24 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 806,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 195 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Ve zbytku, co do částky ve výši 3 611,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 913,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 806,30 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 26 867,10 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 932,20 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 902,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , , tituly za jménem 1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 25. 6. 2025 žalobkyně nárokovala zaplacení dlužného zůstatku úvěru, dlužných poplatků, úroku a úroku z prodlení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jen „banka“), a žalovaný uzavřeli den , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 195 Kč, žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka úvěr ke dni 26. 10. 2024 zesplatnila. Pohledávku za žalovaným banka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2025, a to s účinností ke dni 1. 2. 2025, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 2. 2024. Ke dni postoupení pohledávka za žalovaným sestávala z dlužného zůstatku úvěru ve výši ve výši 26 867,10 Kč včetně připsaných úroků, poplatků ve výši 2 007 Kč (3*54 Kč+45 Kč poplatky za pojištění, 2*900 Kč náklady spojené s prodlením), úroku ve výši 932,20 Kč vyčísleného ode dne následujícího po zesplatnění do data postoupení pohledávky a úroku z prodlení ve výši 913,45 Kč vyčísleného za stejné období. Dále žalobkyně nárokovala úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 806,30 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 26 867,10 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 932,20 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání spolu se žalobou bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že písemnosti se považují za doručené tzv. fikcí dnem 30. 4. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 12. 2023 plyne, že společnost , právnická osoba, . jakožto úvěrující a žalovaný jakožto úvěrovaný ujednali poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému ve výši 26 195 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 15. 12. 2031 v měsíčních splátkách ve výši 478 Kč, úroková sazba byla ujednána ve výši 14,99 % ročně, při řádném splácení a odpuštění splátek zvýhodněná sazba úroku činí 13,1 % ročně.

5. Peněžní prostředky ve výši 26 195 Kč byly žalovanému připsány na jeho účet dne 4. 12. 2023.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24 1. 2025, včetně její přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek, ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně, jakožto postupník, doložila, že nabyla pohledávku vůči žalovanému a je tudíž ve věci aktivně legitimována, tj. svědčí jí oprávnění pohledávku vůči žalovanému uplatnit u soudu.

7. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, neboť z ničeho neplyne, že žalovaný by měl být podnikatelem, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . jakožto poskytovatel úvěru byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

14. V dané věci žalobkyně uvedla, že , právnická osoba, . s posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které jí v žádosti o úvěr poskytl. Z listiny o posouzení úvěru klienta (žalovaného) vyplývá, že banka z insolvenčního rejstříku ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nejsou v insolvenci, z CBCB ověřila jeho předchozí splátkovou morálku, v interní evidenci žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. V žádosti žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč, banka jeho životní výdaje stanovila na základě dat jím sdělených (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Klient v žádosti uvedl splátky ve výši 7 000 Kč, banka dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný má poskytnuty úvěry: kontokorentní úvěr v ČS s limitem 35 000 Kč a s orientační splátkou 1 050 Kč, spotřební úvěr v ČS se splátkou 8 944 Kč, spotřební úvěr v ČS se splátkou 420 Kč, spotřební úvěr v ČS se splátkou 1 704 Kč, revolvingový úvěr v ČS s limitem 50 000 Kč a s orientační splátkou 2 500 Kč, osobní úvěr mimo ČS se splátkou 4 619 Kč, osobní úvěr mimo ČS se splátkou 2 689 Kč, osobní úvěr mimo ČS se splátkou 1 613 Kč, kontokorentní úvěr mimo ČS s limitem 2 000 Kč a s orientační splátkou 60 Kč. Splátka nového úvěru činila 478 Kč a nové splátkové zatížení žalovaného 24 077 Kč, po odečtení této částky od příjmů zbývá žalovanému na pokrytí jeho životních výdajů částka v dostatečné výši 15 923 Kč.

15. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . za období od 2. 10. 2023 do 31. 12. 2023 vyplývá, že na účet byla žalovanému připsána dne 9. 10. 2023 od společnosti , právnická osoba, . částka ve výši 41 176 Kč a dne 8. 11. 2023 částka ve výši 32 980 Kč, zřejmě tak jde o jeho mzdu. Žádost žalovaného o úvěr, z níž by bylo zřejmé, jaké konkrétní údaje žalovaný o svých příjmech a výdajích uvedl, předložena nebyla. Je však nepochybné, že jeho výdaje nemohou být nulové, jak je uvedeno v listině o posouzení úvěruschopnosti klienta, a v takovém případě není na poskytovateli úvěru, aby si sám výši výdajů dedukoval. Není ani zřejmé, z jakého údaje o počtu vyživovaných osob či o způsobu bydlení žalovaného banka vycházela. Zda žalovaný žije sám či ve společné domácnosti s dalšími osobami, které se případně mohou podílet na nákladech, a zda má vyživovací povinnost a v jaké výši, jsou skutečnosti snadno zjistitelné. Rovněž výdaje na bydlení, jež představují významnou položku životních nákladů, jsou snadno zjistitelné a ověřitelné (např. nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí, doklady o platbách za služby a energie). Žádné konkrétní údaje ve vztahu k žalovanému, z nichž banka vycházela, však tvrzeny nebyly. Přitom výše normativních nákladů na bydlení v roce 2023 v , město, činila 15 597 Kč a jenom tím by tak byla vyčerpána celá částka, která podle banky žalovanému zbývala po odečtení jeho splátkového zatížení. Pokud žalovaný ve své žádosti uvedl splátky ve výši 7 000 Kč, je zjevné, že své závazky významně podhodnotil, jestliže banka jeho stávající závazky zjistila v celkové výši 23 599 Kč, jak plyne z listiny o posouzení úvěruschopnosti klienta. Vyplývá z výpisu z účtu žalovaného, že tento je veden , právnická osoba, . od 2. 10. 2023, tj. dva měsíce před poskytnutím úvěru, od tohoto dne do 7. 10. 2023 byl čerpán kontokorent ve výši 62 085,04 Kč, tedy významně převyšující dne 9. 10. 2023 příjem žalovaného od společnosti , právnická osoba, . (v dalším měsíci byl tento příjem o cca 8 000 Kč nižší), i nadále pak žalovaný hospodaří v debetu s neustálým čerpáním různých kontokorentů, nejen od , právnická osoba, ., ale i dalších subjektů (, právnická osoba, , , právnická osoba, ). Zjištěné stávající úvěrové zatížení žalovaného, jakož i způsob jeho nakládání s peněžními prostředky na účtu, který poskytovatel úvěru žalovanému teprve krátkou dobu vedl, jej měli přimět ke zvýšené obezřetnosti při poskytování dalšího úvěru a k řádném posouzení poměrů žalovaného a jeho schopnosti další úvěr splácet, což se v daném případě nestalo, neboť ani skutečné výdaje žalovaného, jak je uvedeno shora, nebyly řešeny vůbec.

16. Na základě uvedeného soud uzavírá, že poskytovatel úvěr v daném případě s dostatečnou odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Prověřeny musí být nejen příjmy, ale i výdaje spotřebitele, a to výdaje reálné, nelze spoléhat jen na údaje spotřebitelem uvedené či vycházet toliko ze samotných údajů o životním minimu či normativních nákladech na bydlení bez vědomosti o konkrétních skutečných výdajích spotřebitele. Smlouvu o úvěru ze dne 4. 12. 2023, na jejímž základě žalobkyně uplatňuje své nároky, tudíž hodnotí jako neplatnou, a to absolutně (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

18. Žalovanému byla poskytnuta jistina úvěru ve výši 26 195, žalovaný na svoji obranu netvrdil a neprokazoval, že by z této jistiny bylo cokoli splaceno. Soud tudíž uložil žalovanému zaplatit (vrátit) žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 26 195 Kč a co do dalších nárokovaných 672,10 Kč na jistině zamítl včetně úroku z prodlení. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaných poplatků ve výši 2 007 Kč, úroku ve výši 932,20 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 26 867,10 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 932,20 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení požadovaného z úroku a poplatků, byla proto žaloba zamítnuta.

19. Žalovaný, který v řízení zůstal nečinný, se tedy ani nevyjádřil, jaké jsou jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaný, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je koncipována v jeho prospěch a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by nějakým způsobem osvědčovaly stávající možnosti a schopnosti žalovaného a případně tak odůvodňovaly stanovení určité doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Soud tak uzavírá, že žalovaný je schopen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zaplatit žalobkyni přiznanou jistinu úvěru ve výši 26 195 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž při určení této hmotněprávní lhůty lze analogicky postupovat podle procesněprávní lhůtě k plnění zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.

20. V rozsahu žalovaného úroku z prodlení mj. z částky 26 195 Kč byla žaloba zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaný být s plněním v prodlení.

21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

1. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 65 %, neboť z celkem žalovaného peněžitého plnění ve výši 40 217,57 Kč (včetně příslušenství vyčísleného k datu vyhlášení rozsudku) jí bylo přiznáno 26 195 Kč. Po odečtení úspěchu žalovaného v rozsahu 35 % tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří 1 193 Kč soudní poplatek, 1 200 Kč odměna advokáta za zastupování žalobkyně podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), neboť jde o tzv. formulářovou žalobu, 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta uvedené tři úkony právní služby podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. po 100 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a kterou je povinen z odměny a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (21 % z 1 500 Kč). Celkem tak jde o částku ve výši 3 008 Kč, z níž 30 % činí 902,40 Kč.

2. Žalobkyni nenáleží náhrada nákladů za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby podáním ze dne 25. 3. 2026, neboť je zásadně věcí žalobkyně, aby již v žalobě řádně vymezila žalované nároky a úplně vylíčila všechny ve věci rozhodné skutečnosti, a to včetně konkrétních údajů o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je předpokladem platnosti smlouvy, na jejímž základě jsou žalované nároky uplatněny3. Rozsudkem uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen splnit v obvyklé lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, údaj o místu plnění k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.