá, to však nekoresponduje s tím, že mzda mu je vyplácena na účet u , právnická osoba, ., jak je uvedeno v listinách o zúčtování jeho mzdy. Z tvrzení žalobkyně neplyne, že by její právní předchůdkyně ověřovala, že žalovaný bydlí u rodičů a v jaké výši se podílí na nákladech s tím spojených, jde přitom o skutečnost, kterou lze snadno doložit, např. prohlášením rodičů. Dostatečně vyjasněna není otázka vyživovací povinnosti, zda žalovaný tuto plní a v jaké výši, částka 3 170 Kč je v žádosti o úvěr žalovaným uvedena souhrnně v položce „srážky ze mzdy, výživné“, podle listin o zúčtování mzdy jsou však exekuční srážky prováděny jako nepřednostní, a tedy zjevně nejde o výživné. Skutečnost, že proti žalovanému je vedena exekuce a prováděny srážky z jeho mzdy, pak nevyznívá pozitivně v tom směru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům.

16. Na základě uvedených skutečností soud uzavírá, že poskytovatel úvěr v daném případě s dostatečnou odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Prověřeny musí být nejen příjmy, ale i výdaje spotřebitele, a to výdaje reálné, nelze spoléhat jen na údaje spotřebitelem uvedené. Smlouvu o úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně uplatňuje své nároky, tudíž hodnotí jako neplatnou, a to absolutně (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

18. Žalovanému byla poskytnuta jistina úvěru ve výši 12 000 Kč, žalovaný vrátil 4 krát 1 600 Kč dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , tj. celkem částku ve výši 6 400 Kč. Žalovaný na svoji obranu netvrdil a neprokazoval, že tomu bylo jinak a žalobkyni vrátil více. Soud tudíž uložil žalovanému zaplatit (vrátit) žalobkyni poskytnutou jistinu ve zbývající výši 5 600 Kč a co do dalších nárokovaných 3 084,56 Kč na jistině žalobu zamítl včetně úroku z prodlení. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaného úroku, včetně úroku z prodlení požadovaného z úroku ve výši 321,61 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru, za administrativní činnost a za možnost placení splátek v hotovosti, jakož i co do smluvní pokuty, byla proto žaloba zamítnuta.

19. Žalovaný, který v řízení zůstal nečinný, se tedy ani nevyjádřil, jaké jsou jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaný, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je koncipována v jeho prospěch a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by nějakým způsobem osvědčovaly stávající možnosti a schopnosti žalovaného a případně tak odůvodňovaly stanovení určité doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Soud tak uzavírá, že žalovaný je schopen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zaplatit žalobkyni přiznanou jistinu úvěru ve výši 5 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž při určení této hmotněprávní lhůty lze analogicky postupovat podle procesněprávní lhůtě k plnění zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.

20. V rozsahu žalovaného úroku z prodlení mj. z částky 5 600 Kč byla žaloba zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaný být s plněním v prodlení.

21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle citovaného § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy ve věci zcela úspěšnějšímu žalovanému, který by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu žádné nevznikly.