24 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení částky 83 680 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika je povinna zaplatit opatrovníkovi žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, odměnu ve výši 9 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. České republice – Okresnímu soudu v Liberci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7.10.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 480 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 040 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 720,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 32 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení ve výši 10 %, úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 32 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, částku 25 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 350,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 701,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 599,94 Kč od 8.1.2022 do zaplacení ve výši 10 % a úrok 24,6 % ročně z částky 19 599,94 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 20.12.2018 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s příslušenstvím v 78 týdenních splátkách po 776 Kč, což však neučinil, neboť uhradil pouze částku 2 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 6.9.2018 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s příslušenstvím v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, což však neučinil, neboť uhradil pouze částku 10 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudu se nepodařilo zjistit jeho pobyt, proto mu byl ustanoven opatrovník.

3. Opatrovník se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně je promlčen, nad to žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, proto by žaloba měla být zamítnuta.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, které se žalovaný se zavázal splácet společně s příslušenstvím v 78 týdenních splátkách po 776 Kč.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 32 000 Kč se splácením v 78 týdenních splátkách, přičemž v žádosti uvedl, že žije s manželkou, má 1 nezaopatřené dítě, a to od , Anonymizováno, 2018, dále že je zaměstnaný a má mzdu ve výši 22 191 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má jiný úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 22 440 Kč a měsíčně splácí 2 700 Kč. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že za bydlení platí 7 500 Kč, další výdaje má ve výši 7 500 Kč. Ve formuláři je zaškrtnuto, že žalovaný předložil výplatní pásky a pracovní smlouvy – bez bližší specifikace.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 6.9.2018 uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný se zavázal splácet společně s příslušenstvím v 60 týdenních splátkách po 600 Kč.

7. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč se splácením v 60 týdenních splátkách, přičemž v žádosti uvedl, že žije s rodiči, a to od , Anonymizováno, 1994. Žádné informace o příjmech a výdajích zákaznická karta neobsahuje.

8. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr, podepsané žalovaným dne , datum, , bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč se splácením v 60 týdenních splátkách, přičemž v žádosti uvedl, že žije s rodiči, a to od , Anonymizováno, 1994. přičemž v žádosti uvedl, že žije s manželkou, má 1 nezaopatřené dítě, a to od , Anonymizováno, 2018, dále že je zaměstnaný a má mzdu ve výši 27 964 Kč. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že za bydlení platí 4 000 Kč, další výdaje má ve výši 4 500 Kč a 2 500 Kč činí vyživovací povinnost. Ve formuláři je zaškrtnuto, že žalovaný předložil bankovní výpisy – bez bližší specifikace.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, společně s přílohou k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

11. Z výzvy k plnění ze dne 14.4.2022 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána výzva k zaplacení částky 119 014,85 Kč.

12. Z čestného prohlášení bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval výdaje na bydlení ve výši 7 500 Kč.

13. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy, na základě kterých byly žalovanému vyplaceny částky 32 000 Kč a 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit, fakticky však žalobkyni zaplatil pouze částku 12 800 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, kterým by prokázala, že byly prověřeny výdaje žalovaného, žádný doklad o výši úhrad spojených s bydlením apod. žalobkyně k dispozici neměla. Čestní prohlášení žalovaného není nic jiného, že tvrzení žalovaného, které skutečné výdaje nijak neprokazuje. Příjmy žalovaného měly být prověřeny výplatními páskami, resp. výpisy z účtu, ale tyto listiny žalobkyně nepředložila, tvrzení ohledně příjmů žalovaného tak zůstalo neprokázáno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

20. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

21. V posuzovaném případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například potvrzení zaměstnavatele o příjmech, případně nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. , spisová značka, ). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení. Protože závazek žalovaného se dosud nestal splatným, nepočala běžet promlčecí doba, proto námitku promlčení hodnotí soud jako nedůvodnou.

23. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 52 000 Kč a vrácení částky 12 800 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 39 200 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tuto částku žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

24. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty.

25. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měli účastníci zhruba stejný úspěch, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Žalovanému byl z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník, jehož odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), dle § 7 AT v celkové výši 8 920 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast při jednání soudu) po 4 460 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tedy odměna a paušální náhrady hotových výdajů tvoří částku 9 520 Kč.

27. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř., když vzhledem k tomu, že žádnému z účastníků nebyla uložena povinnost platit druhému z účastníků náhradu nákladů řízení, bylo rovněž rozhodnuto, že ani stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.