24 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, co do úroku ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 340 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 14. 10. 2025, doplněnou podáním ze dne 24. 4. 2026, žalobkyně nárokovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené účastníky dne 22. 8. 2024 zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 340 Kč. Tvrdila, že účastníci smlouvu uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobkyně, žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který mu zaslala na uvedené telefonní číslo. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne 22. 8. 2024 úvěr ve výši 7 000 Kč a dne 2. 9. 2024 úvěr ve výši 3 000 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, úrok přirostlý za uplynulé období měl splácet vždy k 11. dni v měsíci, jistinu úvěru mohl splatit zcela či zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, v poslední upomínce ze dne 12. 12. 2024 byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 15. 12. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalobou k zaplacení žalobkyně konkrétně nárokovala dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč s tím, že tyto byly splatné nejpozději dne 15. 12. 2024, ode dne následujícího nárokovala i úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucí do zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14 000 Kč. Rovněž nárokovala zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny, a to za období od 16. 12. 2024 do 7. 8. 2025 ve výši 2 340 Kč.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků vycházeje z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání spolu se žalobou bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že písemnosti se považují za doručené tzv. fikcí dnem 14. 5. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 8. 2024 vyplývá, že žalobkyně jakožto úvěrující se zavázala žalovanému jakožto úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit jí veškeré sjednané příslušenství. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, bezhotovostní s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání do výše úvěrového limitu až 7 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s tím, že smlouva trvá do úplného splacení jistiny. Strany sjednaly, že nesplacené jistina bude úročena úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Úrok přirostlý za uplynulé období úvěrovaný splácí vždy nejpozději k 11. dni v měsíci, jistinu úvěru může splatit kdykoliv. Pro případ prodlení úvěrovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je úvěrovaný v prodlení.

5. Pro opakované porušování smluvních podmínek žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 28 546 Kč nejpozději do 15. 12. 2024, jak plyne z dopisu ze dne 12. 12. 2024.

6. Z potvrzení o provedené platbě společnosti , Anonymizováno, vyplývá, že na účet č. , č. účtu, byla s variabilním symbolem, jímž bylo rodné číslo žalovaného, dne 22. 8. 2024 odeslána částka ve výši 7 000 Kč a dne 2. 9. 2024 částka ve výši 3 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 19. 3. 2026 pak plyne, že majitelem uvedeného účtu byl žalovaný a v uvedených dnech byly na tento účet připsány uvedené platby žalobkyně.

7. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru (úvěrující) byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

14. Žalobkyně v dané věci uvedla, že úvěruschopnost posuzovala na základě údajů sdělených žalovaným a tuto mj. ověřovala lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že řádně zvážil své možnosti a je schopen úvěr splatit. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Registrací na webových stránkách žalobkyně žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v některé z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí či v databázi neplatných dokladů MVČR, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči žalobkyni. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni tři výpisy ze svého bankovního účtu za období od prosince 2023 do června 2024.

15. Z uvedeného plyne, že žalobkyně netvrdila žádné konkrétní údaje o tom, jaké příjmy a výdaje a z jakých zdrojů byly zjištěny, ani soudu nenabídla žádnou konkrétní úvahu o úvěruschopnosti žalovaného, kterou ze zjištěných údajů učinila, aby soud tuto mohl přezkoumat. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, má základní vzdělání, je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 24 317 Kč, měsíční výdaje pak 8 000 Kč. Jaká je struktura těchto výdajů, tedy jaké konkrétní náklady (na bydlení a energie, na ostatní životní potřeby, na splátky případných dalších závazků aj.) a v jaké jejich výši jsou v této částce zahrnuty, z ničeho nevyplývá. Z předložených výpisů z bankovního účtu za období od 14. 12. 2023 do 11. 5. 2024 (tj. jde o výpisy starší 3 měsíců před poskytnutím úvěru, přičemž disponibilní zůstatek činil 32,30 Kč) lze zjistit, že žalovaný opakovaně čerpal úvěry a půjčky od dalších nebankovních subjektů, jakož i od fyzických osob, např. 9. 5. 2024 3 000 Kč úvěr u , Anonymizováno, , 6. 5. 2024 5 000 Kč úvěr u , Anonymizováno, , 6. 5. 2024 5 000 Kč úvěru u , Anonymizováno, , 3. 5. 2024 2x 4 000 Kč úvěru u , Anonymizováno, , 2. 5. 2024 5 000 Kč úvěr u , právnická osoba, , 29. 4. 2024 8 500 Kč , Anonymizováno, u , právnická osoba, ., 18. 3. 2024 50 000 Kč , právnická osoba, ., 15. 3. 2024 50 000 Kč , právnická osoba, ., 12. 3. 2024 156 717 Kč , právnická osoba, ., 12. 3. 2024 50 000 , právnická osoba, ., 5. 3. 2024 100 000 Kč , právnická osoba, ., 20. 2. 2024 22 000 Kč „půjčka , Anonymizováno, “, 20. 2. 2024 26 000 Kč půjčka , jméno FO, , 5. 1. 2024 20 000 Kč „od , Anonymizováno, “. Je tudíž zřejmé, že žalovaný nakládal s peněžními prostředky nad rámec svých příjmů z pracovního poměru (cca 25 498 Kč měsíčně), systematicky se zadlužoval, poskytnuté peněžní prostředky v řádu statisíců utrácel tak, že jeho bankovní účet vykazoval téměř nulový zůstatek, a to již k datu 11. 5. 2024. Žalobkyně na tyto skutečnosti, svědčící významně o tom, že žalovaný nebude schopen reálně dostát dalšímu sjednávanému závazku, zjevně nebrala zřetel. Nezajímala se pak ani o stav bankovního účtu žalovaného v období dalších tří měsíců bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru, v tomto ohledu lze poukázat i na to, že za měsíc květen (do 11. 5. 2024) nebyla na účet připsána mzda, byť v předchozích měsících tomu tak bylo vždy nejpozději do 9. dne v měsíci. Spoléhat se na žadatelem o úvěr uvedené skutečnosti nestačí, jak je již dlouhodobě judikováno, nestačí pak k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti ani samotné nahlédnutí do veřejných či interních rejstříků bez toho, aby byly zjištěny a ověřeny konkrétní údaje o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Nelze proto uzavřít jinak než, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, kterou jí ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba na smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 8. 2024 nahlížet jako na neplatnou, a to absolutně (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve dvou platbách celkem ve výši 10 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně jí žalovaný žádné peněžní prostředky dosud nevrátil, žalovaný na svoji obranu netvrdil a neprokazoval, že tomu bylo jinak. Soud tudíž uložil žalovanému zaplatit (vrátit) žalobkyni celou poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaného úroku ve výši 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z něho požadovaným a smluvní pokuty ve výši 2 340 Kč byla proto žaloba zamítnuta.

18. Žalovaný, který v řízení zůstal nečinný, se tudíž ani nevyjádřil, jaké jsou jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaný, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je koncipována v jeho prospěch a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by nějakým způsobem osvědčovaly stávající možnosti a schopnosti žalovaného a případně tak odůvodňovaly stanovení určité doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Soud tedy uzavírá, že žalovaný je schopen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zaplatit žalobkyni přiznanou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž při určení této hmotněprávní lhůty lze analogicky postupovat podle procesněprávní lhůtě k plnění zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.

19. V rozsahu nárokovaného úroku z prodlení z jistiny byla žaloba rovněž zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaný být s plněním v prodlení.

20. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. V daném případě byl úspěch obou účastníků v zásadě obdobný, žalobkyni bylo přiznáno 10 000 Kč z celkově nárokovaného peněžitého plnění ve výši 18 917 Kč (včetně úroku z prodlení vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku), tj. byla úspěšná v rozsahu 53 %, žalovaný pak v rozsahu 47 %. O nákladech řízení bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.